Hory nedele

Neděle byla lepší soboty: nejdřív ráno 10km horských (od sedmého bolelo koleno, takže čas 1:15 nic moc). Následně sprcha pod sudééém, za sudééém, tam si na tě počíháme... a tradiční rozjezdový vejšlap na Mumlavské vodopády. Na tu vodohospodářskou bídu docela tečou.

Za Mumlavou směr Harrachov Žabí šmajchlkabinet, moooc hezký. Našpulil jsem se, to kdyby šla kolem princezna a polibkem mě proměnila v žabáka, měl bych po starostech.

Nepříjemný zážitek v hotelu Bílý Hořec: dvě tabule (stojky) z každé strany chodníku lákající na zajímavá jídla. Když jsme vešli dovnitř a pozdravili číšníka, zamyslel se a pak nám sdělil, že z technických důvodů mají zavřeno; v podstatě nás vyhodil. Dostal ode mě za to hnusný review na Google maps a všiml jsem si, že nejsem sám s takovou zkušeností.

Naštěstí se nás dobří harrachovští občané ujali jinde a vydělali si. :-)

Zpět lanovka, přes Studenov, pinčes a četba, prostě ideál zevl.

Hory sobota

Sobota byla ve znamení transportu a zabydlení se na Vodňácký chajdě. Nic spešl, teda aspoň si nevzpomínám.

Dovolená, D +2

Jak již velí starobylá, už asi dva roky stará tradice, samý jedničky se musej ocenit dobrým obědem a kde jinde, než v Café Imperial (protože v Motelu už jsme byli mockrát). Kulajda či vývar s masem "s držátkem", následně kachýnka, kotletka, čekankový salát a dva usměvaví jedničkáři. Na konec ještě káva a Krém s Brýlemi. Dělá to dobře, ten pan Pohlreich, moh by klidně radit i někomu dalšímu.... :-)

Dovolená D +1

Včera, tj. ve čtvrtek, měla 9. třída, kam chodí náš Marťas, rozlučku se Základní boudou ve Velkém Oseku. Rozlučka se nesla ve velkém stylu, a to v Liďáku, před vyprodaným sálem.

Na startu byl Marťas vyhlášen nejlepším žákem školy v tomto roce, protože co si budem povídat, fakt zaválel. Je asi dobře, že okamžik vyhlášení jsem minul, byv zaneprázdněn stěhovacím agentem, bo jinak bych stopro puknul pýchou.

Následně proběhlo divadelní představení se známými i novými scénkami z provařených i neznámých televizních a filmových dílek. Nevím, jestli si vzpomenu na všechny a určo seženu odkaz na video, až ho někdo pustí na net. Mě dostaly rozhodně Okresní přebor, Most, Hříšný tanec, reklama na Náš gang, komentář hokejového zápasu s tlumočením do znakové řeči i S Tebou mě baví svět. Koukám, že z fotek není vidět nic, kdo tam byl se zasměje a kdo nebyl, má holt smůlu. :-)

Kraťasy

Nejrychlejší proměnu mojí nálady nezpůsobují drogy, sex ani rokenrol. Nejrychlejší proměnu způsobují kraťasy.

Už v minutě, kdy jsem se ještě na parkovišti TME převlík z dlouhejch do krátkejch, můj "mindset" přepnul z pracovního režimu do dovolenkového, z upjatého manažerského na uvolněný punkový, z "ježišmarja kde jsem se to zas umazal" do "paráda, kde se natáhnu, třeba támdle na zemi a vopřu se vo koš".

Kraťasy reprezentujou poměrně unikátní spojení léto+nepráce. Proto je mám tak rád, jsou jen pro výjimečné chvíle. Od okamžiku Dovolená Now! jsem je nesundal, resp. dlouhé nenandal, a neplánuju tak učinit až do pondělka. Maximálně si k nim na chvíli připnu vodepínací nohavice, až bude U 4 Pánů večer kosa. Ale to nepla! :-)

Kdybych měl práci, která by se dala dělat v kraťasech, asi bych byl ten nejšťastnější zaměstnanec v Kanadě.

Prostituce na letišti vzrůstá

Šlapu teďko na letišti, abych si vydělal aspoň na tu elektriku do mobila.

Šlapky to maj v Bruselu snadný, žádnej vodpor to neklade.

Mise Dovolená, T -3H

Stále v práci. Nikdo nedokáže ani odhadnout, jak moc se těším, až dneska vypadnu. Plánuju to cca okolo čtvrté, kdy skončí poslední meeting. Neudělal jsem nic (moc), naopak hromada práce se mi navršila, ale do jisté míry je to ten typ práce, kterej se dá vyřešit prostým ignorováním, jak říkává Majkl, vyhnitím. Třeba konflikt s idiotským account managerem nejmenované společnosti dodávající Robot Processing Automation technologie. OK i tak toho hromada zbyde, abych po návratu z dovolené zešedivěl během jednoho dne.

Dovolenou plánuju spektakulární: v pondělí pojedem s Marťasem na okruh do Sosnové, kde bude kroužit s naším Polem (tyjo jen aby to nevzal někde přes střechu). Některý další den, tipuju tak na úterek, podle počasí, vyrazíme s oběma klukama "na těžko" navečer do hor, dáme véču na Dvoračkách a s čelovkama docaprtáme do hotelu U čtyř pánů (to je taková dřevěná bouda na rozcestí), kde hodíme chrupku. Ráno si dojdem k prameni Labe pro vodu a uvaříme ten nejlepší čaj. Dobře a pak hned na kafe na Labskou :-). Jestli se pak vrátíme stejnou cestou, nebo to natáhnem na Sněžku, nebo se vrátíme třeba kousek přes Polsko, to se uvidí. Dobrodružství začíná, když se ztratíte.

MB, D +84

Je teprv ráno, takže těžko hodnotit dnešní den. Ale začal náramně!

Chystám se na dovolenou, tak už nic nenakupuju. Proto když jsem po ránu oslovil paní Ledničku, esli tam pro mě má něco xnídani, nabídla mi Rádlera. Grepovýho. Dal jsem si říct. :-)
----------
V neděli jsem byl, jak víte, projet kolo. Cyklostezky a cyklopruhy jsou všudypřítomné, ale kvalita povrchu je tak hmmm není prostě na silniční kolo. Proto jsem včera odpolko udělal nájezd na Dekáč a koupil nový pláště, širší.

Pláště seděj, což o to, ale zapomněl jsem do nich koupit duše :-D, takže mě Dekáč čeká vbrzku znova.
---------

Je čas jít tvořit, mám toho v plánu docela hromadu:
* Namalovat komiks na to, esli a jak moc chcem vymoct peněz od dodavatele, co nám zdržel a tedy prodražil projekt. Eště nemám žádnej nápad, snad mě to osvítí.
* Namalovat komiks na to, aby klíčovej frajer co podporuje mainframe a jako jedinej v baráku umí jazyk PL1 (kterej vznik ještě když nikdo z nás nebyl na světě), moh zůstat v Belgii. Už je tu 5 let, tedy musí začít platit strašlivý daně a tím se prodraží. Mohli bychom s ním spolupracovat na dálku, z Indie, ale tyjo to by byla spolupráce na bačkůrku. Tak musím spočítat, o kolik bude dražší a jak to vykompenzovat vyšší přidanou hodnotou.
* Fronta ticketů na podpoře se nám nějak natáhla, i když to není dobře vidět, když se člověk zahloubá, zjistí, že asi tak přes pět set. Ale většina jsou zamražený kaizen requesty sice s potenciálem, ale nikdy se na ně tímto způsobem nedostane, takže mě čeká bitka jak vykydat ten chlív a začít nějak rozumně, na skorozelený, jen lehce pohnojený louce.

Tak držte paletz.

ČSA má zpoždění dvacet let

Už jsem to leckomu vyprávěl, tak jen pro zápis: páteční let Brussels Airlines, operovaný ČSA, měl nehezkou předehru. Kapitán nás vítal na palubě zhruba těmito slovy:

Kapitán: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vítejte na palubě letadla Boeing 747 na pravidelném letu do Prahy. Moje jméno je Ladislav Kolín, a společně s prvním důstojníkem Jaroslavem Novotným a palubním personálem Jarmilkou, Alenkou a Vendulkou se postaráme o váš příjemný let.

A já jenom vzhlédl od knížky a říkám si, to si děláš asi srandu žejo?
A distinguovaná žena středního věku vedle mě taktéž vzhlédla od knížky a povídá, sakra jaké to vlastně služby budou nabízet?

