Severovýchodní vítr přifouk i k nám do evropské metropole asi třiapůl cenťáku sněhu, a zimu tak říkajíc na tři centimetry, jestli víte, jak to myslim. Díky tomu letos poprvé přestalo pršet a všudypřítomné bahno se obalilo bělobou a maličko ztuhlo, takže i zde je možno trénovat stylem Honza Kopka.
V teplotě příjemných -6 a klesající se nejdřív rozloučila čelovka, lithium rechargeable my ass. Prostě odmítala se rozsvítit už jak jsem vyjížděl ze vrat. Neva, světlo na řídítkách svítilo bezva, tož proč se trápit.
Škoda, že mráz byl jen takový fejkový, prostě na oko, spíš takový wallonský a vůbec né festovní jako fše flanďácké. Proto louže byly furt tekuté a jen s takovou vrstvou ledu, aby vydržela nápor předního kola a následně povolila pod zadním. Prolít jsem jich pár a kola šly občas až po nápravy. Pak to začlo namrzat a nějak se blbě šlapalo, říkal jsem si že to je jen špinavej řetěz a že to rozchodí, ale houby, zlatá rybo, nebyl to (jenom) řetěz, hlavně to byly ty kolečka na přehazovačce, co jima řetěz projíždí. To spodní se vobalilo mrznoucí vodou a bordelem a prostě ztuhlo. Řetěz po něm chvíli beznadějně klouzal, ale to už jsem podle zvuku identifikoval potíž, zastavil a diagnostikoval velký špatný.
Jak bylo řečeno, čelovka nečelila, takže jsem musel tmě čelit s telefonem v puse, připadaje si jako Sváťův pittbull Tadeáš. Chvíli jsem kolečko přesvědčoval, ale bylo jasné, že ve stále klesající teplotě nemůžu uspět, takže jsem nastoupil styl koloběžka, později vylepšený o styl drezína, a ťapkal jsem k domovu. Nechám to v garáži trochu vodpočnout, zejtra tomu dám nějakou hygienu a to by v tom byl kozel, aby se to nerozchodilo.
Případně, kdo se chcete pobavit pořádně, zkoukněte zápisky kolegy bloggera a řádného tútú-plzeňéka na Trempich.cz. Upozornění: tremPich pro silné slovo nejde daleko, asi je má všechny v šupliku u postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat