Víkendy jsou stále prima

Víkendy v Belgii, to je pro mě velký kontrast v porovnání s pracovním týdnem. Je to asi hlavně díky Dádě, která přes týden zvládá pofackovat věci, který jsme v Čechách dělávali právě v sobotu, tj. hlavně úklidy. Takže mám relativně havaj. Tentokrát jsem jí využil pro masivní horsko-kolo cyklování, konkrétně 20 nočně-ranní jízda + 34km odpolední jízda , s drobným pádem, po kterém mi teď rameno říká "Dáme pauzu, viď?" a tím pádem (doslova) mám omluvenku k paření Heroes and Generals. A k meditování, což, jak jsem zjistil, je pro lidi, co se potřebujou uklidnit. Já naopak potřebuju trochu nakopnout :-), ale meditování mi nečiní nejmenší potíže a tak mě to i baví. Včerejší meditace byla hrozinková a dnešní taková už tradičnější dejchací. Princip je furt stejnej, naučit se vypustit z hlavy myšlenky a prožívat a soustředit se v obrovským detailu na jednu konkrétní věc nebo činnost a pak tento přístup aplikovat do denní praxe. Takže třeba když jsem si jako teenager čistil každej den hodinu boty, byla to dokonalá meditace. Nebo když jsem pařil Snoopy Tennis čtyři hodiny v kuse = meditace. Nebo když jsme se školníkovic Bohoušem promeditovali celej víkend na žíněnkách ve školní tělocvičně, napojení na Didaktik Gama. Easy money, nic novýho.

Marťas byl včera reprezentovat školu ve fotbalu, hráli venku (v Dusseldorfu) a přivezli dvě vítězství. Vypadal, že si to užil. Chlubil se, že byl v jednom zápase nejfaulovanějším hráčem, což beru jako že byl druhým teamem vnímaný jako hrozba :-). Bohužel nyní (neděle) zas dohání školu, vtipně zrovna němčinu, asi školení v Dusseldorfu nestačilo. Rozhod se, že se bude soustředit na fotbal a bude muset vypustit tréninky přespolního běhání, i když v tom byl taky turecky dobrej.

Brnčoska se dneska trochu trápil s matikou, s (geometrickejma?) transformacema, což jsem nevěděl co je, ale díky jeho pracovnímu sešitu (pokud se dá takto nazvat software na počítači) i díky troše googlování jsem to pochopil, nadchnul jsem se a pak už se mi mu to nechtělo vysvětlovat, jenom sem si furt transformoval. Výborná zábava, tahle matika, těším se, až zas dovalí nějakou novou výzvu. Říkám si, jak je univerzita třetího věku, tak jestli by se nenašla i nějaká základka-střední škola třetího věku, až budu někdy mít hromadu času, rád bych si tyhle matematický blbinky projel znovu vod začátku. Taky měl Brnčos úkol z výtvarky, ten byl zajímavej díky tomu, že měl dokreslovat obrázek podle předlohy, ale měl se tomu věnovat jenom 70 minut a pak to nechat bejt. Geniální. No a pak ještě fránina, tam teprve začíná (počítat, dny v týdnu, měsíce v roce a tak). Všiml jsem si, že jeho hlava si pamatuje jak je to napsaný, né jak to zní, takže má velice speciální výslovnost :-). Musí víc poslouchat, když už má na hlavě furt ty tykadla.

Víceméně jsme zdraví, jen Dádu bolej záda, tak se nahřejvá u krbu. Marťas smrká a občas se mu spustí z nosu krev. Brnčos si stěžoval na bolavej kotník, ale pak si začal čutat s molitanovým míčkem a přešlo ho to. Já mám, bú, vodřený kolínko, loktíček a bolavý ramínko, ale jsem vysmátej a nechce se mi do práce.

No a to je asi pro dnešek vše. Next: HnG.

