Tak určitě, nezaměstnaný co má styl by měl chodit pěšky, případně se přesouvat za pomocí dotovaného MHD nebo na kole z druhé ruky. Leč my, co jsme v oboru nováčci, stále vlastníme nějaká ta vozidla čtyřkolová. A protože vlastníme taky víc času než tomu bývalo, naše vozidla jsou adekvátně tomu umytá, rozumějte nabýskaná, a to i vespod a krážem. Řekněme si to s klasikem: Jim chtěl mýt auto, nenechala ho (tetička), Sid chtěl blýskat lak, také ho nenechala, protože tohle je auto na cesty do města a za kulturou, né jen tak na nějaké ježdění pro dříví. Ani za celé jablko bych to mytí nevyměnil.
Když už jsem tedy privilegován, zhostil jsem se úkolu se ctí. Nejprve jsem vzal PoloAuto, vyměnil kola za letní, a jal se auto mýti. Proces jsem ho postupně zdokonaloval, implementoval jsem několik kaizenů, které jsem za použití formuláře K-19 navrhl, schválil si je, standardizoval do provozní dokumentace a nezapomněl si vyplatit patřičný bonus (konkrétně jsem se odměnil hráškem z Lidlu). Díky kaizenům se mi povedlo snížit Muda chození o 300%. Největší přínos mělo, že jsem si přisunul kbelík blíž k autu.
To byla tuším středa, už se v tom začínám ztrácet. O den později, bezesporu ve čtvrtek, nebo to bylo včera, jsem si dal za cíl umejt i to druhý auto. Díky kaizenům z předchozího dne jsem byl efektivnější, měl jsem to mrkfrk, a hned jsem identifikoval i další: příště mejt střechu jako první. Bo když jí mejete průběžně s bokama auta, ten bordel vám stejká na ty umytý části a jak praví další klasik, to je na houby takováhle práce. Nejhorší když ten bordel zaschne na předním skle, to už pak nejde dolů ani svěcenou vodou, kaizen nekaizen.
Žádné komentáře:
Okomentovat