Když jsem dorazil z práce, vybral jsem ze schránky leták na Domino's pizza. Bylo to trošku jako znamení, protože krátce předtím jsem se ptal v práci na nějaký dobrý food delivery a Axel mi právě Domino's doporučil.
Leták jsme hodil na stůl, nacpal do sebe banán a šel jsem si zaběhnout. Ekiden bude asi tvrdej závod, kouč a víceprezident Pierre bude chtít, abysme tam nechali všechno. Je to hrozně soutěživej parchant.
Po návratu sprška, napít a zanedlouho se dostavil ten správnej hlad. Bylo jasný, že už nestihnu nic uvařit, hrozila akutní hypoglykemie a smrt hlady a vyčerpáním ;-). Takže jsem čapnul první zelenou kolobrndu… vlastně druhou, tu první mi před nosem čórnul nějakej klučina, a na kolobrndě jsem uháněl směr pizza place. Nemoh jsem držet telefon s navigací a tak jsem si maličko zajel, ale hezkej výlet. Baterky mi došly akorát přesně před … Pizza Hut. Za pultem stála servírka a nudila se, nikde nikdo. To zjevně není to správné místo, řekl jsem si, našel jsem v telefonu tu správnou adresu a popošel asi o dvěstě metrů dál ulicí.
Domino's! Narváno hladovejma zoufalcema jako jsem já. Objednal jsem si, jak mi prorokovala Dáda, vegetariánskou regular size (poznámka: akorát velikost pro jednoho), počkal si asi 15 minut na tu dobrotu (očima jsem sledoval andon viz fotka a tlačil ho vpřed) a pak jsem jí začal hltat hned jak jsem vylez ze kšeftu.
Nevím, jestli hlad je nejlepší kuchař nebo do toho sypou nějakej vynikající chemickej matroš, ale u mě za 1*.
Když jsem dojed, uvědomil jsem si, že jdu vlastně hrozně hezkým neighbourhoodem, roztomilý malý baráčky (ne jako ta naše kráva v Tervourenu), nalepený na sobě v řadách, ale každej trochu jinej. Všechno udržovaný a vymazlený, paráda. Prošel jsem i parkem s obrovským prolejzacím hradem jako maj v tom Vobludáriu v Milovicích. Škoda, že už klukům není osm, hned bych si s nima do toho hradu zalez.
Co jsem jel předtím na kolobrndě asi 5 minut jsem si prochajdou dal za necelou půlhoďku a moc jsem si to užil.
Narazil jsme i na dvě samoprádelny, což se bude jistě hodit, až budu od června přebývat v nejdražším squatu na planetě.
Jinak v práci docela dobrý, no, je to prostě práce, jak víme od Marka Twaina, něco, co se dělat musí. Potkal jsem na meetinku mojí starou známou Heidi, to je paní z logistiky s úžasným vlámským akcentem a asi největšíma prsama, jaký ještě lze mít jen s lehkými zdravotními komplikacemi. Ta určitě Ekiden běhat nepude.
Heidi se mě ptala, jak dlouho ještě budu v TME. Chvíli jsme přemýšlel a pak povídám, vlastně už jenom 23 měsíců! Možná po dnešní prochajdě se mi po Brusli bude eště stejskat.