Mise Brusel D 177

Vlastně všichni už všechno víte z Dádina fejsbuku, tak co ještě dodat:

Za mě: čtu tu kouzelnou knihu, občas si vypíšu cintát, abych vás všechny obohatil. Ale jde to pomalu, bo dorazím dom kolem půlsedmé-sedmé, něco maličko podělám (drobnosti) a už je čas jít spát. Paralelně jsme se bavili se šéfem u příležitosti hodnocení výkonu a kompetencí o mém zdravotním stavu. Je to dobrej chlap, říkám mu všechno, aby chápal, že prostě odpo jsem nepoužitelnej :-). Doporučil mi kardiologii v místním špitálu, stavím se tam na konzultačku abych konečně rozštíp dilema budík ano/ne.

Moji borcí: Brnčos byl v neděli opět reprezentovat, tentokrát v Nizozemsku. Odjížděl mírně nastydlej, tak jsem měl starost, ale nakonec to dopadlo dobře - vyhráli, užil si to (protože hrál za Áčko a měl víc prostoru) a navíc ho trenér pochválil. Takovým zajímavým způsobem: když šel v pondělí Marťas na trénink, trenér povídá "vzkaž bráchovi, že hrál včera dobře". :-)

Jinak Brnčos se drtí všechno možný, stále science a nově eště fránina tipuju že bude záhul. Ale už má kámoše z Koreje a vodkud všude ještě, takže už to snad bude dobrý.

Marťas si užívá fotbal i přespolní (v našem případě spíš skrzlesní) běh, na víkend měl dilema jestli jet na závody v tom či onom, myslím, že si zvolil fotbal. Ale na trénování moc času nemá, furt ho vidím zapadlýho v němčině, angličtině nebo psychologii. Ale snad ho to aspoň baví.

Dádulka nás podporuje všechny, seč jí síly stačí. A je to žůžo bájo, musím říct, máme se jak... jak v žitě! Ještě stíhá chodit na Dutchtinu, jógu, na prochajdy organizované i ty jen sólo. Trochu hubne a vypadá spokojeně, tož jsem hrozně šťastnej a snad to vydrží.

Zejtra odpo letím dom a v pátek do TPCA, povídat si o systému na řízení lidských zdrojů.
Těším se na koprovku vod maminky, buhehe. :-D

Den bez aut v Brusli

Já myslel, že to bude něco jako ghost town, že se prolítnu skrz centrum na svém karbonovém krasavci, zanechávajíc karbonovou stopu nevídaných rozměrů. No Dáda mě ujistila, že město bude nabitější než kdy předtím, tak se radši pudem projí/et do lesa.

Scratch perverts vs. U.N.K.L.E

Něco si tu odložím, abych to neztratil. I když jsem to eště neslyšel, tipuju, že když se potkaj moji nejvíc nejoblíbenější DJs, nemůže to dopadnout ausgerechnet špatně.

https://soundcloud.com/chas-belden/unkle-vs-scratch-perverts-live-set

Aktualizace: poslech jsem si to a technicky je to dobrý, jen to prostě není tak zábavný jako jejich individuální předchozí sety. Asi už jsou taky unavený :-)

Mise Brusel, D +173 nebo taknějak

Sobota je odpočinku den,
každý rád vyrazí si ven... jako do přírody, chápete?

Předpověď počasí říká, že dneska je poslední hezký den tohoto roku. Od zítřka poledne až kam předpověď vidí (až za roh) bude jen chcát a chcát. Pročež jsme se rozhodli, že dočasně kašlem na cokoli a jedem poznávat krásy naší nové dočasné vlasti.

I když, dočasné... jak zastavili stíhání toho parchanta, už se mi do Čech tak vracet nechce, je to hnus, velebnosti.

Tedy, stejně jako to spravedlnost prosrala v Čechách na celý čáře, v roce 1815 to ve Waterloo projel pan Napoleon, žabožroutí císař a král. A belgičani toho náležitě využili, na místě samém nahrnuli hromadu hlíny, udělali kamenný schodiště a vybíraj tam osmnáct éček na osobu vstupný. To mě úplně nezaujalo a proto jsme udělali pár fotek a šli se projít vůkol.

Na tomto místě (viz následující foto) byly pozice žabožroutí kavalérie. Ahelemese, nějaký se tam z nostalgie vracej... nebo že by to byli duchové?

Po cestě jsem si všiml několika krajových odlišností. Například u nás se polní cesty zasypávaj stavebním odpadem, zatímco tady odpadem jídelním. Na snímku vidíte škeble vyplňující díru v polní cestě.

Další krajovou zvláštností je specifická rostlinná výroba. Na snímku si povšimněte plodu krabice obecné. To se dělá tak, že se zasadí krabička od sirek a pak ... hlavně nezalejvat. Takovýmu farmáři se v dobách e-shopů poměrně daří, jen Amazon tu má asi třicet hektarů. Povidá se, že na to berou i slušný doatace, ale asi to budou jen fámy.

Po cestě kolem památníku a v přilehlých polích a vesnicích jsem si všiml ulice zvané Rue de la Croix. Myslel jsem, že tam prodávaj Croixassany, ale sklaplo mi. Asi už bylo moc pozdě odpoledne, žádnej pekař široko daleko. Naštěstí jsem byl nakoupit už ráno v Tervu, což je součást mojí ambice být světový šampion v manželování, a k snídani jsem servíroval něco takovýho podobnýho. V pekařstvích tady v Belgii obecně zažívám poměrně slušný dobrodrůža, protože je to pultovej prodej a nemaj nic nijak označený, takže jen ukazuju a říkám "Little bit of this, little bit of that..." a doufám v to nejlepší. 

Když byli chlapci už unavení... no dobře, když já už nemoh, zastavili jsme na sváču. Protože nebylo kde si pořádně sednout, chlapci si hodili "ambulanční uzel" a relaxovali. Na mě už se nedostalo. :-(

Poobědvali jsme v Quicku, pozmrzlinovali a teďko už jsme zpátky doma. Marťas zas maká na angličtině a já jsem rád, že jsem rád. Střídavě dělám na kolech (hele hezký nový zelený gripy, heč), střídavě čtu tu meditační knihu a střídavě píšu blog.

Meditační kniha je prima, furt mě chválí a říká mi, že to není moje chyba. Taky si jí kupte a bude vám říkat hezké věci. Včera večer jsem v posteli přečet dvě stránky. Na straně tři byla "minutová meditace", tak jsem si jí střihnul a v tu ránu jsem byl v limbu. Obávám se, že tímto stylem knihu nepročtu, ale prospím. Nicméně na tlak jsou lepší spíš ty prášky.

Než zas vytuhnu, jeden cintát (mám pocit, že jich sem budu sypat ještě pár, tak si zvykněte):

"Our state of mind is intimately connected to memory. The mind is constantly trawling in memories to find those that echo our current emotional state." (Stav naší mysli je spojen s pamětí. Naše mysl neustále prohledává vzpomínky a hledá ty, které odrážejí náš aktuální duševní stav.)

Hm, ale kua co s tím? To se dozvíte v dalším díle. Možná.

Problémy zemí prvního světa (first world country problems)

V zemích třetího světa řeší lidé zcela zásadní problémy. Jak to pregnantně vyjádřila postava hlavního hrdiny ve filmu Zlaté dítě (obsazen Eddie Murphy):
* Máte u vás v Tibetu taky televizní show "Hledáme nové talenty"? Tipuju, že spíš máte show "Hledáme něco do huby"

Naopak u nás v rozvinutých zemích, kde hlad a smrtelné choroby už jsou dávno vymýceny, řešíme úplně rozdílný potíže. Třeba pracovní stres a že nás z něj bolí hlava. Počítám, že i takovej pracovník na lince v kolínský automobilce se usměje, protože jeho bolí záda tak, že na hlavu už mu bolest nezbývá.

Tak i já, po částečném vyloučení fyzických potíží (kardiolog, neurolog) jsem si našel svojí cvokařku. Když jsem hledal skrz Google Mapy, musel jsem se smát, bo u nás v Tervurenu jich je minimálně pět; dá se říct, že člověk zahne za roh a narazí na ordinaci.

Vyhlíd jsem si cvokařku rumunku specializující se na expatriaty, hlavně kvůli stejnému levelu angličtiny a vlastně mě zaujal i její web. Píše se Anca, tak nevím, jestli jí říkat Anča nebo Anka. V úterý odpolko jsem se u ní stavil, je to hned kousek od muzea, prochajda na deset minut.

