Plná paradoxů

 Toyota Supra je plná paradoxů. 

Její prodejní cena nepokrývá výrobní náklady. A tedy se nabízí i teorie, že když někde stojí ladem měsíce a roky, její cena neklesá, nýbrž roste.

Každopádně jsou to fakt hezký fára.

Ale konkurence nespí, tydle auta s kytkou v názvu sou taky faň.

A pro mě by bylo nejlepší fáro, co má na střeše aspoň deset bicyklů.

Fotky tyto jsou z Ypres z minulýho víkendu. Dorazili jsme tam v sobotu odpolko, zkoukli muzeum s vopravdovejma zákopama, pak se šli projít do centra.

 Bylo vidět, že ve městě se začínají konat drobné přípravy na cyklozávod, nějakej hoch nóbl elitní, ale nějak jsme jim nevěnovali pozornost. 

Spali jsme v kempu v chatičce, lehce ve stylu punk's not dead, tedy v mém nejoblíbenějším. 

V neděli ráno jsem vylez, vzbuzen zimou, a šel do Bakerij pro snídani. Musel sem překonat zábrany v tu dobu již postavené a uplatit policajty v tu dobu již přítomné. Bakerij v centru měla mít otevřeno, a tak měla zavřeno. 

Hledal jsem proto na Googlemapách nějakou, která měla mít zavřeno, abych rodině přines něco dobrýho. Nakonec jsem našel takovou až napotřetí a proto radši koupil pořádně zásob: každýmu členovi rodiny dvě sladký věci a Brnčosovi místo jogurta zmrzlinovej pohár, ať má taky něco zdravýho, žejo. Sotva jsem to všechno udržel v rukách a říkal jsem si, že je dobře, že to mám blízko zpátky do kempu. 

Čoek míní a policie mění, už mě zpátky nepustili, ušáci. Poradili mi, ať to vemu vokolo.... vokolo hradeb. 

Dáda mě prej sledovala na telefonu na mapě a chvílema jsem se jevil ve vodním příkopu, ale to byla pochopitelně mejlka, bo jsem si zapomněl plavací brejle. Procházel jsem improvizovaným depem, kam najížděly všechny ty profi závodní teamy s těma vymazlenejma kolama na vymazlenejch autech (žádný Škoďárny, nejhorší bylo BMW) a čučel s vyvalenejma bulvama.

Pak jsme šli na vejlet plánovanej asi na dvacet kiláčků, standardní víkendová prochajda, a shodou okolností zrovna naše trasa na pár místech křížila závodní trať. Diváci byli sice zakázaný, protože Kóvid, ale my byli turisti a žádný diváci, takže jsme v rámci turismu klidně mohli fandit. Kromě nás fandili eště policajti a policajtky, jejichž přítomnost byla potřeba k vodhánění těch zakázanejch fanoušků.

Abych to zkrátil, Zdeněk Štybar skončil tuším asi pětadvacátej a průměrná rychlost na kopcovatý a foukatý trati byla asi 45km-hod. Slabý! Zřejmě neměli tak dobrý palivo jako my, to jest studenou horkou čokoládu značky Cumel, sladkou hmmm ... sladkou tak akorát, asi jako Pikao vod Babiše.

Tak dobrou.

V Dekáči koupíte všechno

 V Belgii nakupuju, jako všichni, sportovní věci jedině v Dekáči. Má tak agresivní cenovou politiku, že prostě potřel konkurenci. Taky má poměrně širokej sortiment. Jak vidno z úvodní obrazovky, prodává kdeco, včetně dětí. Nejsem si jistej, jestli jako společníky, tažné muly, instantní potravu nebo na náhradní díly, tož se tam muším stavit a vyzjistit to na místě.

Dé jako Duše

 Duše je něco, co každej potřebuje, touží po tom a často se to nedostává. Po dušičkách toužili vodníci, duševní vlastnictví je často cennější než to fyzické a na Dušičky jsou všichni tak nějak smutní, protože vzpomínáme na lidi s jejichž dušemi už se nepotkáme.

Duše se ale někdy dá i prodat, třeba jako když Bart Simpson prodal tu svojí za 5 dolarů Milhousovi.