Srandu si nedělal, kapitán Pako, opakoval to ještě anglicky, takže nebylo sporu o tom, jakej to je blb. Jen jsem si lámal hlavu, jak to v roce 2019 mohlo dojít takhle daleko. Že to nevadí Jarmilce, Alence a Vendulce, no, to nevím, možná si chtěj prostě udržet dobrej flek. Ale že to nevadí jinejm cestujícím, to mi teda zůstává rozum stát.

Naštěstí cesta zpět byla již pod taktovkou Brussel Airlines osobně a proto k podobným faux-pas dojít nemohlo. Nafasoval jsem (díky přátelské nabídce bruselských basketbalových reprezentantek co chtěly sedět u sebe) místo v řadě s emergency exitem; koukněte toho placu.

Akorát když jsem chtěl koukat na dílek Černobylu, stewardka mě nejdřív taktně a poté rázně upozornila, ať koukám ty ušadla vyndat, protože jako pasažér u emergency exitu mám kua nějakou zodpovědnost, minimálně nezavazet, až to s náma hupsne na zem a lidi se kolem mě budou drát ven. Co kdybych si toho zakoukán do seroše náhodou nevšim, žejo? Tak jsem si musel čumění nechat až na doma.

Víkend over and out

Je potřeba si otevřeně přiznat, že tohle byl jeden z nejúžasnějších víkendů v mém dosavadním životě.
A jako třešničku na dortu jsem ho završil projížďkou na svém karbonovém krasavci.

A protože zítra mě, teda vlastně pana Blažka, čeká důležitý meeting, je třeba se vybrat na kutě. Dobrou!

Už zase nejvíc nejpyšnější otec mladého chemika

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

Opet Starbucks

Letiště Brusel Zaventem, hoďka do odletu za mými drahými čumákmi. Starbucks, standardka :-). Jenže za barem pět kluků, tak mě nálada na žertování o Bondovi nějak přešla.

Ale nějak jsem si vzpomněl na spolužáka PF ZČU Jardu "Jimmyho" Randáka z Kralovic, od Plzně. Ten hrál na kytaru jako nikdo druhej. Nevím, co s ním je dneska, možná učí hudebku jak bylo určeno. Musím se po něm kouknout na těch FejsGúglech. Aktualizace: Jimmy Randák je tady na tom fejsáči a furt hraje jak o život.

Přidám aspoň jeho největší hit. Bohužel nemám originál, ale jenom nějaký bootleg od nějakýho týpka z Ameriky. Teda taky to hraje a zpívá dobře, ale Jarda Randák z Kralovic to zpíval tak, že do toho dával celý srdce a ještě si kousky půjčil od publika.

Je to docela dost smutná písnička, zpívá se tam:

Hey Joe, where you goin' with that gun in your hand?

I'm goin down to shoot my old lady

You know I caught her messin' 'round with another man.
And that ain't too cool.

(Ah-backing vocal on each line)

Uh, hey Joe, I heard you shot your woman down
You shot her down now.

Doma je to lepší

Jo jo, práci člověk halt musí nějak přežít, bo pak doma je to skvělý.
Včera jsem zaběhl do parku, podívejte tu krásu! Zároveň bylo po dešti a vedro, takže pěkná prádelna. Potil jsem se jak starý jazzman.

Předevčírem nebo kdy jsme řešili strom naklánějící se nad barák sousedů na západ, dneska pro změnu píše soused z východu. Naštěstí jsem prozíravě do nájemní smlouvy dostal informaci o tom, že zahradu řeší (vyjma trávy) majitelé, tak jen přeposílám maily.

A úplně na konec, podívejte se na jednu krásnou paní s kytkou. Kvůli GDPR musím zatlouct její identifikaci.

Mise Brusel, D +79

Dnes je osmdesátý den mise Brusel.
V práci nic nového, furt stejnej shit, takže přeskočím a ušetřím vás fňukity fňuk. Nebo vlastně ne, musím si trochu postěžovat: Tepovka na meetinku, kde mám fungovat v angličtině, je 44, v podstatě hybernuju. Je to náročný, dal bych levou nohu za to kdybych si teď moh chvilku schrupnout. Myslím, že takhle se cejtí horolezci ve velkejch nadmořskejch vejškách, když mají jít ale ve skutečnosti by nejradši lehli a krááááásně zmrzli, jako Hanč a Vrbata, zkrátka "v nejlepším přespat".

