Deník nezaměstnaného: umyj.to

 Tak určitě, nezaměstnaný co má styl by měl chodit pěšky, případně se přesouvat za pomocí dotovaného MHD nebo na kole z druhé ruky. Leč my, co jsme v oboru nováčci, stále vlastníme nějaká ta vozidla čtyřkolová. A protože vlastníme taky víc času než tomu bývalo, naše vozidla jsou adekvátně tomu umytá, rozumějte nabýskaná, a to i vespod a krážem. Řekněme si to s klasikem: Jim chtěl mýt auto, nenechala ho (tetička), Sid chtěl blýskat lak, také ho nenechala, protože tohle je auto na cesty do města a za kulturou, né jen tak na nějaké ježdění pro dříví. Ani za celé jablko bych to mytí nevyměnil.

Když už jsem tedy privilegován, zhostil jsem se úkolu se ctí. Nejprve jsem vzal PoloAuto, vyměnil kola za letní, a jal se auto mýti. Proces jsem ho postupně zdokonaloval, implementoval jsem několik kaizenů, které jsem za použití formuláře K-19 navrhl, schválil si je, standardizoval do provozní dokumentace a nezapomněl si vyplatit patřičný bonus (konkrétně jsem se odměnil hráškem z Lidlu). Díky kaizenům se mi povedlo snížit Muda chození o 300%. Největší přínos mělo, že jsem si přisunul kbelík blíž k autu.

V rámci čištění interiéru jsem sice identifikoval další kaizen potenciál ve formě málo tahnoucího vysavače, leč nedokázal ho využít, protože výkonnější vysavače jsou jen na pumpách a tedy za prachy. To je pro našince "no-no" hned ze dvou důvodů: prachy na takové vyhazování nemáme, to zaprvé, a za druhé pumpovej vysavač vysává furt, kežto našinec si musí dát čas od času pauzu, takže prachy by byly využité neefektivně. Pročež luxace interiéru proběhla v domácích podmínkách ve snížené kvalitě a nepodařilo se docílit ultimativní spokojenosti zákazníka, což jsem shodou okolností taky já.

To byla tuším středa, už se v tom začínám ztrácet. O den později, bezesporu ve čtvrtek, nebo to bylo včera, jsem si dal za cíl umejt i to druhý auto. Díky kaizenům z předchozího dne jsem byl efektivnější, měl jsem to mrkfrk, a hned jsem identifikoval i další: příště mejt střechu jako první. Bo když jí mejete průběžně s bokama auta, ten bordel vám stejká na ty umytý části a jak praví další klasik, to je na houby takováhle práce. Nejhorší když ten bordel zaschne na předním skle, to už pak nejde dolů ani svěcenou vodou, kaizen nekaizen.

DNZ, den druhý

 Dneska ráno útrom, jak říkáme my starší ročníci, jsem se vydal do bývalé Kolbenky pro zápočťák. Hodná teta Marta, jak říkáváme naší mzdové účetní, která normálně bývá drsná jak šmirglpapír, vypadala lehce naměkko. I mě se bude stejskat. Všechny papíry měla nachystaný, takže jsem byl za pár minut venku. Lehce jsem posnídal na autobusový zastávce, zdravíc se s několika překvapenými kolegy. Bylo krásně, oni museli jít hákovat zatímco já to viděl spíš na výlet.

Jel jsem totálně nablind, do Kolína, pak po modré značce, pak zas po žluté, pak už jenom kam mě kola nesla. Nebe bylo bez mráčku vyjma oblak linoucích se z Chvaletický uhelný elektrárny, pročež jsem jí používal jako orientační bod a držel si jí po levý ruce. Ve výsledku jsem udělal moc hezký kolečko, takový pravidelný.

Kolo i zadek nicméně všelijak protestovaly. Kolo proto, že potřebuje nový brzdový destičky dozadu, ty starý se nemaj rády s novým kotoučem, co jsem nahodil minulej víkend. A taky řetěz potřebuje namazat. Zadek jsem s mazáním také opomenul a druhou půlku vejletu to těžce kousal, nu, budiž to poučení. Pár jalovek nacvakanejch po cestě:

Po návratu jsem si pustil webinář od polské partičky Open Virtualization Professionals na téma Ansible Tools for Enterprise Automation Developers. Potíž je, že z těch slov v názvu rozumím jenom Ansible, leč nejsem ani Developer, ani Automation Developer a už vůbec ne v Enterprisu. Prostě jsem asi na levelu 2 a chlapci prezentovali tak pro level 8. Po půlhodině nechápání jsem začal ztrácet motivačku, následně i pozornost a pak jsem jednoduše vytuh. Radši jsem si pustil z YouTubu základy Ansible, abych trochu pocvičil, a žehlil u toho, jak se na mládence v domácnosti sluší.

K večeru jsme jeli pro Brnčose na hřiště a míjeli jsme chlapíka na kole s brašnou Wolt, rozvozce jídel. To je ono, říkal jsem si, jezdit si celej den na kole, namáknout se na Míle a ještě vydělat něco na kafe. Ale sklaplo mi, Wolt ani jiní podobní u nás na kolínsku neoperujou, halt měl týpek jen čórnutej batoh a vozí v něm místní voseckou pizzu. Tož, uvidíme, třeba se ozve DámeJídlo, kteří v Kolíně operujou přes nějakého partnera.

Deník nezaměstnaného, den prvý

 Je na tomto místě dobré zahájit starou historkou od Miloslava Šimka Jak jsem se stal nezaměstnaným:

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5 000 Kčs pohřbím celý ÚV sám. Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem. Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem Husáka a od té doby jsem pracoval ve výkopu. Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné. A od té doby jsem nezaměstnaný....

...což je přesně od pátku. Dnes je pondělí, víkend jsem si odfrkl ještě po způsobu zaměstnaných lidí, to znamená jsem se podvědomě děsil, že v pondělí budu muset zas do Kolbenky.

5:15 budíček, pozdrav Slunci. Zjistil jsem, že mám dva roky starou permici na bazén; nejspíš budou předplacené bodíky již propadlé, ale proč to nevyzkoušet, za to nic nedám.

S lehkou nohou na plynu devět let starého VW Poloauta jedu na bazén, umejt se zadarmo.

6:00 bazén. Sakra, zapomněl jsem doma holení, tož budu muset vydržet se štětinama do středy.
Cca pětadvacet bazénů mi nikdy neudělalo zle, zejména když mě čeká celodenní zevlink, zní to jako přiměřená nálož. Můj záměr umejt se erárním mýdlem ale selhává - v jednom zásobníku je prázdno a ve druhém je vadný dispensor, takže při každém zmačknutí dá jen asi hrachovou kuličku. Jako správný nezaměstnaný mám ale trpělivost a hromadu času, mačkám cca tisíckrát, abych se dokonale vymydlil.

7:00 žena píše, ať koupím f Tesku takový ty maličký flaštičky s vínem, prej na vaření, ale my víme svoje. Nezaměstnanému by slušel spíš krabičák, ale žena je hogo-fogo honorace (je učitelka, má čtyři úvazky, takže je v baliku), pročež beru dvě bílý po čtyřiceti jedna korunách a jedno červený za dvacku.

7:30 snídaně s plavacím Davidem v pekařství. Lidi si povidaj, jaká je to bída, zdražili chleba o čtyři koruny, tak si pro jistotu dávám makovej šáteček a kapučíno též jenom malý.

8:00 návštěva Jirky, má pneuservis. Dokud jsem byl zaměstnanec, nechával jsem přezout obě domácí přibližovadla, leč nyní, maje hromadu času, objednávám u Jirky jen Korolu. U PoloAuta přehodím kolesa sám, stačí si někde šikovně půjčit hever. A klíč. 

9:00 uvědomuju si, že správným nezaměstnaným se člověk stává až po registraci na Úřadu práce. Tedy se dostavuji, neoholen a ve špinavém tričku dokonale zapadám mezi místní společenskou smetánku. Nejdřív paní u vstupu radí vyplnit tydle papíry (registrace zájemce o práci), pak ještě tamty papíry (žádost o podporu v nezaměstnanosti), pak mě posílá do jedněch dveří, kde mi papíry zkontrolujou a opravěj, málem i oznámkujou. Pak si teprv beru lísteček a čekám na další přepážku, kde už s další paní řešíme co za papíry vymámit od zaměstnavatele, co za papíry poslat na zdravotní pojišťovnu a kdy se uvidíme příště - na můj svátek, jak příhodné.

10:00 svačím oběd od včerejška, polévka čočková, výživná, z ještě "předválečných", rozumějte zaměstnaných časů. Následně mám záměr řešit věci ohledně mobilního telefonu a všech těch appek, co jsem nechal na starém služebním přístroji, leč neuváženě u toho postnu na Fejsbůk fakt, že jsem nezaměstnaný, a pak vedu s lidmi dlouhé hovory na chatu. Vyjadřují mi podporu, díky za ní.

11:45 většinu věcí na telefonu se mi povedlo nějak udělat, jen na přesun WhatsAppu potřebuju ten starej telefon co zůstal v práci. Domlouvám tedy s dobrým člověkem, že mi ho eště na chvilku pučí a za odměnu následně telefon vymažu, aby šel použít k dalším účelům pro firmu (bez vymazání by byl tak akorát do koše). Takový loajální bývalý zaměstnanec ale jsem, ano ano.

13:00 úúúúúúúúúúklid lehce ve spěchu, metodou ŽaVeS. Zejtra do dám ale pořádně, jako Pája!

14:00 vaření polévky pórové s brambory a jíškou. Je to po dlouhé době poprvé, co se pokouším o takovýhle složitější akce. Výsledek: z jíšky jsou pucky a polívka je mastná jak papír vod sekaný, ale je to jídlo a je to teplý, takže za mě se to kvalifikuje; uvidíme, jak to senzoricky vyhodnotí Dáda s Brnčosem. Tipuju, že si uvařej vlastní krmi.

16:00 odjezd do Oseka za rodinou somrovat od nich levné kafe a jiné nezbytnosti, co tak člověk doma použije.

17:00 návrat, vstkutku, vaří se u nás něco lepšího, voní to digestoří až ven. Asi nějaký to jídlo, co jedí jen bohatý lidi :-D. Padla doň i lahvička vííííííííííííííííííííínečka z Tesca, ta za dvacku. Ty dvě drahý ještě zůstávaj, naštěstí, kdyby na chudáka kvečeru přišla žížeň.