Rakousko 2017 den druhý

Používám aplikaci Google Photos. Google Photos ví všechno a umí všechno. Moje nej funkce je "One Year Ago". Každou chvilku na mě vybafne, co jsem dělal před rokem. A hádejte, s čím přišel dneska: před rokem jste lezli na kopec, tam jste si dali Rádlera, kafe a štrůdl. A my s Dádou říkáme, ok, to zní jako dobrej plán!

Opět nedbaje donnerwetterforhersage, která je nastavená tak, aby po horách nelezli turisti a radši zůstali v hospodě, kvakvaparku, na bobovce, prostě někde, kde z nich vypadne nějaký to ojro, my jsme vyrazili do kopce na Zittauerskou chatu neboli Zittauerhütte. Cesta začínala u hotelu u horského jezírka Finkau, tady by se dětem líbilo

, a šla bájo údolíčkem lehce do kopce, podél potoka, soutěskou s vodopádama.

Vobčas nějaká ta kráva, vobčas nějakej ten vůl, ale nic, vo čem by se psalo domů.... aha, vlastně.

Pak se cesta dovinula ke spodní stanici zásobovací lanovky a my museli trošku víc šlápnout do pohorek, protože strmost začala narůstat. Naštěstí rakouští soudruzi z krimmelské sekce ÖAV cestu zajistili lanovým zábradlíčkem, takže strmost nevadila nám ani jiným bábodědkům.

Chata byla celou dobu jako na dlani, a přesto furt tak turecky daleko.

Nakonec se ukázala v celé své zrekonstruované kráse.

Takže jsme si dali ... no to už znáte.

Pečenýho psa, k tomu Almdudler a záchod. To jsme si dali. Pak se začlo zatahovat, tak jsme opustili krásný výhled

a seběhli to podél ledovcové morény zas dolů.

Celá cesta pak z pohledu Runtasticu.

A nyní několik fotek s lidmama, to abychom zadokumentovali, jak je po štyrycítce každej tejden znát. Autorka tohoto citátu si přeje zůstat v anonymitě.

Už v relativním bezpečí auta jsme přestáli i lehkou přeháňku, jejíž krup velikost nelze srovnat s těma vobříma ledovejma koulema co lítaj v Krkonošách.

A nakonec potřebujeme bonuzový quíz. Copa je tůto?

Správné odpovědi slosujeme a vítěze pozveme na natáčení jubilejního milióntého dílu Studia Kamarád. Na viděnou se těší Jú a Hele.

 

P.S. Dáda adoptovala alpský způsob ochrany před kamínky jinak neomylně se trefujícími do pohorek a jež nelze vyšťórat ani fujaró, Mlhošu.