I cyklisti potřebujou duši, i když přibývá těch, co po vzoru automobilistů stávají se bezdušovými, skoro řekl bych bezcharakterními. A stejně potřebujou takovej duševní kompas, aby našli správnej směr, dojeli na Míle a v Mílích následně od startu do cíle.

Belgie je tak oduševnělá země, že tady možno duši koupit na každém rohu. Jako bývají v jiných zemích automaty na cigára a kondomy a v japonsku pak na použitý dámský prádlo, belgičaní maj automaty na duše. A cena? Zhruba jako ta Bártova, možná trochu valorizovaná.

Tenhle dušomat jsem potkal na svém pátečním okružním výletě, jak jsem referoval v předchozím postu; tadyk ještě něco fotek, co jsem vyvolal až teď. 

V sobotu a v neděli jsem se rehabilitoval chozením s rodinkou (11km, 18,5km) a v neděli večer jsem se jel ještě trošičku projet (28km). V pondělí, tedy včera, ranní obligátní cvičení a pak zevl, rozumějte práce. Dneska též ránko cvičení a běh 9.5km, začínám bejt vážně namakanej, buhehe.

Je čas začít dávat dohromady vejbavičku, pročež zítra si posvítíme na kolové osvětlení. Do startu Mil zbejvá 158 dní.

Zen a topení v krbu

 V pátek jsem jel na opět-epochální bikepacking výlet s přespáním v roští, o čemž se možná dozvíte někdy vbrzku. A dnes, coby domestikovaný muž středního věku, jsem uklidil výletní propriety a ty, co uklidit nešly, suším u krbu.

Určitě už jsem psal o mindfull awareness, neboli o metodě "uvědomění", která pomáhá, aby si člověk v tomhle bláznivým světě zachoval všech pět pohromadě. Metoda funguje tak, že vás nutí soustředit se na věci, počínaje jednoduchejma, jako je třeba jídlo. Už jsem vyprávěl, jak jsem "uvědoměle" jed hrozinku asi deset minut a jak měla úplně jinou chuť?

S topením v krbu se to má podobně. Člověk může prostě hodit pár suchejch polen z tvrdýho dřeva a mít na pár hodin vystaráno. Ale když má čas a topení v krbu si chce fakticky užít, je potřeba na to jít trochu, jak to jen říct, od lesa. 

V zahradním domečku, nyní dřevníku, mám takovou kartonovou krabici od nábytku. Průběžne do ní házím větvičky, co furt padaj z těch obrovskejch starejch stromů vzadu na zahradě. Větve jsou většinou už suchý když spadnou a v domku za pár měsíců letních veder se proces sušení dokončí. Na mindfull topení ideální materiál. Pak si vezmu malou krabičku, jenom asi 25 cm širokou, což mě nutí ty větvičky lámat na krátko, aby se mi tam hezky vešly, následně aby šly dobře skládat i do krbu. Taky si k tomu vezmu sváteční džíny, abych neměl nutkání silnější kousky brát přes koleno, protože takový nejsou ještě dost suchý. Vybírám z hromady klestí pomalu kus po kusu, jako když jsme jako děti hráli Mikádo, lámu, ukládám. Krabičku mám zarovnanou za pár minut a hurá ke krbu. Kromě první várky, kterou zapálím stylově křesadlem a papírovým kapesníkem, už v krbu je žhavo a krb hezky vyhřejvá pokoj, intenzitou "tak na dvojku". Přikládám klacíčky pomalu po malejch skupinách a sleduju, jak se z nich uvolňuje pára. Za chvíli blafnou a pár minut oheň hoří vysokým plamenem, pak nižším, až přejde zase do standby módu. To je chvíle, kdy jenom sedím s hrnkem čaje a čučím do blba. Pak proces opakuju až klacky v krabičce dojdou. No a pak zas do dřevníku. 

Pravidla hry jsou takový, že se nesmí vyrobit žádnej bordel ani zbytečnej čmoud. V ohništi musí bejt všechno spálený předtím, než se začne znovu nakládat, zem před krbem se nesmí ušpinit a když jo, rovnou zamést, a ani ve dřevníku nesmí zůstávat nic mimo krabici. 

