Ke krizi středního věku patří rýpání se v minulosti. Já teďka po stěhování dělám velkou čistku a skrz hromady nánosů jsem se dostal i ke své dvacet let neotevřené bedně s hudebními nosiči.
A co jsem nenalezl: moje vlastní, nikdy nepublikované, živě nahrané DJ sety. Jsou hrozný, technologie hraní a mixování (z CD) tehdy byly v počátcích a pojem postprodukce neexistoval, leč autenticita je nakonec možná lepší než technická finessa. A hlavně ta nostalgie 😍...
Chtěl jsem je pustit synkům, aby viděli, že tatínek býval cool, ale to se snad rozumí samosebou 😋, tak jsem to nakonec neudělal.
A kdo doposlouchá až na konec druhé části, zažije stejné překvapení jako já.
Druhej set, tentokrát ve stylu Jungle, už je o fous profesionálnější, i když chyb stále jak máku. Nějak jsem si tehdy říkal, že bych ho moh poslat do Redbull Music Academy a vysloužit si nějaký to stipendium u nich, ale tipuju že jsem byl dost sebekritickej a málo sebevědomej, takže jsem to pochopitelně neudělal. Nebo jsem pochopil, že k DJingu člověk kromě muziky musí mít rád i lidi, a to já jak známo nemám, možná tak pár jedinců, ale né lidi jako masu. 😂
