každý rád vyrazí si ven... jako do přírody, chápete?
Předpověď počasí říká, že dneska je poslední hezký den tohoto roku. Od zítřka poledne až kam předpověď vidí (až za roh) bude jen chcát a chcát. Pročež jsme se rozhodli, že dočasně kašlem na cokoli a jedem poznávat krásy naší nové dočasné vlasti.
I když, dočasné... jak zastavili stíhání toho parchanta, už se mi do Čech tak vracet nechce, je to hnus, velebnosti.
Tedy, stejně jako to spravedlnost prosrala v Čechách na celý čáře, v roce 1815 to ve Waterloo projel pan Napoleon, žabožroutí císař a král. A belgičani toho náležitě využili, na místě samém nahrnuli hromadu hlíny, udělali kamenný schodiště a vybíraj tam osmnáct éček na osobu vstupný. To mě úplně nezaujalo a proto jsme udělali pár fotek a šli se projít vůkol.
Po cestě jsem si všiml několika krajových odlišností. Například u nás se polní cesty zasypávaj stavebním odpadem, zatímco tady odpadem jídelním. Na snímku vidíte škeble vyplňující díru v polní cestě.
Další krajovou zvláštností je specifická rostlinná výroba. Na snímku si povšimněte plodu krabice obecné. To se dělá tak, že se zasadí krabička od sirek a pak ... hlavně nezalejvat. Takovýmu farmáři se v dobách e-shopů poměrně daří, jen Amazon tu má asi třicet hektarů. Povidá se, že na to berou i slušný doatace, ale asi to budou jen fámy.
Po cestě kolem památníku a v přilehlých polích a vesnicích jsem si všiml ulice zvané Rue de la Croix. Myslel jsem, že tam prodávaj Croixassany, ale sklaplo mi. Asi už bylo moc pozdě odpoledne, žádnej pekař široko daleko. Naštěstí jsem byl nakoupit už ráno v Tervu, což je součást mojí ambice být světový šampion v manželování, a k snídani jsem servíroval něco takovýho podobnýho. V pekařstvích tady v Belgii obecně zažívám poměrně slušný dobrodrůža, protože je to pultovej prodej a nemaj nic nijak označený, takže jen ukazuju a říkám "Little bit of this, little bit of that..." a doufám v to nejlepší.
Když byli chlapci už unavení... no dobře, když já už nemoh, zastavili jsme na sváču. Protože nebylo kde si pořádně sednout, chlapci si hodili "ambulanční uzel" a relaxovali. Na mě už se nedostalo. :-(
Poobědvali jsme v Quicku, pozmrzlinovali a teďko už jsme zpátky doma. Marťas zas maká na angličtině a já jsem rád, že jsem rád. Střídavě dělám na kolech (hele hezký nový zelený gripy, heč), střídavě čtu tu meditační knihu a střídavě píšu blog.
Meditační kniha je prima, furt mě chválí a říká mi, že to není moje chyba. Taky si jí kupte a bude vám říkat hezké věci. Včera večer jsem v posteli přečet dvě stránky. Na straně tři byla "minutová meditace", tak jsem si jí střihnul a v tu ránu jsem byl v limbu. Obávám se, že tímto stylem knihu nepročtu, ale prospím. Nicméně na tlak jsou lepší spíš ty prášky.
Než zas vytuhnu, jeden cintát (mám pocit, že jich sem budu sypat ještě pár, tak si zvykněte):
"Our state of mind is intimately connected to memory. The mind is constantly trawling in memories to find those that echo our current emotional state." (Stav naší mysli je spojen s pamětí. Naše mysl neustále prohledává vzpomínky a hledá ty, které odrážejí náš aktuální duševní stav.)
Hm, ale kua co s tím? To se dozvíte v dalším díle. Možná.
Žádné komentáře:
Okomentovat