V zemích třetího světa řeší lidé zcela zásadní problémy. Jak to pregnantně vyjádřila postava hlavního hrdiny ve filmu Zlaté dítě (obsazen Eddie Murphy):
* Máte u vás v Tibetu taky televizní show "Hledáme nové talenty"? Tipuju, že spíš máte show "Hledáme něco do huby"
Naopak u nás v rozvinutých zemích, kde hlad a smrtelné choroby už jsou dávno vymýceny, řešíme úplně rozdílný potíže. Třeba pracovní stres a že nás z něj bolí hlava. Počítám, že i takovej pracovník na lince v kolínský automobilce se usměje, protože jeho bolí záda tak, že na hlavu už mu bolest nezbývá.
Tak i já, po částečném vyloučení fyzických potíží (kardiolog, neurolog) jsem si našel svojí cvokařku. Když jsem hledal skrz Google Mapy, musel jsem se smát, bo u nás v Tervurenu jich je minimálně pět; dá se říct, že člověk zahne za roh a narazí na ordinaci.
Vyhlíd jsem si cvokařku rumunku specializující se na expatriaty, hlavně kvůli stejnému levelu angličtiny a vlastně mě zaujal i její web. Píše se Anca, tak nevím, jestli jí říkat Anča nebo Anka. V úterý odpolko jsem se u ní stavil, je to hned kousek od muzea, prochajda na deset minut.
Slušně jsme pokecali, první session má 90 minut a člověk se docela zapotí, protože se ptá na všeliaký věci ze třech oblastí: biologické, psychologické a psycho-sociální. Lapidárně řečeno, jak jste na tom fyzicky, jak jste na tom duševně a jestli máte nějaký kamarády. Haha, ideálně bohatý a s psychickejma potížema... né, dělám si srandu.
Long story short, za domácák jsem dostal nastudovat si první čtyři kapitolky z téhle knihy a taky zvážit pilule (v podstatě hormon serotonin, akurát že jeho užívání má neveselé vedlejší účinky, tak eště váhám). Maličko mi to připomnělo ten fór o paní, co místo hormonální antikoncepce omylem brala Valium: sice měla čtrnáct dětí, ale bylo jí to tak nějak fuk. :-D
Druhej den jsem šel na oběd K rozbitýmu oknu, to je československá sekce. Posdílel jsem svoje radosti a strasti, trochu zahanben, ale kolegáčkové mě uklidnili, bo říkali, že tady chodí ke svýmu shrinkovi každej a kdo nechodí, skončí rovnou u Chocholouška. Dokonce jsem zjistil, že Toyota má na to Mindfullness (viz kniha) přímo firemní školení. Zajímavý je, že nikdo neřeší příčiny, proč tu z toho lidi magořej. Prostě se pošlou na školení, problem solved, a dem dělat auta. No a tak si tu hezky žijem.
Žádné komentáře:
Okomentovat