Slušně jsme pokecali, první session má 90 minut a člověk se docela zapotí, protože se ptá na všeliaký věci ze třech oblastí: biologické, psychologické a psycho-sociální. Lapidárně řečeno, jak jste na tom fyzicky, jak jste na tom duševně a jestli máte nějaký kamarády. Haha, ideálně bohatý a s psychickejma potížema... né, dělám si srandu.

Long story short, za domácák jsem dostal nastudovat si první čtyři kapitolky z téhle knihy a taky zvážit pilule (v podstatě hormon serotonin, akurát že jeho užívání má neveselé vedlejší účinky, tak eště váhám). Maličko mi to připomnělo ten fór o paní, co místo hormonální antikoncepce omylem brala Valium: sice měla čtrnáct dětí, ale bylo jí to tak nějak fuk. :-D

Druhej den jsem šel na oběd K rozbitýmu oknu, to je československá sekce. Posdílel jsem svoje radosti a strasti, trochu zahanben, ale kolegáčkové mě uklidnili, bo říkali, že tady chodí ke svýmu shrinkovi každej a kdo nechodí, skončí rovnou u Chocholouška. Dokonce jsem zjistil, že Toyota má na to Mindfullness (viz kniha) přímo firemní školení. Zajímavý je, že nikdo neřeší příčiny, proč tu z toho lidi magořej. Prostě se pošlou na školení, problem solved, a dem dělat auta. No a tak si tu hezky žijem.

MB, den 171

Koukám, že jsem se dlouho neozval. A teď taky mám jen deset minut. Takže:
Žijem.
Kluci furt bojujou jak lvi ve škole, pomalu se to zlepšuje.
Já, náležitě inspirován, bojuju v práci. Je to takový střídavý polojasno.

Opraváři kol si vzali snad všichni najednou dvoutýdenní dovolenou, tak jsem se nakrk, objednal jsem hromadu dílů z německýho eshopu a opravil Brnčovi kolo sám - komplet výměna řazení, přehazka, přesmykač a nějaký blbinky na řídítkách.

V mojí staré Meridě divně praská, tak jsem při tom montování chtěl rozebrat i středový složení na ní. Vbrzku jsem zjistil, že k tomu budu potřebovat ponk se svěrákem, kterej samozřejmě nemám. Naštěstí dobří čeští inženýři pomohli (díky, Vítku) a za maličkého zneužití firemní dílny dneska za rozbřesku se věc podařila. Teď už jen schrastit novej střed a dát to zas bez úhony dohromady. Ale je to radostná práce.

Hlava atd. též střídavě polojasno. Navštívil jsem zajímavou rumunskou paní doktorku přes hlavy a v terý jsem jí navštívil. Poreferuju v detailu, až bude víc času.

Níže fotky z víkendového cyklení do Lovaně. Brnčos na fotkách není, přece reprezentoval v zahraničí :-).

Yeah, baby

V Belgii je míň volna

Podle tohoto článku na wiki je v BE deset dnů svátků do roka. V Čechách je to oficiálně 13 dnů, ale díky chytrému rozložení v roce svátky vycházejí často na víkendy, takže v průměru v letech 2000-2016 to bylo jen 8.9 dne. Takže je to prašť jako uhoď.

Pátrám po tom, protože zrovna teďko by nějakej ten svátek setsakra bodnul. Nejbližší nás čeká 1. listopadu, a to svátek všech svatých.

Ráno s Brnčosem

B: Já si ani neuvědomuju, že jsme v Belgii.

Já: Jo, stejně dobře bysme mohli bejt třeba v Anglii. Pršívá tady úplně stejně.

B: Jenže v Anglii prší o hodinu dřív.

:-D

MB, D +161

Nějak nevím, kde jsem přestal. Jo, v Toyotě Deutschland, GmbH.

No, víkend byl maličko drsnější, než víkendy obvykle bývají. Chlapci měli hned od prvního týdne školy hromadu učení, takže v tom leželi celej víkend a kleli jak pohani. Brnčoska bojuje hlavně se science, kde maj biologii, což je termínově úplně úplně něco mimo moje chápání. Zrovna ho trápila prasečí chřipka. Marťas se trápí s víc věcma: anglinou (né jako praktickej jazyk, ale poezie a takový voloviny), němčinou (chybí mu cca rok do standardu třídy kam nastoupil) a matematická analýza (chybí roky dva). Naopak fyziku si docela užívá a v chemii je na špičce, představuju si ho jako Moniku Gellerovou na kursu vaření.

Ale nepruděj, chlapcí moji, rvou se jak lvi a maminka je podporuje, seč jí síly stačí. Jsou mi velikou inspirací, protože to taky v práci dvakrát nedávám, ale když můžou máknout oni, tož já teda taky.

Zdravotně stál víkend za nic moc, tlak i tep byly úplně mimo normy schválené belgickým ministerstvem zdravotnictví, tak jsem zahájil tolurovou terapii a snažil se odpočívat, co to šlo. Zařek jsem se, že hned po návratu do ČR se stavím u prim. Mařatky a domluvím s ním ten kardiostimulátor, co už ho navrhoval před asi pěti lety. Hned, jak jsem si to umínil, udělalo se mi líp :-).

Oba hoši nastoupili na rozřazovací trénink na školní fotbalovej kroužek. V kategorii U18 (Marťas) byl slušnej nával, takže zatím bude trénovat a vohřejvat lavičku; možná bude i radši. Brnčos (U14) naopak nastoupil rovnou do reprezentace, v neděli jedou hrát proti Holandsku, tak snad nám krajánek neudělá vostudu. Strejda Jára Svoboda by byl pyšnej. :-)

Začíná se vochlazovat, vod móře táhne takovej lezavej vlhkej vzduch. Chodím na zahradu na dříví ;-), je ho tam mrtě spadanýho z těch vohromnejch starejch stromů, a připravuju na první slavnostní zažehnutí v krbu. Tipuju, že mi to chcípne a pudu shánět Pepo.

Dneska jsme byli na úřadě, že požádáme o residenční kartičky. To je taková pakárna úřednická zbytečná. Navíc maj eště furt dovču, takže bylo votevřený jen jedno vokýnko a fronta dlouhá. Vzdali jsme to, aby Brnčos stih první trénink, Dáda to s klukama zkusí příští tejden nebo někdy.

Práce je srandovní. Ocelový Marc si mě vzal stranou a že abych se nepřepínal. Vzápětí mi navalil prostudovat pět stostránkovejch nabídek, ze kterejch děláme tenhle tejden výběrko. Tak se tím mám prolouskávat, ale místo toho prokrastinuju a píšu blog. Ale dvě už mám za sebou a stejně z nich nevím vůbec nic, jen obchodnický marketinkový tlachy.

Další pracovní legrace je pokračování Mise Madrid. Esli si vzpomínáte, na Misi Madrid byla soutěž a kdo vyhrál, dostal další práci, takže se všichni... no většina se snažila prohrát. Našemu teamu se to povedlo báječně, protože to bylo takový to prohrání vo fous, že to nebylo tak vokatý. Jéééééénže.... asi to někdo prokouk, takže nejen vítězný teamy, ale i členové poraženejch dostali hromadu práce, jak udělat Toyotu eště lepší a agilnější a modernější než kdykoli předtím. Takže teďko musím chodit na pracovní setkání s partičkou docela naivních lidiček a snažit se předstírat, že jsem jakože za. Dokonce jsem přes víkend udělal i pár slajdů. Blbý je, že absolutně nikdo nedělá PDCA, fundamentální Toyotí praktiku, podívat se na to jak jsme se dostali do situace ve které jsme, protože tam je odpověď na to, jak z ní zase ven. Nikdo. Každej chce přirozeně udělat něco novýho, něco svýho, a nezajímá ho to, co vyrobil někdo před ním. Je to sice prča to sledovat, ale žere to hromadu času.

Příští tejden má dorazit nějakej hlavoun z Ameriky. Měl jsem mu prezentovat práci svýho teamu, ale dneska jsem sebral kuráž a napsal Marcovi, že to nestíhám připravit, tak uvidíme. :-) What could possibly go wrong.