Když to tak po sobě čtu, působí to docela bláznivě. Možná proto to je takovej krásnej relax, přesnej opak roztěkanýho pracovního dne, kdy lítám z meetinku na meetink a žongluju v hlavě s desítkama témat. Ale dneska, dneska se soustředím jen na jedno: jak udělat dokonalý zážitek z ohně v krbu.

P.S. Psaním tohohle postu jsem si to uvědomělé soustředění trochu rozbil, ale zas jsem se moh podělit. Vy byste stejně radši slyšeli o výletě se spaním ve křoví a bohdá na takový report opravdu dojde :-).

Olympijáda je impossible

V Toyotě pořád doufaj, že olympiáda v Tokyu za 11 dní začne, ale já se obávám, že už je to impossible.

V Belgii maj psí maso...

A je v akci! 😂🤣

Pedestrian safety at its finest

Včera na parkingu u Brico v Zaventemu.

O jaké jídlo se jedná?

Ptá se Google Maps.

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

Finové taky nepoužívaj "normální" názvy měsíců

Myslel jsem, že jen my Češi jsme divní, že používáme jiné názvy měsíců než zbytek světa. Ale před chvílí mi došel email z Finska s dlouhou historií (téma co se táhne už od června) a v tom mailu byla divná data odesílání. Protože jsem potřeboval vědět, kdy kdo komu co napsal, nezbylo mi než si naštudovat finské názvy měsíců na tomto webu. A když už jsem v tom byl, dám vám je taky, protože za každým měsícem se skrývá příběh:

What is the meaning of finnish months?

As you might know, kuu means month. So in the end of each month you simply put the word kuu.
However, each month has a meaning, which usually comes from history.

January – Tammikuu

Tammi means oak, so Tammikuu literally means “month of oak”. Tammi can also mean core, or center of something. So a logical explanation for tammikuu is the core of the winter. January is usually the coldest and darkest month in Finland.
Tammi can also mean axis, and it can also be called the month of axis (New Year).

February – Helmikuu

Helmi means pearl. A popular meaning for pearls in February is the icy pearls that shine in the sun. In February Finland starts to get over the coldest season, and sun starts to shine a bit again.

March – Maaliskuu

Maa means ground. March in Finland is the month where usually snow starts to melt little by little. You can even see some bare ground in southern parts of the country.

April – Huhtikuu

Huhta can mean cleared woods. In the history of Finland, April was the wood burning month. Wood was buerned to clear space for new fields.

May – Toukokuu

Touko means seed. May is usually the planting time, hence the name toukokuu.

June – Kesäkuu

Kesä means summer. June is the first official summer month in Finland.

July – Heinäkuu

Heinä means hay. July is the first month when hay is cut in Finland and brought in.

August – Elokuu

Elo, or elämä means life. Elo can also be translated to the word crop, and this is first harvest month.

September – Syyskuu

Syys or syksy means fall. This is another logical, seasonal name for a month. In September, fall begins.

October – Lokakuu

Loka means mud. It can start to rain a lot in October, and that creates quite a lot of mud. Although October in Finland can be gray and rainy, usually the fall colors are spectacular.

November – Marraskuu

Marras is an ancient word for death. To be honest, November can be the most dreaful month in Finland, that is why many Finns choose to travel during this month. November is dark and rainy in most parts of Finland, no snow yet.

December – Joulukuu

Joulu means Christmas, which makes this name pretty logical.

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa................

Moje práce spočívá hodně v tom opakovaně ukazovat, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevzniká. :-)

Cvičení pro autobusáky

Práce řidiče MHD je náročná, ale uspokojující, bo můžete jezdit jak čunící, vyprudit koho chcete a stejně vás kvůli katastrofálnímu nedostatku personálu nikdy nevyhoděj. To platí v ČR stejně jako v Belgii. Jediný průšvih je dosažení důchodového věku. V Belgii je poměrně silná kultura jít do důchodu, když je čas jít do důchodu. Přesluhující jsou prostě divný. Pak takový důchodci-autobusáci bloumaj ulicema, dělaj si na pusu brrrrm brrrrm a příležitostně pruděj kolemjdoucí. Aby jim to ulehčili, vymysleli úředníci z radnice jednoduché cvičící prvky a instalovali je do parku hnedle vedle dětskejch prolejzaček, takže takovej autobusák v.v. může zároveň kroutit volantem a zároveň hartusit na ty harantí, ať si laskavě posoupěj dál do vozu.

