Normálně bývám tvor čistotný a meju kdeco, nejradši svoje horský kolo, taky Brnči horský kolo, Dády horský kolo, Marťasovo, někdy taky svoje silniční kolo a skoro vůbec svoje kolo na ježdění do práce. Dády kolo jsem jeden čas myl tak důkladně, rozumějte tlakovou vodou, až jsem narval bahno do všech ložisek.
Tehdá jsem musel udělat revizi hlavy a to hned dvojí, nejdřív tu na tom kole (rozborka, vyčistit, vazelína, sborka) a pak taky té mojí, kdy jsem usoudil, že ačkoli je to zábava, těm kolům to fakt nesvědčí. Taky na Mílích se kola dvakrát neumejou, možná tak při brodění řek, a proto je potřeba potrénovat jízdu na kole špinavém.
Prakticky to funguje tak, že se jeden den poráchám v pravém belgickém, pak nechám kolo v garáži uschnout, řetěz vodrhnu kartáčem a suchým hadrem, prostříknu WD-Kettensprejem (voodoo, vskutku) a juchů, de se zas jezdit. Kolo dosud mlčelo, myslím, že nebyl důvod ke stížnostem. Až dneska při brzce ranní projížďce se po jedné extra bahnivé části na kolo nalepil Plivník. Tady to bylo přesně, při rychlosti 3,1KM/H stih v pohodě naskočit:
Plivník je takovej skřítek co žije v bordelu a hnusu (J. Marek, Autopohádky, Kapitola 2.), a ten mi prozpěvoval celou cestu domů. Chvíli jsem zpíval s ním, ale pak jsme se rozešli ve vkusu; já chtěl zpívat Ktož sú Boží bojovníci a Plivník něco víc rytmického. Zkrátka, nepohodli jsme se. Pročež plivníka bude potřeba eliminovat zničením jeho přirozeného biotopu a to kolo prostě umejt. Myslím, že to není rozhodně ohrožený druh a tedy ochránci přírody laskavě prominou.
Dnešní trénink 61km a do startu zbývá 169 dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat