sobota 17. července 2021

Míle den 4. - středa

 Ráno Robert z ubytovny vyráží dřív, já ještě vařím kafe z pytlíčku 2v1. Na čerpací stanici pak doplňuju jídlo (jedna bageta do břicha, druhá do batohu) a potkávám Mílaře na gravelu, se kterým se pak míjíme celý den. 



Má velkou krizi, ale jede pomalu ale jistě furt, zatímco já jedu rychlejc ale čas od času mi spadne řetěz nebo mě potká mrzení nebo se prostě cpu, protože Mílema stejně jako dlouhým triatlonem je potřeba se doslova prožrat. 

Po cestě dostávám od organizátorů SMS že na rozcestí Nové údolí je uzavírka kvůli těžbě a objížďka je přes obec Stožec. Mám obavu, že to bude zajížďka a Mordor, ale paradoxně je to krásná cyklostezka, takže to valí jak z praku.

Dotahuju to až na Vítkův kámen, kde má bejt prej skvělá restaurace a taky je, jenže já jí omylem minu a skončím v neméně skvělém bufetu. Mám překyselenej žaludek, asi ze stresu a nedostatku zeleniny, ovoce, mléčnejch a vůbec jinejch dobrejch věci, a tak jsem schopnej pozřít jen tekutou stravu, tak dávám oblíbené kombo polívka, rádler, kafe.


 Cesta dál vede kolem Lipna, je placatá a rychlá, takže proletím Vyšším Brodem, odbočím do kopců a raketově se blížím k Checkpointu 1. Posledních pár kiláků jsou zabijácký stoupání, ale myšlenka na odpočinek, servis a jídlo mě nutí jít dál. Servis potřebuje hlavně kolo, uvolňuje se hlavový složení a mám strach, aby mi řídítka nezůstaly v ruce. Na Checkpointu 1 není nic, jen švestkový pivo. Pozdravuju se s Robertem, kterej CP právě opouští, dávám si pauzu a pak jedu dál. Sjedu do Větřního, což je doslova romské ghetto, nervozně dokoupím potraviny v místní sámošce, zatímco nakukuju, co se děje s mým kolem venku. Kolo je překvapivě v super pohodě, ušlo pozornosti místních, tak před bránou papírny usedám na trávník a tlačím do sebe všechno, co se nevejde do batohu a po čem organizmus touží, hlavně jabka a mléčný. 



Ještě si dělám zajížďku k bankomatu, protože jsem pochopil, že do této části země karetní sytémy ještě nedorazily a tam kam jo jsou považovány za nástroj ďáblův.

Namžu zadek, namažu řetěz a hurá na sever, krz Český Krumlov. Za Krumlovem je ikonický kopec Kleť 1084m. n. m., už se šeří, ale se světlem to jde. Doslova jde, kopec se musí vyjít nahoru i dolu. Míjím v přístřešku zakempovaného Mílaře, jak se později ukáže je to Vítek Hraboš Hrabánek, a mažu dál skoro až do Buďouc. Tam cesta odbočuje překvapivě na východ, valím celou noc a ulehám nad ránem asi ve čtyři před fabrikou u Trhových Svin.









Žádné komentáře:

Okomentovat