Zastavit palbu!

Jak jsem zjistil intenzivní investigací (Google-Wikipedia, jak jinak), v pondělí je v Belgii státní svátek, kterým se připomíná zastavení palby a příměří na konci první světové. Sice se muselo párkrát prodloužit, než byla válka definitivně odpískaná Versailleskou dohodou, ale i tak se to počítá. 101 let to je letos, na vteřinu přesně.

Podle mýho názoru je oslava zastavení palby mnohem lepčí než oslava zahájení palby, třeba na Zimní palác, což je překvapivě velice blízké datum - zejtra, 102 let.

Každopádně, paní profesorka Vránová by ze mě měla radost, doučit se to ve třiačtyřiceti letech, to je výkon :-). Teď eště abych poznal ten chrám svatýho Vítka, co mi tehdy ukázala z nějakýho divnýho pohledu "letícího holuba", ale já ho znal jen z pohledu "chodícího člověka", takže logicky jsem to nedal a byl jsem vystaven posměchu nemalému. To ani sto oslav příměří nespraví.

Out of Office autoreply

Dycinky, když jde někdo na dovolenou, je dobrým zvykem nastavit si v emailu automatickou odpověď v nepřítomnosti, neboli Out of Office autoreply.

Vždycky jsem v pokušení, stejně jako dnes, napsat tam něco jako

"I am soooooooooooooooooooooooooooooo out of office right now..."

Eště nějakejch pět hodin a juchů!

Pojištění?

Přemejšlím tak, jestli takoví ti hardcore věřící, někdo by řekl pámbíčkáři, taky uzavíraj živelní pojistky, třeba na kostel nebo tak. Bylo by dobrý to zjistit, ukázalo by to, jak vážně to s tou svojí vírou myslej. :-)

Krize vodní

Nebývalé sucho sužuje Belgii. Nepršelo již bezmála 24 hodin. Hladina spodních vod klesla na historická minima, měření ve studních ukazují jen necelých 35 metrů.

V naší ulici, kde se donedávna proháněli pulci a ohrožení čolci, je pusto, neozve se ani kváknutí, ani šplouch. Už nepamatuju, kdy nám do okna naposledy naboural kapr. Sousedka, místní starousedlice, zahájila šamanské obřady a prosí bohy (ty s protivy kostěnejma brejlema) o trochu vláhy na její záhonky s rýží. Nadává u toho na globální změny klimatu, viní z nich nadnárodní korporace a Grétě do Švédska posílá sošku taťky Šmouly vyrobenou z čokolády Neuhaus.

Lidé chodí po ulicích polonazí poté, co odložili gumové pláště a holiny, jiných úborů nemaje. Mě teprve dneska přišly z německého eshopu blatníky, přemýšlím, jestli je nevrátit do obchodu. Po cestě do práce se začínám vyhýbat loužím, poprvé v historii jdou objet. Toyota, stejně jako další významní importéři, stahují do servisů auta, která měla z výroby trvale zapnuté stěrače, a přeprogramovávají je na manuální ovládání.

Klukům na hřišti nepřirozeně odskakuje míč. Naši chlapci jsou ve výhodě, ještě si pamatují, jak se v Čechách hrávalo se suchým.

V garáži musím doplňovat louži na podlaze z kohoutku.

V práci produktivita klesá na historická minima, zaměstnanci místo práce chodí ven zírat na oblohu, kroutíce hlavami.

Organizátoři sobotního závodu The Canal Run uvažují o zrušení kvůli nepříznivému počasí. Na své facebookové stránce pro jistotu uveřejnili následující varování:

Tak nám s Marťasem pozejtří držte palce, ať to nějak dáme. Prej budou posíleny občerstvovací stanice z žádné na dvě.

Cítíme se... pondělně

V sobotu odpolko mi bylo jasný, že drak se probouzí a že si to v následujících dnech slíznu. Ještě celkem úspěšně jsme s rodinkou jeli na výlet tramvají skrz centrum (do sportu koupit Marťasovi kopačky), i když cestu tramvají už jsem prospal. Neděle ušla, protože po běhání jsem se moh válet na gauči a čučet do krbu, ale bylo mi jasný, že i drak jenom nabírá sílu.

Dneska máme pondělí, hlava začíná bolet odzadu. To bude dlouhej den a dlouhej tejden.

Ale hlava-nehlava, ráno jsem se famfárově projel na Dádině horáku! Auta stála v masivních zácpách a já jel kolem po stezce či chodníku, usmívaje se mentálně. Nemít uši, vobesměju si hlavu dokolečka. Už se těším na cestu zpět domů.

Teďka čekám na schůzku, co má začít za dvacet minut, už málo času na to abych začal něco seriózně dělat; to jen aby někdo neřek, že se tadyk jentak poflakuju :-).

Zanedbával jsem poslední dobou tu meditativní knížku; jak mi bylo dobře, moc se mi nechtělo s tím něco dělat. Takže je čas se k tomu vrátit. Knížka říká, mimo jiné, že nemá cenu se trápit s věcma co byly nebo co si myslíme že budou, a má se radši člověk zabývat tím, co je teď. Ale prej to nemá furt srovnávat s nějakým ideálním stavem a chtít to měnit. Knížka říká, že člověk má zaregistrovat věci a hlavně myšlenky takový, jaký jsou, a udělat hm, a nechat je bejt. A věnovat se soustředěně tomu, co opravdu dělá, třeba jezení hrozinky nebo pití čaje. Divili byste se, ale je to turecky těžký a vyžaduje to vobrovský soustředění.... soustředění na to se nesoustředit. Protože člověčí hlava přemejšlí a pak taky přemejšlí o tom, že přemejšlí (vlastně dozoruje to první přemejšlení). Ten trik je zúžit to první přemejšlení a použít k tomu to dozorovací přemejšlení a ve druhém kroku vypnout i to dozorovací přemejšlení a zůstane tam jenom ta hrozinka.

Mise Brusel, D +173 nebo taknějak

Sobota je odpočinku den,
každý rád vyrazí si ven... jako do přírody, chápete?

Předpověď počasí říká, že dneska je poslední hezký den tohoto roku. Od zítřka poledne až kam předpověď vidí (až za roh) bude jen chcát a chcát. Pročež jsme se rozhodli, že dočasně kašlem na cokoli a jedem poznávat krásy naší nové dočasné vlasti.

I když, dočasné... jak zastavili stíhání toho parchanta, už se mi do Čech tak vracet nechce, je to hnus, velebnosti.

Tedy, stejně jako to spravedlnost prosrala v Čechách na celý čáře, v roce 1815 to ve Waterloo projel pan Napoleon, žabožroutí císař a král. A belgičani toho náležitě využili, na místě samém nahrnuli hromadu hlíny, udělali kamenný schodiště a vybíraj tam osmnáct éček na osobu vstupný. To mě úplně nezaujalo a proto jsme udělali pár fotek a šli se projít vůkol.

Na tomto místě (viz následující foto) byly pozice žabožroutí kavalérie. Ahelemese, nějaký se tam z nostalgie vracej... nebo že by to byli duchové?

Po cestě jsem si všiml několika krajových odlišností. Například u nás se polní cesty zasypávaj stavebním odpadem, zatímco tady odpadem jídelním. Na snímku vidíte škeble vyplňující díru v polní cestě.

Další krajovou zvláštností je specifická rostlinná výroba. Na snímku si povšimněte plodu krabice obecné. To se dělá tak, že se zasadí krabička od sirek a pak ... hlavně nezalejvat. Takovýmu farmáři se v dobách e-shopů poměrně daří, jen Amazon tu má asi třicet hektarů. Povidá se, že na to berou i slušný doatace, ale asi to budou jen fámy.

Po cestě kolem památníku a v přilehlých polích a vesnicích jsem si všiml ulice zvané Rue de la Croix. Myslel jsem, že tam prodávaj Croixassany, ale sklaplo mi. Asi už bylo moc pozdě odpoledne, žádnej pekař široko daleko. Naštěstí jsem byl nakoupit už ráno v Tervu, což je součást mojí ambice být světový šampion v manželování, a k snídani jsem servíroval něco takovýho podobnýho. V pekařstvích tady v Belgii obecně zažívám poměrně slušný dobrodrůža, protože je to pultovej prodej a nemaj nic nijak označený, takže jen ukazuju a říkám "Little bit of this, little bit of that..." a doufám v to nejlepší. 

Když byli chlapci už unavení... no dobře, když já už nemoh, zastavili jsme na sváču. Protože nebylo kde si pořádně sednout, chlapci si hodili "ambulanční uzel" a relaxovali. Na mě už se nedostalo. :-(

Poobědvali jsme v Quicku, pozmrzlinovali a teďko už jsme zpátky doma. Marťas zas maká na angličtině a já jsem rád, že jsem rád. Střídavě dělám na kolech (hele hezký nový zelený gripy, heč), střídavě čtu tu meditační knihu a střídavě píšu blog.

Meditační kniha je prima, furt mě chválí a říká mi, že to není moje chyba. Taky si jí kupte a bude vám říkat hezké věci. Včera večer jsem v posteli přečet dvě stránky. Na straně tři byla "minutová meditace", tak jsem si jí střihnul a v tu ránu jsem byl v limbu. Obávám se, že tímto stylem knihu nepročtu, ale prospím. Nicméně na tlak jsou lepší spíš ty prášky.

Než zas vytuhnu, jeden cintát (mám pocit, že jich sem budu sypat ještě pár, tak si zvykněte):

"Our state of mind is intimately connected to memory. The mind is constantly trawling in memories to find those that echo our current emotional state." (Stav naší mysli je spojen s pamětí. Naše mysl neustále prohledává vzpomínky a hledá ty, které odrážejí náš aktuální duševní stav.)

Hm, ale kua co s tím? To se dozvíte v dalším díle. Možná.

V Belgii je míň volna

Podle tohoto článku na wiki je v BE deset dnů svátků do roka. V Čechách je to oficiálně 13 dnů, ale díky chytrému rozložení v roce svátky vycházejí často na víkendy, takže v průměru v letech 2000-2016 to bylo jen 8.9 dne. Takže je to prašť jako uhoď.

Pátrám po tom, protože zrovna teďko by nějakej ten svátek setsakra bodnul. Nejbližší nás čeká 1. listopadu, a to svátek všech svatých.

Helemese, todlenc jsem já!

Jeden takovej článek si tu odložím.

Mise Kolín

V rámci všeobecného vzdělávání v mojí pracovní pozici vyzval mě Marc, abych se k němu připojil na workshop o budoucnosti nově akvírované národní distribuční společnosti Toyota Austria. Vyrazili jsme do Kolína... nad Rýnem, do pobočky Toyota Germany GmbH.

Cesta v poho, dvě hodinky i se snídaňosvačinou na odpočívadle u Cách. Workshop hmmmm nerozumím ničemu, ale dělám si poznámky. Tepovka chvílema … tady jsem blbec napsal znamínko je menší, což blog interpretoval jako nějaký příkaz a smazal mi zbytek textu. Už na to kašlu, už to nepíšu.

Aktualizace: oblast HR lepší, není tak odporná (ha ha přeplek), takže se už maličko chytám díky Andreiově pětiměsíčnímu trpělivému vysvětlování.

Itadakimasu: K jídlu v německém závkuchu nabízeli čočku (tu jsem přehlíd, jaká škoda), insectburger to je novinka a staré dobré veggie lasagne s houbama, který jsem si nakonec vybral.

Moje poznámky dosud:

Němci jsou systematičtí a akční.

Korporace umí zařídit složitý věci, ale často nezvládaj jednoduchou věc, která je jen trošku výjimka z korporátních standardů.

Controls jsou v překladu kontrolní mechanismy, aha, to jsem nevěděl.

Fun fact about Germany: no fun in Germany, get back to work.

Starosta, bývalý dragoun, ten už v životě něco zažil. Ale todle asi ještě né. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.