Tak hlavně jsem v pátek v práci potkal novou holku Moniku a hned ze mě stáhla kalhoty. 😋
Totiž to bylo tak: v pátek bylo namrzlo, možná poprvý po dobu mise. Tradičně jsem vyrazil na kole. A furt jsem si říkal, vole, klouže to, jeď pomalu, a taky jsem jel. Dokopečka to šlo, ale jakmile jsem začal sjíždět od kostela, viděl jsem, že to bude zajímavý. Jednosměrka, proti mě Mercedes Benz, dotknul jsem se brzd a už jsem šel na pravou stranu, na loket a koleno. Naštěstí z fakt malý rychlosti, tak jsem se oklepal, pani v meďáku se ujistila, že jsem OK a pokračovali jsme každý svou cestou.
V práci jsem zkouk rozsah škod, nic hroznýho, roztržený kalhoty a pod nima trochu odřenina. Vosprchoval jsem se a oblík se, ale bylo mi jasný, že béžový pracovní kalhoty přijdou k újmě, tak jsem šel na recepci somrovat vo nějakou náplast. Recepční neměla nic a pak povidá, proč si vlastně nedojdu na ošetřovnu? A já na to, vážně, tady je ošetřovna, to jsem netušil. Poslala mě kamsi dlouhou chodbou úplně na konec a tam byl kamrlík a v něm pani, právě snídala. Vysvětlil jsem jí situaci a požádal o kus náplasti, ale ona na to že kalhoty dolů, jináč to nende. Vydezinfikovala mi to pálivou desinfekcí, asi abych si pamatoval, že jezdit na kole v zimě můžou jen opravdoví belgičtí profíci (ti co jezděj bez rukavic, jak říká Žíla). A konečně mi to zalepila. Taky koukla na mojí jmenovku a esli prej nejsem Polák, jako ona, tož to jsem jí musel zklamat, umím ze svých dvou semestrů polštiny jenom czesc! a scyzoryk, což je jak známo kapesní nůž. Náplast pomohla částečně, leč byla málo široká a kalhoty dostaly stejně na frak. Doma jsem si to pak zalepil pořádnou Ozzákovskou Spofaplastí a jestli se nepletu, mám jí tam připláclou doteď (je úterý).
Sobota byla ve znamení rodinného vejletu vybraného z trhací miniknihy "24 nejblátivějších procházek Belgie". Trhací proto, že si plánek cesty a inštrukce z knihy vytrhnete a vrhnete do kapsy a po návratu si do zbytku stránky dopíšete, jak hluboký bylo bahno, kolikrát jste zapadli, prostě jak se vám to líbilo. Mě moc 😁. Na mapě, jak už to tak bývá, byly různý symboly, například moje oblíbené sakrální stavby nebo rozhledny. A pak tam byl symbol co nápadně připomínal holínku. Říkám si, to je ale divnej kostel... nicméně mě to inspirovalo vzít si pořádný pohorky a na ně ještě návleky. Ne každý z rodiny tak učinil, jmenovitě Dáda: kotníkový pohorky bez návleků, Marťas: nízký boty ale furt trekový, Brnčos: síťovaný tenisky.
A vyrazili jsme.
Žádné komentáře:
Okomentovat