Nesouvisí to se spánkem v noci, teď poslední dvě noci jsem spal cca 9 hodin každou noc, nerušeně, je to spíš spojený se sportem a s výživou.

Na večer jsem zvaný na rozlučku s Tapashree, kterou znáte z Japonských postů z global innovation fairu 2016. Je to někde v parku ve městě, takže asi vyrazím autmo, jináč bych se zpět do Tervu nedostal. Bude tam asi bambilion lidí, no uvidíme, jestli někdo zajímavej. Nevím, proč si v Belgii na týmové oslavování vybíraj vždycky čtvrtky, asi to bude nějaká národní kultura.

Dneska depka a pracovně busy

Mám to za 651.
Potkal jsem se s Honzou Hlavsou z PC, ten to má asi za 70. Závist, tyjo!

Na pondělí mám připravit hustej meeting s hlavama IS a AF. Už jsem na něm byl dvakrát přítomnej, ale tentokrát to mám na zodpovědnost. No uvidíme, jak se s tím pan Stones popere. Musím mu udělat dobrý přípravy, a protože je nemůžu udělat sám, ale musím nahánět jiný lidi, trvá to a já mám z toho trochu strach, protože už mám jen dva dny. Takže to může bejt i pěknej trapas. A já nesnáším trapasy. Pan Stones s panem Blažkem taky nesnášej trapasy. Pan Hugo možná trapasy zvládá, ale ten musí do čistírny. :-)

Taky mám depku a stejská se mi mocně.

Ale všechno jsou to vlastně dobrý zprávy, protože mě nebolí hlava ani nic jinýho podstatnýho. Jen na meetincích pořád musím překonávat mikrospánky, to se už asi nezlepší až do implementace srdečního budíka, a na to je ještě pár let čas. Naštěstí mě Tomáš Rollo vzbudil, tak aspoň píšu tenhle blog post. To be continued…
… aktualizace: hledal jsem Free Solo na YouTube a vypadla na mě tahle písnička. Je v ní všechno, hory, spacáček, vařič, lezeníčko, prostě komplet mikrodobrodrůžo v jednom klipu. A je huuuuustě smutná, což na dnešek docela sedí.

MB, D +78, Janka radí

Dneska jsem trošku brain-dead, asi po vyčerpávajícím madridském týdnu. Těšil jsem se na kousek samoty na obědě, ale bohužel mě odchyt pan Aoki, že jestli si nechci sednout k nim s Timem; zjevně jsou tu na nějakém business tripu. Hádal správně, nechtěl, ale jak z toho ven? Vymluvil jsem se, že už s někým sedím, a rozpačitě jsem se rozhlížel po prázdné jídelně.

Naštěstí jsem zahlíd Janku Lučkaiovou, ex-TPCA QC department, tak jsem se vnutil k ní. Janka je v TME a v Bruselu už šestým rokem a dala mi hromadu tipů, co vidět či navštívit s rodinkou, atrakce i romantiku, opuštěné pláže. Nestih jsem si to zapsat, tak si dělám poznámku jen tady, abych zkouk Janky fejsáč a instáč, tam to je všechno.

Taky říkala, že Petr Tůma měl děti v Britské škole v Tervu a že to tam milovaly! Myslím, že se mají chlapečkové moji na co těšit.

Aktualizace: Musím si to sem uložit, abych nezapomněl, a taky posdílet, kdyby nějací motorkáři třeba chtěli přijet na vejlet, mrk mrk mrk.

Dobre ranko,

Posielam tips z obeda.
1.       More:
-          DOMBURG/HOLANDSKO
-          BRAY DUNES / FRANCUZSKO
-          ak Belgicko, tak sa urcite vyhni OSTENDE je to ciganov :D …lepsie zajst autom asi 5 km dalej do BREDENE, parkuje sa priamo popri ceste a cez dnu sa prejde k moru.
-          alebo nice to see….KNOCKE – je to take Belgicke Beverly Hills :D kde k moru chodia bohaci belgicky, su tam beach bary….obchody na nakupy ….a same porshe a podobne kategorie aut :D
2.       Vylety:
-          DURBUY – krasne male mestecko v Ardneach, da sa pri nom splavovat aj rieka. V okoli sa da navstivit vela miest ako Bastogne, La Roche-en-Ardene
-          ORVAL – nadherny klastor pri luxemburskych hraniciach, tiez OK ako jednodenny vylet
-          KINDERDIJK/HOLANDSKO – veterne mlyny, velmi pekne miesto na vylet
-          ZEELAND / oblast v HOLANDSKU – skvela na bike tours, bola som tam tento rok na velku noc, krasne hoteliky po pobrezi, a cyklo stezky kade oko dovidi …

Mise Brusel, den D +77, lidé tu chtějí spát!

Krásně nám to utíká, již 77 dní od vylodění na pláži ve Woluwe a 16 dní od přesunu na základnu v Tervurenu.

Víkendy jsou skvělý, to vám potvrdí každý pracující člověk, možná kromě těch Mileniálů, co jsme se o nich učili na školení, ti jsou horší než imperialistický diverzanti a špióni, protože ti Mileniálové nejen že si nechtěj kupovat auta, ale dokonce pracujou jen když je to baví a když ne, jdou jinam.

Zpět k víkendům. Včera jsem strávil celý den sháněním sekačky. V sekačkových obchodech se mi moc nevěnovali, v jednom protože měli plno a ve druhém protože měli prázdno a pan prodavač si chtěl povídat s kámošem. Nakonec mi Dáda poslala tip na takové belgické OBI, co se jmenuje BRICO. Sjel jsem tam a koupil sekačku... no, koupil jsem těžkou papírovou krabici s obrázkem sekačky. Říkal jsem si, poslední šance koupit, do neděle to dám dokupy a v neděli konečně pokosím, aby se pan domácí nelek, až pojede likvidovat ty spadlý větve.

Votevřel jsem krabici, vyndal z ní víceméně složenou sekajdu, chtělo to jen přimontovat madlo a dolejt volej.

Eh, volej, vole! Ten jsem koupit zapomněl. Protože jsem se u montování posílil hruškovicí (nebojte, nejsem ani v půlce dvoudecové placatky), vyrazil jsem pro volej pěšourem. Jedna expres pumpa - kšeft zavřenej, jen stojany prodávaj benzín na karty. Druhá, třetí, už jsem to vzdával když ta poslední, Q8, měla otevříno. Dobu jsem bloumal po obchodě, protože to víc než pumpa byla regulérní sámoška, a hledal volej. Byl schovanej za vstupníma dveřma, pacholek. V manuálu k motoru sekačky, kterej jsem si důkladně proštudoval, bylo, že volej má mít označení SAE 10W-30, dost těžký na zapamatování i na najití, ale naštěstí na stojanu byla flaška s nápisem Q8 Volej do Sekaček. Tak jsem jednu bafnul, vystál frontu na zaplacení a juchů zpět, na zážitkové sekání trávy.

Sekajdu jsem zprovoznil, chytla na první našlápnutí, a jal jsem se sekat před barákem. Šlo to v pohodě, sekajda má i pojezd, takže prakticky to dělala sama. Pak jsem se přesunul dozadu za baák, abych zjistil, jak kua vobrovskou máme zahradu. Nikdy předtím mi to nedošlo. Ještě jsem neměl ani jedno celý kolečko, když se objevil důstojně vyhlížející pán, zjevně ze sousedství, a přátelsky mi vysvětlil, ať se na to sekání ku**a vy***u, protože je neděle a lidé tu chtějí spát. Poděkoval jsem mu za jeho rady, zeptal se pro jistotu, který den je vhodnější na sekání trávy ("ku**a kterejkoliv jinej kromě neděle, nebo si ku**a pořiď elektrickou sekačku") a lehce znepokojen a sluncem unaven jsem si šel lehnout :-), abych lépe zapadl do této exkluzivní partičky snobů. A zítra si dám k snídani kornflejky a hádejte, co k nim?

Mise Madrid D4

O čem teda vlastně byla Mise Madrid? Vlastně ani nevím. Každý z účastníků má trošku jinou teorii. Mě napadají hned tři, ale dvě jsou extrémní, tak to asi bude ta prostřední.
a. Máme se začít chovat jako startup.*
b. Máme se naučit pracovat se startupy.
c. Máme prostě jen urychlit a zjednodušit naše korporátní procesy a korporátní myšlení, bejt akční a nebát se dělat chyby v rámci procesu učení.

