Mise Brusel, D +133

Minulej tejden jsem byl nějakej votrávenej, tak jsem to nechtěl tadyk ventilovat. Ale už je to lepší, víkendy jsou hit.

Sobotu jsem strávil příjemně pracovně. Nejdřív jsem zlikvidoval obsah cardboard roomu, neboli vše co zbylo po nájezdech na Ikeu v minulých týdnech. Zaplaťpámbu už mám zpátky RAVku, takže to bylo jen asi natřikrát. Nejdřív jsem vyrazil do Recyclageparku kde už jsem jednou byl, v jiném městě, ale tentokrát mě vyfakli, že mám občanku z Tervurenu tak si mám najít náš vlastní Recyclagepark. Koukám, že Belgáni jsou co se odpadu týká lehce xenofobičtí. Tervurenský Recyclagepark jsem po troše úsilí, googlování a překládání našel a vesele jezdil sem tam s plným autem kartonů.

Taky jsem si koupil novou hračku moderního muže (vysavač, nic sexuálního ;-)) a během slabé půlhodinky povysával celej barák. Byla to sranda! Vysavač se jmenuje Pro Animal, neboli je určen pro takový zvířata jako jsem já.

Když jsem měl naklizíno, připravil jsem si kolo na plánovaný nedělní rekord na Gordelroute 100+km. V podstatě jsem jen přehodil držák na telefon a pedály vyměnil za nášlapy.

Neděle: (tady budou večer videa, tak vydržte)

Chtěl jsem dát Gordelroute pod čtyři hodiny, ale jak se ukázalo, že i na trekovém, tj. teoreticky rychlejším kole jsem furt dalek tohoto cíle:

Vzdálenost: 107.1 (minule 103.0)
Čas jízdy: 4:42 (minule 4:57)
Průměrná rychlost: 22.7 (minule 20.8)
Čas flákání, natáčení, baštění a obecného zevlování: 16:47 (minule 50:28)

BTW lepší statistiky vám neukážu, bo Runtastic zrušil bez náhrady svůj web, za jehož předplatné jsem vysolil v prosinci asi dvanáct stovek/rok (reklamace nepomohla, nakašlali mi a prachy si nechali, takže už prodlužovat nebudu).

I když jsem si v neděli ráno přispal a vyrazil až v půl sedmé, dojel jsem krásně na oběd, dorazil sobotní tzatziki-brambory-vajíčka a báječně jsem pozevloval u Belmondovic klasiky Muž z Acapulca. Nejlepší šlofík ever.

Večer mě nějak přepadl hlad, asi brambory nejsou dost výdržný palivo, tak jsem si říkal, že se poohlédnu po nějaké těstovince. Doma nic, ale protože bylo do večera času hromada, vyrazil jsem do města tramvajmo.

Tady bych měl udělat důraznou poznámku, že tramvaj (teda konkrétně č. 44, co jezdí k nám do Tervu) není úplně triviální otevřít, nefuní na to žádná intuice, prostě musíte vědět, kde se jí správně dotknout, aby se vám otevřela, heh, lehce lascivně řečeno. Ale myslím, že moje žena to dá na první dotek, je prostě na tyhle věci dobrá. Já jsem musel počkat, až někdo přišel a otevřel, jináč bych se dovnitř nedostal, a to jsem vohmatával celý dveře, dvakrát! Dovedete si představit ty lidi vevnitř, co seděj, smějou se a nepomůžou vám, hajzli.

44kou a následně 8mičkou jsem dorazil do Dominoes Pizza, kde inzerovali těstovny, ale žádný neměli :-(. Spokojil jsem se tedy tradičně s veggie pizzou. Ještě si mě přejmenovali na Janu, ušáci.

Pak už jen park, pizza na klíně a pohoda jazz.

Na cestě zpátky jsem tramvaj 8 vynechal a šel jsem rovnou zkratkou přes les na zastávku 44cítky. Ani mi nedošlo, jak můžou bejt tři kiláky dlouhý, když jde člověk s krabicí pizzy (musíte nést vodorovně), jí u toho co v parku nesněd a má v nohách 107 cyklistických. Moooc dlouhý. Dlouhý a studený, je dvacet stupňů zataženo, pomalu na kulicha a fusekle.

Zpátky v Tervu mě chytila mlsná, to se po jídle stává, tak jsem zapad do "nonstopáče" na pumpě v sousedství a studoval nabízené zmrzky.

Bohužel samý velký, žádná, kterou bych moh schlamstnout na posezení a, jak známo, mrazáku nemaje, skončil jsem u apple páje.

Nebyl až tak dobrej, kdybych si bejval koupil sorbet za stejný prachy a půlku ho vyhodil, možná by to bylo lepší (finančne stejný, ale zas já jsem vychovanej nic nevyhazovat :-)).

