Sobota na pláži

Na sobotu naše maminka Dáda naplánovala výlet do Bredene. Bylo to primisima!
Podél pobřeží se táhnou:
1. široká pláž, širší, než kdy předtím. Díky globálnímu oteplení nějak ustoupilo moře, jinak si to nedokážu představit. Kde bývala 5 metrů hloubka se nyní bójky se mrskaj na suchu a bídně hynou.

2. Cyklostezka nebo možná spíš choďostezka. Nedovedu si přesně přeložit kombinaci cedulí "Milí bajkeři..." a "Cyklistům vjezd zakázán". Můj tip je, že po Bredene chodí dvě party cedulistů a snaží se vést zákopovou cedulovou válku, něco jako Zahrádkáři Kersku.

3. (Prý) šedesátikilometrová tramvajová linka, použitelná k návratu, když už máte slunce, písku a chození dost.

My jsme začali na stezce, ale táhla se lesíkem a nebylo z ní vidět moře, takže jsme postupně přešaltovali na pláž. U vstupů na pláže bývají tu a tam bary a hlavně záchodky. Ty druhé jsou placené a hajzldědek si vás hlídá z nebezpečné blízkosti, když jen potřebujete šplouch vody na namočení šátku a nemáte v úmyslu nic dalšího. Doufám, že umře na nějakou virózu, hamižník.

Po pláži se šlo hezky.

Zaujalo mě omezení v místě, kde z moře lezla trubka, udělala po pláži okruh asi 100m v průměru a zas zalezla do moře. Zvláštní. Prodloužení ropovodu Družba? Nebo jen Krakenův ocas, co ho kvůli turistům zahalili do oceli, aby nepůsobil strašidelně? Nevíme. Co víme s jistotou, že nechtěli, aby na to někdo šlapal, tak tam natáhli pásku. Jenže to by nebyli Belgáni, aby tam nedali eště nějakou zákazovou ceduli. Škoda, že poslední cedule, co jim zbyla, byla zákaz topení se.

Když i na tohle musej mít cedule, jejich civilizace je určená k zániku nebo k převzetí vlády nad světem, jedno z toho.

Když jsme u cedulí, jistě jste zaregistrovali, dělám si speciální kolekci, protože některé jsou opravdu hilarious, jako třeba tahle, ta je z vitríny u kostela svatého Srandoše v Bierbeeku.

O cedulích bude speciální post, hned jak bude všechna práce hotová.
My jsme šli po pláži dál. V jednom místě byla do písku zapíchnutá dětská plastová lopatka. Očividně z ní hošík či děvče vyrostli a přesedlali na něco, ehm, maličko výkonnějšího.

Když jsme byli ucaprtaní jak osoby na obrázku (ano, na západě země vypadají postavičky na turistickejch značkách daleko víc vyřízeně než na jihovýchodě v Ardenách), 

doplnili jsme cukry u zmrzlinářky se stánkem a hupli na tu tramvaj, co nás vrátila k autu.
Ještě jsme se šli asi na půlhoďku vyhrošit na pláž (já vytuh, Dáda si četla a po očku pozorovala Brnčose, jak poskakuje ve vodě, co měla tak deset stupňů) a pak jsme zaveleli k návratu domů, za naším studentem Marťasem.
Marťas má teď hafo práce do školy; zmínil bych jen výrobu biopaliva ze stolního oleje (v kalorimetru bude porovnávat, esli je výkonnější řepka, slunečnice nebo oliva) a taky experiment, při kterém plánuje měřit brzdnou dráhu automobilu a popisovat závislost její délky na nahuštěnosti pneu. Můj tip: je to jedno. Dohromady s tím, jak se všechny jeho školní pokusy týkaj automobilů, jde dobře i to, že v pátek se chystá na teoretickou zkoušku, po jejímž úspěšném složení může zažádat o dočasnej trénovací řidičák. Snad to dá, já to zkusil na webu pětkrát a pohořel jsem... pětkrát.

Na snímku Marťas na minulém výletě na hrad v Gentu, u meče který by se dobře využil jako rekvizita do divadelní hry Dlouhý, Široký a Kátkozraký.