* ha ha, takovej startup dělá jednu jedinou aplikaci na globální úrovni pro stovky tisíc lidí a proto si na rozvoj, údržbu a provoz té aplikace může dovolit najmout tři stovky programátorů. My děláme tři stovky aplikací každou tak maximálně pro stovky lidí a je nás na to na všechno asi 850. Takže chovat se jako startup asi neklapne.

Každopádně, naučili jsme se vymyslet si nějakou pitomost, rozumějte inovaci, se kterou půjdeme na trh. Naučili jsme se rozšířit tu pitomost ad absurdum* a zase zúžit zpět do reality.

* třeba, jak by se toho nápadu zhostil Elon Musk, vaše matka, Madonna nebo jak by se nápad realizoval v horrorovém filmu

Pak jsme tu pitomost popsali na takovou jakoby A3ku, vysvětlili kolegům, udělali prototyp (papírovej model, video nebo role-play) a nakonec jsme udělali prézošku, kterou jsme představili GMkám a Pierrovi.

A je možný, že to celý byl jen poměrně nákladnej a únavnej tejdenní teambuilding. V tom případě jsem zapad správně mezi asi takovouhle partičku. :-)

Tady je potřeba si doupřesnit, že oficiální teambuilding skutečně proběhl a to ve středu večer na terase hotelu Casa Suicida a vzhledem k tomu, že nebylo žádný seriozní jídlo a jen pití, troufám si tvrdit, že skutečný účel toho hotelu je aby lidé v komfortním prostředí přemýšleli o svém neuspokojivém hladovém životě, ideálně ho rychle ukončili skokem do hloubky. No, záměr se nepovedl, všichni přežili. Dokonce nikdo neumřel ani hlady, což když uvážíme že byly jen zeleninové talíře a nějaké tapasy byl vlastně poloviční zázrak.

Real vs. Aleti

Včera v hospodě:

Já: Gabriel, are you a Real man or an Atletico man?
Andrei: Did you just ask Gabriel if he is a real man?

....

Gabriel: Atletico. Ale u nás říkáme Aleti.

Jamie

Na letišti Barajas, Madrid. Starej dobrej čermákovskej fórek ve Starbucks, tentokrát se vyvedl jinak:

Já: Dám si flat white, por favor.
Baristka: Name?
Já: Bond. James Bond.
Baristka: Napíšu Jamie.

Víkend je za dveřmi...

Stále se ještě hlásím z Mise Madrid. Máme poslední den a protože je busy, stejně jako ty předchozí, uděláme si seznam dalších kroků na víkendíček. Bude krátkej, protože přílet je někdy v půl jedenáctý, což s Iberia airlines může bejt kdykoliv mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ráno.

* dospat spánkový dluh
* koupit sekajdu a ideálně posekat zahradu
* vyúčtovat víkend doma (letenka, pronájem auta, benzín)
* pořešit firemní maily, mám jich tam stovky
* prát. Asi bude moudrý to spojit a vzít si noťasa do prádelny. Snad je tam fifina.
* zaběhnout, konečně, chybí mi to strašlivě, poslední běh byl v neděli a byl super.
* a dopsat blog z Mise Madrid :-), hlavně včerejšek v argentinské restauraci s Andreiem a Gabrielem byl zaznamenáníhodný.

Mise Madrid, D1

Konečně jsem za rady a pomoci kolegy rozchodil wifinu. Za chvíli je odjezd na společnou véču, proto rychle, nechci aby mi to zdrhlo.

Včera bylo úterý, D1 madridského školení "vymývání mozků". Školení mi potvrdilo co už jsem věděl: jsem super kreativní a inovativní až za roh a možná ještě dál, a vůbec nejsem teamovej hráč. Fakt mi ta partička, co jsem nafasoval, lezla příšerně na nerva. Mají tak odlišné vidění světa, jak jen to jde.

Naštěstí večer si nás vzal do parády Gabriel, to je Andreiův kontraktor na HR systému a místní patriot. Ukázal nám spoustu zajímavejch památek, ale protože jsme měli hlad, nic si z toho nepamatuju. Zato si pamatuju véču v posledním patře výškové budovy, s teráskou a výhledem na město, královskej palác atd. a nějaký to pivko k tomu.

Fotky jalovky: