Já se vomlouvám, ale potřebuju si vybrat nějaký ten fňukity čas: dneska mám pocit totálního zmaru.

Po pracovní stránce se mi hromadí úkoly, na který nestačím nebo se na ně necejtím, jako třeba půlroční revize ročního plánu nebo prézoška pro víceprezidenta Toyoty North America, co dorazí v září. Je to smrtelná kombinace, protože nevím co, nevím proč ani nevím jak, tak vyškrabávám poslední zbytky motivace (a incentivizace, ha ha). Marcovi tenhle tejden končí třítýdenní dovolená, v pondělí už dorazí, takže ve mě narůstá pocit zodpovědnosti a lehká úzkost. Je to milej chlop, což o to, ale měl bych mu kua dodat nějaký výsledky :-(.

Ale ráno jsem si suprově zaběh....

...a těším se, že pudu večer udělat nějakou smysluplnou práci, tj. vyprat prádlo a vyzvednout pana S. z čistírny. A panu B. se dneska rozlomil knoflík vejpůl (záhada), tak snad mi čističi přišijou nějakej jinej.

Aktualizace: čističi v mé stávající čistírně 5áSec mi nakašlali, tak na ně taky dlabu. Našel jsem si jinou čistírnu hnedle vedle prádelny, tož budu nosit věci tam. Jsou takoví punkoví, neřešej nějak výrazně stvrzenky (čili daně), ale jsou schopní i opravovat. A taky nemluvěj žádným jazykem co já, ale to je očividně můj problém: paní za přepážkou zkoušela francouzsky, vlámsky, německy... ciwe, já jsem marnej.

Z Jizerek do Warnemünde

Včera na cyklovýletě jsem si připadal trochu jako kdybych projížděl Jizerkama. Vejlet to byl skvělej, což o to, ale jaksi tomu chyběl ten aspekt dobrodružství. Celou dobu jsem byl zcela v komfortní zóně a dokonce jsem ani nezabloudil.

Večer se mi to trošku rozleželo, taky to bylo tím, že jsem se najed a vyspal a začal jsem mít maličko roupy. Vzpomněl jsem si, že už na první víkend co jsem v Brusli prožil jsem plánoval výlet do Ostende, takového belgického Warnemünde. A i když včera trochu poprchávalo, rozhod jsem se ještě večer vyrazit.

Jak říkával pan Sklenář, zlatým hřebcem našeho programu bude opět cinema.
A doporučuju si předtím odskočit, komu se chce, bo je to dlouhý, nudný a nejsou tam žádný reklamy.

Gordelroute

Po důkladné přípravě, zejména co do shromažďování zásob, vydal jsem se na výlet.

Do olympiády už to není ani rok, tak bychom měli šickní máknout, jináč tam budem dělat co? Jináč tam budem dělat vostudu.

Alastair Humphreys a politické školení mužstva

Čas od času mi přijde mailem občasník dobrodruha a influencera jménem Alastair Humphreys, to je ten co vymyslel pojem mikrodobrodružství. V červnovém vydání je i odkaz na video o klukovi, co by rád cestoval nákladním vlakem, ale jaksi se mu to nedaří, cha cha cha.

To je takový trochu lamský, že? Nicméně YouTube má tu úžasnou funkci, že vám doporučí tématicky vhodná další videa a v nich jsem našel naprosto neuvěřitelný dvouhodinový video angličana s přezdívkou Brave Dave, kterej dělá horského vůdce doma v UK a odskočil si do Kanady projet se z jednoho konce na druhý právě nákladním vlakem. Máte-li čas, doporučuju zkouknout.

Jasně, může u toho umřít nebo se nepěkně připravit o končetiny. Je mu kosa, je špinavej, furt někde čeká, hladoví, žízní a nakonec málem dostane přesdržku. Mě na tom fascinuje to, že všechna tahle příkoří Brave Dave přijímá jako součást toho dobrodružství, jako něco, co nezbytně přichází "v balíčku" s tím úžasným zážitkem jet si kabriovlakem krásnou kanadskou přírodou hodiny a hodiny. Zůstává pozitivní, směje se a neustále natáčí (vyjma okamžiku kdy už vážně věří, že přes tu tlamu dostane, a tak vypne kameru a schová SD kartu).

My všichni fňukáci bychom si měli vzít příklad z takovýho přístupu a pro cokoliv se rozhodnem, měli bychom to přijmout jako celek a nejen vyžírat hrozinky. Nebo, vzpomínaje na Grossmannovy brambory s rumem, vylizovat omáčku a brambory nechat. A když se ukáže že rozhodnutí nebylo správný, rozhodnout se pro něco jinýho, znovu a znovu. Protože na životě je právě to fantastický, že každej z nás se může svobodně rozhodnout a jít si za svým cílem. Ještě před třema desítkama let to tak vůbec nebylo, měli bysme si to připomínat kua každej den, zejména když se rozhodneme blbě :-) a máme falešnej pocit, že v dobách kdy za nás rozhodovali jiní to bylo lepší. Kua nebylo.

Konec školení, četaři velte rozchod.