Jsme teďko dva dny slamění vdovcové, Dáda zalítla dom pořešit pár věcí (a na kosmetiku a ke kadeřnici, buhehe), takže k večeři je nabídka z palety Survival Cooking. Dnes těstovinový salát. Na zejtra to vidím na pizzu, protože brambory s tzatzikama by mi asi neprošly.

No a kdybyste chtěli vědět, jak vypadá robot co dává Heimlichův zákrok panu Sloníkovi, kterej blbnul a spolknul posilovací kroužek, tak to vypadá takhle:

V RAVce mi nějak zlobí detektor tlaku v pneu, dneska jsem kvůli tomu byl v pneuservisu ale tam potvrdili, že gumy jsou OK, tak na to kašlu. V listopadu bude beztak nový auto, bude vypadat asi nějak takhle:

(No to byl takovej insider joke, tohle je Lexus RC F Track edition.)

Víc se nám do dnešního večerního vydání už nevešlo, tak zatím čaute.

Helemese, todlenc jsem já!

Jeden takovej článek si tu odložím.

Mise Kolín

V rámci všeobecného vzdělávání v mojí pracovní pozici vyzval mě Marc, abych se k němu připojil na workshop o budoucnosti nově akvírované národní distribuční společnosti Toyota Austria. Vyrazili jsme do Kolína... nad Rýnem, do pobočky Toyota Germany GmbH.

Cesta v poho, dvě hodinky i se snídaňosvačinou na odpočívadle u Cách. Workshop hmmmm nerozumím ničemu, ale dělám si poznámky. Tepovka chvílema … tady jsem blbec napsal znamínko je menší, což blog interpretoval jako nějaký příkaz a smazal mi zbytek textu. Už na to kašlu, už to nepíšu.

Aktualizace: oblast HR lepší, není tak odporná (ha ha přeplek), takže se už maličko chytám díky Andreiově pětiměsíčnímu trpělivému vysvětlování.

Itadakimasu: K jídlu v německém závkuchu nabízeli čočku (tu jsem přehlíd, jaká škoda), insectburger to je novinka a staré dobré veggie lasagne s houbama, který jsem si nakonec vybral.

Moje poznámky dosud:

Němci jsou systematičtí a akční.

Korporace umí zařídit složitý věci, ale často nezvládaj jednoduchou věc, která je jen trošku výjimka z korporátních standardů.

Controls jsou v překladu kontrolní mechanismy, aha, to jsem nevěděl.

Fun fact about Germany: no fun in Germany, get back to work.

Starosta, bývalý dragoun, ten už v životě něco zažil. Ale todle asi ještě né. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.

Mise Legoland 2019

Něco pro ty babičky, aby se o nás nebály....

Protože Brnčovy narozeniny a protože jsme si Jahreskaret ještě vůbec neužili, vyrazili jsme do Alemánie do Legolandu.

Jasně, Lego sem, Lego tam, horská dráha, NinjaGo, Hero Factory, Dschungel X-Pedition (jako Indy Jones)..., ale nejlepší je tahle jednoduchá pirátská atrakce, kde polejváte nic netušící maminky a babičky ze zálohy vodou z vodních děl k tomu určených. Arrrrr, matey!

 Na Pirátech byla hezky vidět ta okamžitá změna v myšlení: To si tak mamka jede s dětičkama na lodičce, spokojená s vesmírem a trochu přehřátá ze slunce, a najednou dostane první dávku z děla. Drobný šok z ne zrovna teplé vody, pak kontrola oblečení, jestli to ještě pude zachránit, v rámci toho už dostala druhou salvu, takže ne, nepude to zachránit, už je celá zlitá durch. Následuje úsměv vod ucha k uchu a ukrutná vodní bitka, kde se zajatci neberou.

Ty nejlepší mamky a babičky si pak daj eště druhý kolo, než si vlezou do sušičky k tomu určené.

Ale že nám ti hoši od posledně vyrostli, brzo už přerostou i Darth Vadera.

Naše mamka dodá eště další hromadu fotek, tož si počkejte.
Aktualizace: dokonce cinema bude

Nyní zpět do Kolbenky k soustruhům, tvořit novou, lepší společnost, kuadrát, nejlépe složenou s Excelových tabulek a Powerpointích prézošek.