Ráno budíček 0700, osobní hyjena & převlek za pana Stonese (panu Stonesovi byla ráno zima, potřeboval by ještě pana Trenčkota). Z důvodu zimy zvolen náhradní způsob přepravy a to busem číslo 65 do stanice Permeke (to se dobře pamatuje, protože Brekeke). Včera jsem nakoupil nějaký lupení na MHD ale ouha, v tom busu nebylo žádný děrovátko na ně. Jenom takový terče, ke kterejm spolucestující přikládali svoje lítačky (plastový karty). Řidič mě ignoroval, tak jsem mu chtěl demonstrovat, že asi ten papírovej lístek nemůžu jen tak přiblížit k tomu terči ale kua voila, když jsem to udělal, terč pípnul zeleně jako že dobrý. Tož kua asi to není jen tak obyč papír. No a být za vola aspoň jedno denně je můj nový cíl.
Ze stanice Brekeke zpožděnou trambajzí na Avenue du Bourget a akorát 5 minut před domluveným setkáním s novým šéfem Markem z Oceli (Marc VanSteelandt).
Uf pak byla spousta pracovní agendy; shodou okolností dorazil to TMY taky borec z Toyota Saus Afrikaaa, mon, jehož práce bude ustanovit korporátní IT v nově budované SausAfrické spojené Toyotě. Pro něj je připravená řada takových seminářů, ke kterým jsem se lidově řečeno přisral a dozvěděl se spoustu neužitečnejch blbostí a asi dvě nebo tři zajímavosti.
Ráno a dál mezi seminářema mě můj kolega (předchůdce) Alejandro představil asi stopadesáti lidem. Dal jsem si za cíl zapamatovat si aspoň těch pět přímých podřízených, ale radši si je pro dobrou paměť zapíšu: Antoinette (hubená pani středního věku, hrozně plachá), Loredana (pani mladšího středního věku, vypadá docela komunikativní), Lieve (pani neurčitého věku, protivná jak noc ale uvidíme), Andrei co řídí HR systémy (prima kluk, říkal, že už jsme se viděli, kdyby nebyl tak zmaštěnej, řek bych, že je gay jak vyšitej, ale co já vím). A pak eště jeden borec, eh myslím že Axel, ten pracuje na smlouvu, říkal mi u kafomatu "sir", tak jsem mu taky říkal "sir" a pak sme se tomu zasmáli. Díky tomu "sirování" na mě dělal dojem trochu vlezdovítekam, ale to byl asi jenom nervozní.
Ostatních sto čtyřicet pět lidí jsem rovnou z hlavy vypustil, jen Diega, ředitele z accounting and finance, toho si budu pamatovat, protože došel k nám dolů, že prej je pomalej finanční systém a Alejandro mu řek, že to je v tuhle roční dobu normální. K mému nesmírnému údivu to Diega uklidnilo a zas vodešel, ale ciwe, tady je kua prostor na zlepšení (už vidím, jak mě nebudou mít moji lidičky rádi, až vod nich budu chtít, aby se takovejm situacím věnovali nebo lépe aby jim předcházeli).
Aktualizace D +1: poprosil jsem Ervína, kterého už znám z 2015 a teďka sedí naproti mě, aby se na ten problém kouk. A voila, Ervín to rozštíp! Teda, nejspíš, objevil nesprávné a blbě dokumentované nastavení cache u databáze. A vypadalo to, že má radost, že to někoho zajímá. Tož super! A teďka mám já domácí úkol pořádně to prodat, hm.
No, okolo šesté hodiny, když už byli v kanceláři jenom kluci indický (ti makaj zjevně furt), jsem to taky zapích. Vzal jsem si od vrátnejch klíče od vyvoněné RAVky (hybrid, kůže, fšechno f elektrice, hmmmm) jen abych zjistil, že chybí karta na benzín, že RAVka má měkký kola, že je zácpa, že mi telefon s navigací zapad mezi sedadlo a středovou konzoli a že nevím, kudy domů. Na ty měkký kola se budu muset eště kouknout, až dopášu tenhle raport.
Mimochodem, vrátní maj zjevně smysl pro humor a protože Jan jim přišlo příliš ordinérní, překřtili mě na Yankoviče.
Díky parkování v podzemní garáži jsem taky objevil Laundry room neboli prádelnu, takže v nějakém příštím postu vám budu moct představit kompletní sadu kamarádů, kteří mi mojí bruslící misi ulehčují. I když někteří z nich, konkrétně lednička a varná konvice, jsou pěkný svině. Leč o tom později, teď jsme dovečeřel a jdu foukat ty kola.
Žádné komentáře:
Okomentovat