Dneska mám tradičně v práci v autě komplet outfit na běh domů a následně po zítřejší dopravě do práce (zvažuju běh-kolo) i outfit na den další pracovní. Snad do mi toho zas něco nevleze.

Mise Brusel, den D +127

Dneska je úterý. Po vyčerpávajícím pondělí jsem vytuh přesně ve 22:00hrs a vzbudil se přesně v 6:00hrs na autopilota, což mě inspirovalo k rannímu běhu po parku. Moooooc příjemný a docela tempíčko, 4:50min/km, celkem 6.3km.*

Pak za odměnu sprcha, odjezd do Kolbenky, snídaně v kantýně houska máslo sýr vajíčko na tvrdo a freshly squeezed orange juice. A pak ještě Kafé Olé! silvuplé.

Včera jsem nafasoval náhradní vozidlo za RAVku, která je nyní v opravě. Náhradní vozidlo je Yaris, funglnová, hybrid, solidní výbava. Je to taková motorová myš, docela mě baví, i když neduhy má úplně stejné jako RAV, tj. furt pípá, dost nahlas. Přejedeš pruh bez blikání, pííííp. Blížíš se k radaru, PÝÝÝÝÝÝP. Je jako malé mutující kuřátko.

Dádě by se takový auto možná líbilo, jen ta hrozná barva, ocelová šedá, vypadá to jako základovka kterou jsme v patnácti letech v kolínské Lučebce natírali po dvanáct dlouhých pracovních dní ocelové nosníky na kabely. Ocelová šedá jako pro Rimmera. Tyvole proč takovýhle barvy na auta? To je chtěj prodávat primárně polskému letectvu?!

Jsem se tak rozohnil, že jsem úplně zapomněl, co jsem to chtěl napsat. Jo, že i do Yarisa se s trochou přesvědčování vejde 29" kolo.

Takže už nemám strach, že se nevejde do Lexuse. Lexusa? Lexa? Do Lexy.

Plán na odpo: koloservis (vyměnit 30T přední placku za 34T), a měl bych taky vyprat, kua. A najít v Tervu čistírnu, ať se furt nemusím trmácet do města.

*Aktualizace: zajímavé leč nikoli nové zjištění - po ranním sportu má celé tělo pocit, že už makalo dost a nyní je čas odpočívat. Takže tradičně, kdykoli si sednu a nejsem nějak výrazně aktivní, třeba jsem účastník meetinku nebo audiokonference, okamžitě nastává útlum srdeční činnosti projevující se mikrospánky. Dneska jsem to pořešil příjemně - stavil jsem se na parkovišti, vlez do Yarisu a dal jsem si dvacet :-). Už dopoledne :-).

Nyní zcela osvěžen pokračuji v budování hodnot pro novou, lepší společnost.

AutoKrize

Teda, páni a dámy, to se málokdy stane: zaparkoval jsem dneska na parkovišti pro návštěvy, abych předal auto ke správce poškrábaného blatníku (levého). Trošku jsme se naháněli s řidičem, co mi vez náhradní auto. Mezitím nějakej parchant s bílým Versem zaparkoval vedle mě tím způsobem, že mi naťuknul ještě pravej blatník!

Chvilku jsem se bál, že to je ten řidič toho náhradního auta :-) ale ne, byl to nějakej jinej ušák.
Takže zas mě čekají formuláře, fotit, pojišťovny a vůbec voser s tím spojenej. A pravděpodobně ještě spoluúčast, jestli toho ušáka nedoženu. Nechal jsem mu za stěračem krutopřísnej lístek.

Pondělky jsou halt těžký.

Bikesmell

Vtipný je, že když se takhle vydáte do práce na kole a pak kolo nacpete do auta, můžete odpoledne dojít k jednomu ze třech možných scénářů:

1. Jeli jste kolem koňských stájí a na pneu se nalepil nějaký ten koňský produkt. Není to tak hroznej smrad, protože koníci baštěj samý dobrý věci, jsou to kámošové vegetariáni. Smrad level: vlastně vcelku v pohodě.

2. Ačkoliv jste jeli kolem koňských stájí, neprojeli jste žádným konincem, který by vám auto navoněl a proto auto smrdí zpoceným trikem, který se v něm suší (pro-tip: bavlna nebo vlna jsou co do smardu výrazně-výrazně lepší než funkční umělotiny). Smrad level: ještě přijatelný pro mě, ale nikoho jinýho už bych nevozil.

3. Ať už jste projeli konincem, kravincem, nechali zpocené triko umělé nebo bavlněné, žádný konkurenční smrad nepřebije ten psí .... to je psi-cho.

Takže hádejte, co mám dneska v autě já. Ano, hádáte správně, 1+2+3.
Nechal jsem radši otevřená okna.

Někdo to má stejně jako já...

https://petrsevcikblog.wordpress.com/2018/12/07/introvertuv-pruvodce-peklem/#more-126

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

Pyplačka je tady pynkat klávesy... to byla dřina!

Maluju mapu Evropy, abych do ní zakreslil, pro koho všechno provozujem finanční systém. Nějak se mi vybavilo tohle představení S&Š:

S: Dobrý večer. Dovolte, abych se vám představil. Jsem Jonáš. Příjmení jsem ztratil před léty zároveň s legitimací. Za to mám od té doby levnější vizitky.
To jsem rád, že jsem zavítal do Itálie — to byl můj sen. Můj dědeček byl totiž Ital. Nebo Švéd? Teď nevím. Zkrátka — býval námořníkem a na stará kolena se usadil v Tyrolích.
š: A nestýskalo se mu po vodě?
S: Po vodě? Vůbec ne. On pil zásadně rum. Když dopil nějakou hezčí láhev, tak ji nevyhodil. Udělal do ní loď, jestli to znáte. Nadělal si nejdřív ráhna, stěžně, kormidlo, plachty... a potom to všechno pinzetou dopravoval hrdlem do láhve a v láhvi to slepoval.
5: To musela bejt piplačka.
S: Piplačka, to je slabej výraz. To byla šílená dřina, na několik let! A taky to dědečka zahubilo. Jednou dostal k svátku rum v takový krásný láhvi, že prohlásil: Teď vytvořím životní dílo. Sedl si k práci a vstal od toho po dvanácti letech. A to neměl dělat, protože jak vstával, zavadil o stůl, láhev se skutálela a padla na podlahu. Pochopitelně se rozsekala.
Š: A loď taky.
S: Ne. Loď zůstala celá.
Ž: To měl kliku!
S: Měl. Krásnou, mosaznou. A oběsil se na ní, protože by mu nikdo nikdy už neuvěřil, že tu loď dělal dvanáct let v láhvi!

Piplačka to byla, tak si taky nemám na co stěžovat.

Sakra teď mě napadlo, komupa já přiřknul ten Krym? ;-) Jo, dobře to mám...

MB D +122

Dobrou chuť, pokud právě obědváte, jak říkával pan ředitel Železný. Mám teďko báječně sportovní období, každé ránko pozdrav slunci, pak méru vakra ásana neboli zkrut, tři sedmdesátisekundová prkna a čtyřicet kliků... no dobře, někdy jen třicet pět. Potřeboval bych hrazdu na shybování.

Sobota byl bajk, neděle dlouhá prochajda, v pondělí jsem si podle všeho dal pauzu (aha, šli jsme do hospy, tak proto!), úterý běh do práce a pak večer jsem si ještě odvez auto z domu do práce a jel zpátky na kole, středa ráno znovu kolo do práce. Dneska je čtvrtek, mám tu věci na běhání tak zas nechám auto tady, poběžím dom a ráno na kole zpět... je to trochu komplikovaná logistika, hlavně abych měl vždycky věci na převlečení, prádlo, ručník atd. Už jsem si zvyk, ale občas něco zapomenu a pak to musím dohánět, třeba v úterý ráno jsem běžel do práce a měl jsem přes funkční tričko koženej formální opasek, bez kterého by mi v práci padaly kalhoty. Vypadal jsem jak proper úchyl.

Dobrý je prostě, že každej den je nějakej sport, to mě taknějak udržuje v pozitivní zóně.

Proháním Dády novej bajk, aby se zajel a moh jít brzo na garanční servisní prohlídku. Kolo je boží, lehoučký, krásně všechno šlape, přehazování, brzdy, fakt pecka. Ale i tak se těším, až se vrátím na svoje, který v podmínkách Bruselu (tj. rovinky a tvrdej povrch) je samozřejmě o parník rychlejší. 

Když mluvíme o kole, mám novej plán dát novej (pořádnej) rekord na Gordelroute 100km. Sobotní čas byl 4:57 hodin jízda a 50 minut pauzy na natáčení, baštění atd. "Nedosažitelný" (Dantotsu) čas by byl cca tři hodiny nonstop na profi cyklokrosovém kole (takhle jsem to jel na Czechmanovi 2017), takže můj novej realistickej cíl je míň než 4 hodiny jízda a míň než 15min pauza. Tedy nemůžete se těšit na žádný cinema. Přemejšlím kdy se na to najde čas, vidím to od neděle za tejden.

Těším se dom, letí mi to v sobotu ráno z Charleroi, se starým dobrým levným Ryanairem, tak snad nám neupadne kus podvozku. :-)