Krize středního věku, jak má bejt

Milí čtenáři již zaregistrovali, krize středního věku se projevuje mimo jiné toužením a poté nákupem silných jednostopých strojů. Nadšení z jízdy na nich následně sdílí oba dva v manželském páru. On, protože konečně má tu mašinu po které toužil, ona protože se jí ulevilo, že v dilematu milenku nebo motorku se manžel rozhodl správně.

I my s Dádou jsme zakoupili takového jednostopého drakouše a musím říct, že je to dělo jako svině.

Doufám, že to Dádě na něm bude slušet. Mě to na něm sluší moc, pokud mohu soudit. Zatím jsem na něm nalítal cca 50 km (co byste čekali za dva dny) a velká spokojenost. Cíl je před stěhováním nalítat takových 300 a dát ho do servisu na garančku, aby doladili drobnosti jako třeba brzdy, zkrátka věci, který si musej sednout.

Pročež jsem se rozhod, že na sobotní Gordelroute 100km pojedu na něm. Bylo to těžký uvažování, protože to je hodně asfaltová trať a můj starý trekingový stroj by byl býval vhodnější, ale obětuju se :-).

Mimochodem, obchod, kde jsem to kolo koupil, mi doporučil kolega Jakub, Polák z Accounting and Finance, prima kluk. Včera mi psal, jestli nepudem v sobotu zabajkovat, tak píšu zpět že je vítán na Gordelroute a on že to ať si strčím za klobouk, že myslel tak dvacet kiláčků :-).

Úkol na odpoledne: stavit se koupit extra duši, na 29tipalcové kolo žádnou nemám. A čirý brejle, skrz tmavý v lese nevidím a bez nich mám plný oči hmyzáků. Pro ty se stavím v Dekáči, maj je tam za pár šupů.

A co je jináč novýho? Dneska je vedro. Vedro jak cyp. Prej historickej rekord vůbec, hm, tak uvidíme. Pročež jsem včera nechal auto v práci a dneska do práce běžel. Bylo sedm ráno, asi 25 stupňů, dal bych tomu jen malýho smajlíka. Když jsem doběh, zalez jsem do clubhouse a dal si asi 10 min studenou sprchu. I tak tělo ještě dalších půl hodiny perspirovalo, nemoh jsem to zastavit, měl jsem košili úplně na ždímání, tak jsem se schovával kde to šlo, než jsem se přestal potit a trochu oschnul. Nyní po weekly meetinku s Andreiem a Muratem zapékám se v kantýně a snídám snídani sportovců: rejžovou tartaletku a Café Olé!, asi původem ze Španělska.

Tož se mějte.

Ciweeee TBP thinking, ne?

Ach můj milý deníčku, je po páté, přicházím (hladov) z meetinku s nákupčími. Je to banda, nevědí, co chtěj, ale chtěj abysme to vyřešili. Zlatý nákupčí v TPCA, fakt se mi stejská po prostředí, kde skoro každej byl schopnej říct "Takhle to je, takhle to má bejt, tohle je rozdíl a když to vyřešíme, firma bude mít takhle velkej prospěch."

V TME todlenc umí málokdo. Nebo korektněji řečeno aspoň ta paní dneska to nedokázala.

Jasně že nikdo není dokonalý a každej umí něco jinýho, ale proč kua musím ztrácet čas kladením úplně základních dotazů?

Aha, asi proto, že za to sem kua placenej. Hm, tak prima! :-)

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

MB, D +113

Poslušně hlásím, že po dobu mojí nepřítomnosti v Bruselu se nic zvláštního nestalo.

Víkend byl, jako hodně víkendů poslední dobou, spektakulární. Šoférka Dáda mě vyzvedla v pátek večer na letišti, trochu jsme zashopovali a pospíchali domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny... doprdele to je mi smutno.

V sobotu byla SKVĚLÁ zahradní slavnost hodná UŠLECHTILÝCH kočovníků z východu, viz předchozí post. Více foto následuje. Fotil jsem pro pobavení a poučení svých bruselských kolegů, aby chápali možnou kulturní propast, A MOC JSEM SI TO UŽIL, stejně jako všichni přítomní, co mohli nechat smokingy a žakety doma a prostě jen bejt s lidma, které mají rádi.

V neděli pokračování zahradní slavnosti a následně smutný návrat do reality všedního dne. Včera, tj. v pondělí, jsem si den vylepšil krátkým výběrem nového služebního vozu, neboť RAVce, kterou právě obývám, končí leasingová smlouva. Vím, že budu v čechách za blbce, ale zvolil jsem Lexus CT, takový malý kompakt velikosti asi jako VW Golf, protože jak Dáda trefně poznamenala, je to poprvé a pravděpodobně naposled, co budu řídit Lexuse. No a jako moudrý muž dám na dobrou radu své moudré ženy.

Dneska mě čekají dva těžký meetinky, ale až to skončí, pudu se zas odměnit a koupit Dádě nový kolo.

A teď ty fotky. Nejlepší byla ping-pongová vobíhačka v jedenácti lidech.