V pátek jsem jel na opět-epochální bikepacking výlet s přespáním v roští, o čemž se možná dozvíte někdy vbrzku. A dnes, coby domestikovaný muž středního věku, jsem uklidil výletní propriety a ty, co uklidit nešly, suším u krbu.
Určitě už jsem psal o mindfull awareness, neboli o metodě "uvědomění", která pomáhá, aby si člověk v tomhle bláznivým světě zachoval všech pět pohromadě. Metoda funguje tak, že vás nutí soustředit se na věci, počínaje jednoduchejma, jako je třeba jídlo. Už jsem vyprávěl, jak jsem "uvědoměle" jed hrozinku asi deset minut a jak měla úplně jinou chuť?
S topením v krbu se to má podobně. Člověk může prostě hodit pár suchejch polen z tvrdýho dřeva a mít na pár hodin vystaráno. Ale když má čas a topení v krbu si chce fakticky užít, je potřeba na to jít trochu, jak to jen říct, od lesa.
V zahradním domečku, nyní dřevníku, mám takovou kartonovou krabici od nábytku. Průběžne do ní házím větvičky, co furt padaj z těch obrovskejch starejch stromů vzadu na zahradě. Větve jsou většinou už suchý když spadnou a v domku za pár měsíců letních veder se proces sušení dokončí. Na mindfull topení ideální materiál. Pak si vezmu malou krabičku, jenom asi 25 cm širokou, což mě nutí ty větvičky lámat na krátko, aby se mi tam hezky vešly, následně aby šly dobře skládat i do krbu. Taky si k tomu vezmu sváteční džíny, abych neměl nutkání silnější kousky brát přes koleno, protože takový nejsou ještě dost suchý. Vybírám z hromady klestí pomalu kus po kusu, jako když jsme jako děti hráli Mikádo, lámu, ukládám. Krabičku mám zarovnanou za pár minut a hurá ke krbu. Kromě první várky, kterou zapálím stylově křesadlem a papírovým kapesníkem, už v krbu je žhavo a krb hezky vyhřejvá pokoj, intenzitou "tak na dvojku". Přikládám klacíčky pomalu po malejch skupinách a sleduju, jak se z nich uvolňuje pára. Za chvíli blafnou a pár minut oheň hoří vysokým plamenem, pak nižším, až přejde zase do standby módu. To je chvíle, kdy jenom sedím s hrnkem čaje a čučím do blba. Pak proces opakuju až klacky v krabičce dojdou. No a pak zas do dřevníku.
Pravidla hry jsou takový, že se nesmí vyrobit žádnej bordel ani zbytečnej čmoud. V ohništi musí bejt všechno spálený předtím, než se začne znovu nakládat, zem před krbem se nesmí ušpinit a když jo, rovnou zamést, a ani ve dřevníku nesmí zůstávat nic mimo krabici.
Když to tak po sobě čtu, působí to docela bláznivě. Možná proto to je takovej krásnej relax, přesnej opak roztěkanýho pracovního dne, kdy lítám z meetinku na meetink a žongluju v hlavě s desítkama témat. Ale dneska, dneska se soustředím jen na jedno: jak udělat dokonalý zážitek z ohně v krbu.
P.S. Psaním tohohle postu jsem si to uvědomělé soustředění trochu rozbil, ale zas jsem se moh podělit. Vy byste stejně radši slyšeli o výletě se spaním ve křoví a bohdá na takový report opravdu dojde :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat