Fun víkend s Ervínem (ve skutečnosti bez Ervína) vol. 2

10 mil v Antverpách byl naprosto vynikající závod. Počasí bylo všelijaké jen ne špatné, protože jak známo, není špatného počasí, je jen nevhodné oblečení. Takže bylo chladno a občas i káplo, ale zaplaťpámbů nefučelo, nebo aspoň né až tolik. Vetšina lidí měla jednu vrstvu, já šel pro jistotu do dabla.

Aha, myslel jsem, že to bude na fotkách vidět ale je tam kulový :-).

10 mil je 16 kiláčků a chlup. Měl jsem takovej sen dát to pod hoďku dvacet, bo to by bylo pod 5min/km, ale bylo jasný, že na tuto nemám natrénováno a tak jsem šel spíš na jistotu asi 5:15min/km nebo takňák. Cíločas byl nakonec 1:22:16 a pěkné pětitisícé třísté šedesáté osmé v celkovém pořadí. Dobře to Sarah šlo :-), byla třicátá mezi ženami 45let a víc :-D. Jen na patnáctém kiláku měla Sarah trochu krizičku, v tunelu pod řekou Šeldou, milión lidí, vedro, vydejchanej vzduch, už jsem cejtil, jak mě vezou sanitou. Naštěstí nebo naneštěstí sanita vezla zrovna někoho jinýho, takže jsem se musel sebrat a doběhnout si to.

Obecenstvo bylo naprosto fantastický, přišlo fandit snad celý město, a hulákali jak o život, děti si plácaly (jen aby si pak umyly ručičky, jsem měl obavu), ve startovním koridoru, kde jsme byli asi půlhoďku, byl fantastickej DJ a živej bubeník, a MC si zpíval, no prostě atmoška, jak má bejt.

Auto jsem měl zaparkovaný na P+R asi dva kiláčky od závodu; od auta jsem šel pěšo, ale zpátky jsem jel trambajzí na černo, jůůů, říkal jsem si, že díky finišerské medaili na krku a celkově dodrbané mokré a zmrzlé vizáži mi to revizoři prominou. Nakonec žádný nepřišli.

Vyjet z P+R nebylo nic snadnýho, protože to napadlo všechny, tak jsme tam stáli. Využil jsem čas a nainstaloval jsem mezitím na telefon aplikaci Spotify. Spotify neomylně pustila český/slovenský písničky. Řeknu vám, když hrála Dotknu se ohně od Lucie, lehce jsem zaslzel (řval jsem jak mimino), ale do normálu mě zas vrátil hit od Horkýžů A ja sprostá, a protože ten se jen tak neoposlouchá, teďko si ho dáme eště jednou, v podstatě je to nonstop refrén což nemůže selhat nikdy :-), a můžete si zabékat do zblbnutí.

Teď už jsem doma, asi jsem překročil nějakej ten rychlostní limit, ale měl jsem hroznou chuť na čaj. To by policajti asi pochopili. No, aspoň v Anglii určitě. Tak na zdraví, děcka.

P.S. Ervína jsem tam v tom maglajzu nikde nepotkal, a to je divný, jeho vlastní ulice je jen asi sto metrů od startu.

Musíme to zejtra v práci ještě probrat.

Aktualizace: Ervín tam byl, jak vidno z výsledků, a Sarah mu nakopala prdku zle! Já vím, že Ervín je starší a taky má arytmiji a eště ho bolí koleno, ale i tak buhehe to potěší.