V sobotu odpolko mi bylo jasný, že drak se probouzí a že si to v následujících dnech slíznu. Ještě celkem úspěšně jsme s rodinkou jeli na výlet tramvají skrz centrum (do sportu koupit Marťasovi kopačky), i když cestu tramvají už jsem prospal. Neděle ušla, protože po běhání jsem se moh válet na gauči a čučet do krbu, ale bylo mi jasný, že i drak jenom nabírá sílu.
Dneska máme pondělí, hlava začíná bolet odzadu. To bude dlouhej den a dlouhej tejden.
Ale hlava-nehlava, ráno jsem se famfárově projel na Dádině horáku! Auta stála v masivních zácpách a já jel kolem po stezce či chodníku, usmívaje se mentálně. Nemít uši, vobesměju si hlavu dokolečka. Už se těším na cestu zpět domů.
Teďka čekám na schůzku, co má začít za dvacet minut, už málo času na to abych začal něco seriózně dělat; to jen aby někdo neřek, že se tadyk jentak poflakuju :-).
Zanedbával jsem poslední dobou tu meditativní knížku; jak mi bylo dobře, moc se mi nechtělo s tím něco dělat. Takže je čas se k tomu vrátit. Knížka říká, mimo jiné, že nemá cenu se trápit s věcma co byly nebo co si myslíme že budou, a má se radši člověk zabývat tím, co je teď. Ale prej to nemá furt srovnávat s nějakým ideálním stavem a chtít to měnit. Knížka říká, že člověk má zaregistrovat věci a hlavně myšlenky takový, jaký jsou, a udělat hm, a nechat je bejt. A věnovat se soustředěně tomu, co opravdu dělá, třeba jezení hrozinky nebo pití čaje. Divili byste se, ale je to turecky těžký a vyžaduje to vobrovský soustředění.... soustředění na to se nesoustředit. Protože člověčí hlava přemejšlí a pak taky přemejšlí o tom, že přemejšlí (vlastně dozoruje to první přemejšlení). Ten trik je zúžit to první přemejšlení a použít k tomu to dozorovací přemejšlení a ve druhém kroku vypnout i to dozorovací přemejšlení a zůstane tam jenom ta hrozinka.
Žádné komentáře:
Okomentovat