Kozyyyy

Není nad to upoutat lascivním názvem postu a potom blábolit o něčem úplně jiném....

Asi jste se těšili, jak dopad výlet s překvapením s Dádou ve čtvrtek a v pátek, ale protože to Dáda všechno propálila publikovala na svém fejsu, budeme se bavit o něčem úplně úplně jiném.

Už dlouho jsem měl na svém seznamu úkolů napsáno pořezat tu hromadu klestí co máme v tom lese na zahradě. A dnes přišel ten pravý čas. Vybaven jednoruční pilkou s rámem z Brica (takové místní OBI) za pár šupů, vyrazil jsem na věc.

Jénže ouha, řezat kládu jen tak na zemi, navíc měkké a promáčené roky dešťů, to je vořech. Kozy nemaje, musel jsem improvizovat. Naštěstí, nebo spíš díky řízení osudu, se hloub v hromadě klestí skrývala taková drátěná nádoba s nožičkama. Nádobu jsem vytáh, vyklepal z ní minimálně deset let zetlelé listí a jal se jí přetvářet na kozu, neboli držák na dříví řezané. Bylo to jak praktická implementace filozofie kaizen, neboli neustálého zlepšování. Možná taky hodina improvizace, to máme my Průchové jaksi v krvi. V každém případě, nádobu se podařilo nejdřív zatížit prvníma upižlanejma kládama, následně vypodložit naštípanejma kusama dřeva tak, aby nožičky nezajížděly do bláta, a nakonec vyskládat pořezaným dřevem tak, aby vyšší kuláče vytvářely přirozené nůžky, do kterých se řezaný materiál gravitací upevní. Prostě nádhera. Když už jsem to měl celkem vymazlený, došlo mi dřevo :-D.

Už se těším večer na ten fajrák.