Začly nám jarňáky, a to již ve čtvrtek jedenáctého, tak jsme s Dádou a Brnčosem jeli na výlet na pobřeží. Dali jsme si tříhodinovou prochajdu z jednoho konce Ostende na druhej a našli jsme hezkejch čtrnáct kiláčků. Bylo krásně slunečno, leč chladno a fučavo, nicméně nám to nevadilo, byli jsme zabalení jak pumpy a jediný stín krásy dne byl, že se nám dechem zpod šál mlžily sluneční brejle.
Den bez mráčku měl pokračovat i v pátek, o trošku teplejší a také o trošku foukavější, což mě inspirovalo k malému cyklovýletu - tradičně od jižních hranic s Francií na hranice s Nizozemí a zpět. Z domova jsem ale vyrážel ostudně až po osmé, takže na svoje oblíbené parkoviště u obchoďáku Flora v De Panne jsem dorazil až po půl desátý. Převlíkání, pak zas svlíkání protože příroda volá a neptá se, znovu oblíkání, kompletace kola a přemýšlení, co všechno za hovadiny s sebou nepotáhnu a radši nechám v autě mi pár minut zabralo a tak jsem na trať vyrazil až v deset. Cesta vymyšlená Mapy.cz vedla trochu víc vnitrozemím, podél dopravních kanálů, což z hlediska převýšení je fajné, leč nezapomínejme, že dul vichr od východu, já jel hádejte kam (na východ samozřejmě) a kanály skýtaly pramalé možnosti větrolamu.
Jak vidno z obrázku níže, prvních cca 40 kilometrů jsem docela protrpěl, leže na řídítkách v co nejvíc aero poloze, vzpomínaje na triatlonové začátky, přesto jsem se táhnul jak šnek (šnečí tempo na obrázku vyznačeno modře, naopak teplota, rychlost a směr větru vyznačeny nicneříkající červenou bublinou).
Když ležíte na řídítkách, přirozeně koukáte dolů, ale zrovna na cestě podél kanálů kde není žádný zábradlí, to není příjemnej pocit a tak se mi hlava furt zvedala zvědavě dopředu a hrozila bolest krčních svalů, jako již mnohokráte. Použil jsem proto takovou taktiku: deset šlápnutí, jeden kuk dopředu, deset šlápnutí... připadal jsem si jak Radek Jaroš na K2. Někde na předměstí Ostende jsem toho už měl plnej knedlík a začínal se rozhlížet po spásné tramvaji, ale štěstěna mi přihrála elektro obchod VanDenBorre a tam jsem si koupil sluchátka připojitlená k mobilu. Po zbytek cesty mi dělaly společnost hity Tří sester. Sestry jsem poslouchal naposled někdy na gymplu a pak se naše cesty rozešly; byl jsem překvapený, kolik skvělých hitů od té doby vzniklo. I když se po pár hodinách šlapání začaly na Spotify opakovat, a i když reklam na "Upgrade nu! to Spotify Premium" přibývalo, poslech mě nepřestával bavit a rytmická hudba skvěle určovala tempo šlapání. Stále proti větru jsem dorazil až do Nizozemí, kde jsem se otočil prakticky na podpatku a uháněl po pobřeží zpět. Jaká radost, mít vítr v zádech a mastit to přes 30km/h bez sebemenší námahy! Ani jsem si nevšim, že se pomalu setmělo, protože promenády byly osvělené a já viděl. Horší to přišlo s přejezdem mezi městy po cyklostezce, kde nebylo vidět nic. Velký světlo jsem nechal doma v očekávání brzkého příjezdu, takže jsem jel na čelovku a částečně po paměti. S velkou euforií jsem dorazil k autu a posléze po desáté večer i domů a šel jsem spát. Vzbudil jsem se hlady 😊, cyklistika je na tohle pes a vejletem je nutno se doslova prožrat. Poučení pro Míle, do kterých zbývá již jen 137 dní, je jíst tak sedmkrát denně.
Ještě něco fotek:
Žádné komentáře:
Okomentovat