Před fabrikou v Trhových Svinech, kam jsem ulehl asi ve čtyři ráno, se moc nevyspím, dílem tím, že za chvíli mi začne do očí svítit slunce, dílem tím, že šichťáci co přijížděj autobusem na šestou se smějou zbytečně nahlas. Pročež balím spaní, sjíždím z trasy do Svin abych posnídal (jogurt, konečně) a našel cykloservis krz tu volnou hlavu.
Cykloservisman má mít otevřeno až od půl deváté, ale po osmé už tam je, kouří cigaretu a směje se. Hlavu nejdřív dotahuje imbusem tak jak už jsem to dělal já, pak pod řídítka vkládá ještě jednu podložku a konstatuje, že zbytek vůle bude asi ve vidlici a do její rozborky se mu nechce. Dávám mu kilčo za ochotu a vracím se na trasu. V jednu chvíli jedu po louce, je ještě vcelku brzy ráno a tam je křeslo s nápisem Na chvíli zastav a koukni na Kleť. 😇
Ohlídnu se a fakt, je tam, kopec jak blázen v plné kráse vycházejícího slunce. Vodu nepotřebuju, doplnil jsem ve Svinech, tak se nezastavuju a cestuju dál. Dává se do mě únava z nevyspalé noci a taky zadek se hlásí o ošetření, tak jedu hoooodně na pohodu, tu se zastavím vykoupat, tu zas schrupnout v poledním žáru, tu na oběd a tu zas na nanuka. Tím v podstatě skončilo moje závodní snažení a přepnul jsem se do výletního módu.
Vpodvečer dorážím do osady Artolec, je čtvrt na devět, míjím stánek občerstvení co měl do osmi. Pán je ještě na zahradě, prosím o vodu a on když zmerčí startovní číslo Mil, zve mě dál, nabízí Rádlera, paní přináší domácí hovězí polívku a protože provozují penzion, nabízejí mi ubytko, po kterém skáču všema deseti. V apartmánu už je ubytovaný Mílař Jindra, kecáme a kolem deváté vytuhnem. Budí nás příšerná buřina, jsem rád, že nejsme venku. Protože apartmán je v podkroví, musíme zavřít střešní okna, ale vedro tam není, protože dveře máme dokořán. Nevím přesně, kolik jsem ten den najel, protože jsem jaksi zapomněl vypnout GPSku, kterážto pak zaznamenává nicnedělání celou noc. Ale přes kilčo to bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat