Čištění a mazání řetězu na kole zdá se být disciplína sama o sobě. Někdy mám při čtení diskusí na bikerských fórech dojem, že je to věda okultní. I já jsem čuchnul k těmto čárům a kouzlům a po létech bádání a testování na vlastním těle, tedy kole, jsem došel k následujícím poznáním:
Na čistou a suchou jízdu, třeba na silničce po asfaltu podél kanálu za hezkého počasí, na řetěz prostě vrzněte něco řídkýho co nebude až tak lepit prach a nemusí to tam extra dlouho vydržet, bo vyjížďky jsou krátké a vždy s návratem do depa, kde je možné lubrikaci obnovit. Pročež používám tento levný výrobek, co jsem na něj narazil na svých prvních toulkách po pobřeží, když mi začlo vrzat středové složení a já naivně myslel, že to je řetěz (bylo to ložisko, jak jináč).
Na jízdu mokrou leč stále čistou a na slušném povrchu, třeba na dojíždění do práce na mém dojížděcím kole (vybaveném dokonce blatníky!) je potřeba změnit taktiku. Pro mazání řetězu na tyto situace používám hustší olej do mokra, tzv. wet. Bohužel vzhledem k trvající práci z domova si dojíždění moc neužiju, takže jednou za sezónu namazat stačí bohatě. Tomuhle voleji se dolů nechce.
Dosud to byly tak nějak standardní situace a pro řetěz žádná výzva, ale teď už se dostáváme k belgickým bahenním koupelím. Při ježdění na horáku v lese se bahnu a marastu člověk nevyhne a řetěz trpí. Nevím už kdo mi doporučil místo mazání řetěz voskovat. Normálním parafínem za studena ani rozpuštěným zatepla jsem dlouhodobě udržitelných výsledků nedosáhl, ale naštěstí jsem pak objevil parafín tekutý, rozpuštěný v nějakém odpařovacím médiu, a ten funguje parádně. Řetěz je rozumně nalubrikovanej, ale zároveň je úplně suchej a vůbec nelepí. Pro krátké špinavé vyjížďky dobrý, doma se pak kolo nechá uschnout, řetěz se nasucho vošmrdlá kartáčkem, nanese se vrstva tekutýho vosku a v pokojový teplotě se nechá zaschnout.
Pro domácí použití je to ideální, trvale udržitelný způsob a mocně doporučuju. Leč příprava na Míle mě zas vyhodila z komfortní zóny, protože tam nebude až takovej luxus a zázemí a bajker se musí připravit na polní podmínky. V jednom videu z předchozího ročníku závodu jsem si všim, že někdo měl na kole připevněnou dózu s WD sprejem, což me inspirovalo. Objevil jsem WD Kettenspray a už pár tejdnů ho testuju, zatím s vynikající zkušeností. Člověk jede, řetěz po pár hodinkách začne zpívat nebo si jinak stěžovat, tak se otře do hadru, prostříkne WDčkem, zas otře do sucha a jede se dál. Procedura na 5 minut, v kombinaci s čuráním na 10. Takže u toho plánuju asi zůstat.
Včerejší tréninková projížďka okolo Brusle byla vynikající, bylo krásně, relativně sucho (rozumějte nelilo jako z konvice), asi 3-4 stupně nad nulou a jen mírnej vítr. Prolít jsem 107 kilometrů a 5 minut před začátkem zákazu vycházení (v Belgii stále panuje stanné právo) jsem byl doma.
Po cestě jsem objevil jednu zajímavost, a to Studnu duší, ale o tom zas někdy příště.
Do Mil zbejvá nějakejch 162 dní, baj vočíčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat