Tu nádražku musím vysvětlit: bar Des Amis je umístěn v budově starého nádraží. Je tam poměrně mnoho zachováno, například okénko, kterým se dřív prodávaly lístky při uzavírce budovy, se dnes používá pro podávání alkoholických nápojů kuřákům, byvše z místnosti vypovězeni musejí svojí drogu konzumovat ve vyhnanství venku. Taky tam je taková ta rotační cedule, jak je známe z Kolína. Tahle ukazuje, že vo půl třetí ráno pojede vlak do Aachen (Cáchy) a že v půl čtvrtý odpo odjel vlak směr Ostende, v závorce Londýn. To teda nevím, jak v té době chtěli dostat vlakocestující suchou nohou až do Londýna, ale azimut maj přibližně dobře. Je vidět, že Tervuren byl vlakový uzel s mezinárodním významem. Jinak budova vypadá přesně jak budova nádraží v Trhovém Štěpánově, Vlašimi, Benešově a kdekoli, kam noha císaře pána vstoupila a přikázala nádraží budovati. Pročež vzkazuji štěpánovským: nebudujte restauraci U Nádraží, ale rovnou předělejte nádraží na stylovou hospodu.
Do báru jsme šli, protože proč ne, žejo, když je pátek, a samozřejmě jsme tam byli okolo osmé hodiny první a krom dvou barmanek sami. Dávali jsme kombinace Mojito (já) a Cosmopolitan (Dáda). Já jsem měl myslím tři kousky. První byl nějakej moc virgin, jestli rozumíte, a poslední zase strašlivě kyselej díky přehnanému množství limetek. Takže jen to prostřední Mojito stálo za to. Dáda uzavírala vítězství s pěti kosmíky a bylo jí fajn, všechny byly dobrý, asi maj barmanky na tvorbu kosma silnější standard než na tvorbu Mojita.
Byl zrovna druhý pátek v měsíci, což je Party Night... stejně jako každej jinej pátek pochopitelně. Na noťasu si hrála asi šedesátiletá DJka a podle toho volila i repertoir, buhehe, retro, ale žádnej Michal David zaplaťpámbu ;-), na poslouchání docela dobrý. Jen to bylo hrozně potichu; nad DJ booth dokonce byl měřič hluku, kterej při dosažení 90db hrozivě zčervenal. Nevím, asi nějaká nová belgánská legislativa, která zkazí každou srandu. Jak chtěj dělat hudební festivaly, to si nedovedu představit. To zas bude voda na Okamurův mlejn, až se todlecto dozví, že podle nové "bruselské" legislativy si bude on a jemu podobní odteď moct pouštět Ortel jen do sluchátek... vlastně to by bylo docela super.
Domů jsme šli eště před půlnocí, byl jsem úplně v poho. V půl jedný jsem se vzbudil na záchod a zjistil jsem, že jsem úplně vožralej :-D. Ale asi se mi to jenom zdálo, protože ráno jsem byl zas fit jak rybka, plně funkční.
Sobota proběhla báječně, zdůraznil bych asi jen dvě věci: že Brnčos v rámci příprav do školy uvařil oběd (na paprice) a odpolko že jsme všichni jeli k nám do práce, kde kluci bušili tenis až do setmění, tj. asi dvacet minut, a pak ještě pinčes indoor asi hoďku. Já udělal něco do práce a pak jsem se k pinčesu připojil, abych se zahřál a abych byl Brnčosem lehce vyklepnut. Dáda byla s náma, ale nehrála, četla si, měla na sobě všechno svoje i naše oblečení a byla zmrzlá jak preclik.
Ultimativní den, jak bych chtěl asi prožívat každej den, byla neděle. Ráno jsem vstal v půl devátý, po devátý vyrazil na dlouhej běh. Domů jsem přiběh po jedenáctý a pak se celej den válel střídavě u Jmenuju se Earl a u Heroes and Generals, abych u obojího neustále doplňoval živiny vyplýtvané při běhu.
Mimochodem, při běhání jsem poslouchal podcast Vinohradská 12 a protože na konci každého dílu je výzva, aby posluchači řekli o V12 svým známým, tož tímto takto toto činím.
No a dnes zas u soustruhů v Kolbence, zbytečný meetinky, stovky praštěných mailů a usměvaví lidé, zaplaťpámbu. So, play along, get paid.
Žádné komentáře:
Okomentovat