sobota 30. ledna 2021

Jarmila vždycky mi radila...

 Jarmila vždycky mi radila, abych pracovní dobu dodržel. Včera mě to ale náramně táhlo na kolo a tak jsem prostě jel. Včera jsem se projet chtěl u Dilje doliny, tak jsem vypnul mašinu dřív o dvě hodiny... a to jsem neměl dělat.

Už jak jsem po třetí odpolko vyjížděl, měl jsem zadní kolo nějaký měkký, tak jsem ho ještě doma dofouk a dobrý, říkám si. Téměř okamžitě po vyjetí začala stávkovat GPSka, furt se vypínala, takže místo šlapání jsem seděl v parku na lavičce a domlouval jí. Když se uspokojila, jel jsem dál. Mokro bylo a blátivo, což je normál, ale po silným větru i pár vyvrácenejch stromů přes cestu, který bylo potřeba objet po louce a za tímto účelem přehodit kolo i sebe přes plůtek z ostnáčů. Když jsem kolo přehazoval, nějak na mě syčelo a vskutku, díra jak prase. Taky začlo parádně lejt a pro zahájení opravných prací bylo potřeba nejdřív najít suchý místo pod střechou, což se eventuelně povedlo ve vesnici Terlanen. Zablácený kolo jsem narval do autobusový zastávky a jal se ho zkřehlejma rukama rozebírat. Vyměnil jsem duši, leč moje cestovní pumpička odmítla foukat. V tu chvíli se mě zželelo místnímu borci, kterej jako by z oka vypad panu Skrbkovi z cykloservisu ve Veltrubech, a pučil mi vlastní pumpu. Nafoukal jsem kolo na potřebnej tlak, tj. hodně, vrátil pumpu a jal se pokračovat v jízdě s vidinou eště aspoň sto kiláčků.

Vo pár minut pozdějc jsem v lese zase přenášel kolo přes nějakou zábranu a zase slyším ty hady syčet. To už jsem byl bez rezervní duše a na lepení nebylo pomyšlení, tak jsem to votočil a tak tak na měknoucím kole dojel dom. Hygiena kola a následná inspekce ukázaly, jak je důležitý před výměnou duše zjistit příčinu defektu. V plášti byl trn jak nosorožčí roh, takže jsem měl krásně proděravelý dvě duše úplně na stejným místě.



No tak sem ten zapomenutej roh vytáh, vložil už slepenou duši nafoukal a .... zas hadi. Zkrátím to: eště tam byl střep. Ten už jsem nefotil, už nebyla nálada.

Dneska, tj. v sobotu, jsem vyrazil cestu GR Dijleland zopáknout. Díky bohu bez defektů, zpočátku se jelo dobře, sice non-stop lilo a některý louže byly nevyzpytatelně hluboký, občas až po osy kol. Bláto bylo vyzpytatelně klouzavý, to už my belgičaní máme tak nějak v DNA, takže jsem jel pomalu, jistě a bez držkopádů. 

V Leuven jsem se stavil na burito, pak se setmělo, ochladilo se z příjemných tří stupňů na méně příjemnou nulu a začlo pro změnu sněžit. Protože už jsem měl nohy i ruce promočený durch, zima si vybrala svuj díl a přestal jsem cejtit nejdřív nohy, pak i ruce, což bylo zábavné zejména při brždění, který jsem reguloval spíš podle napětí svalů na předloktích než podle citu v prostech. 

A když se mi do cesty postavil zákaz vjezdu do parku, skrz kterej jsem měl v plánu pokračovat, nebylo už co řešit, otočil jsem to na domov a upaloval, co mi kolečka stačily, abych úplně nezmrz. Je to hezky vidět na mapce, jak ten návrat z Lovaně je krásně červenej.

Dokonce podle Garmina to byl chvilkama i útok na vítězství v Tour de France 😎. 

Ale spíš to bude tím sněžením co mate satelity.
154 dní do Mil. Se vsadím, že v Čechách si borci takhle báječně nezatrénujou, teda pokud zrovna nemaj ty tlustý kola do sněhu.

Žádné komentáře:

Okomentovat