Zen a topení v krbu

 V pátek jsem jel na opět-epochální bikepacking výlet s přespáním v roští, o čemž se možná dozvíte někdy vbrzku. A dnes, coby domestikovaný muž středního věku, jsem uklidil výletní propriety a ty, co uklidit nešly, suším u krbu.

Určitě už jsem psal o mindfull awareness, neboli o metodě "uvědomění", která pomáhá, aby si člověk v tomhle bláznivým světě zachoval všech pět pohromadě. Metoda funguje tak, že vás nutí soustředit se na věci, počínaje jednoduchejma, jako je třeba jídlo. Už jsem vyprávěl, jak jsem "uvědoměle" jed hrozinku asi deset minut a jak měla úplně jinou chuť?

S topením v krbu se to má podobně. Člověk může prostě hodit pár suchejch polen z tvrdýho dřeva a mít na pár hodin vystaráno. Ale když má čas a topení v krbu si chce fakticky užít, je potřeba na to jít trochu, jak to jen říct, od lesa. 

V zahradním domečku, nyní dřevníku, mám takovou kartonovou krabici od nábytku. Průběžne do ní házím větvičky, co furt padaj z těch obrovskejch starejch stromů vzadu na zahradě. Větve jsou většinou už suchý když spadnou a v domku za pár měsíců letních veder se proces sušení dokončí. Na mindfull topení ideální materiál. Pak si vezmu malou krabičku, jenom asi 25 cm širokou, což mě nutí ty větvičky lámat na krátko, aby se mi tam hezky vešly, následně aby šly dobře skládat i do krbu. Taky si k tomu vezmu sváteční džíny, abych neměl nutkání silnější kousky brát přes koleno, protože takový nejsou ještě dost suchý. Vybírám z hromady klestí pomalu kus po kusu, jako když jsme jako děti hráli Mikádo, lámu, ukládám. Krabičku mám zarovnanou za pár minut a hurá ke krbu. Kromě první várky, kterou zapálím stylově křesadlem a papírovým kapesníkem, už v krbu je žhavo a krb hezky vyhřejvá pokoj, intenzitou "tak na dvojku". Přikládám klacíčky pomalu po malejch skupinách a sleduju, jak se z nich uvolňuje pára. Za chvíli blafnou a pár minut oheň hoří vysokým plamenem, pak nižším, až přejde zase do standby módu. To je chvíle, kdy jenom sedím s hrnkem čaje a čučím do blba. Pak proces opakuju až klacky v krabičce dojdou. No a pak zas do dřevníku. 

Pravidla hry jsou takový, že se nesmí vyrobit žádnej bordel ani zbytečnej čmoud. V ohništi musí bejt všechno spálený předtím, než se začne znovu nakládat, zem před krbem se nesmí ušpinit a když jo, rovnou zamést, a ani ve dřevníku nesmí zůstávat nic mimo krabici. 

Když to tak po sobě čtu, působí to docela bláznivě. Možná proto to je takovej krásnej relax, přesnej opak roztěkanýho pracovního dne, kdy lítám z meetinku na meetink a žongluju v hlavě s desítkama témat. Ale dneska, dneska se soustředím jen na jedno: jak udělat dokonalý zážitek z ohně v krbu.

P.S. Psaním tohohle postu jsem si to uvědomělé soustředění trochu rozbil, ale zas jsem se moh podělit. Vy byste stejně radši slyšeli o výletě se spaním ve křoví a bohdá na takový report opravdu dojde :-).

Cítíme se... pondělně

V sobotu odpolko mi bylo jasný, že drak se probouzí a že si to v následujících dnech slíznu. Ještě celkem úspěšně jsme s rodinkou jeli na výlet tramvají skrz centrum (do sportu koupit Marťasovi kopačky), i když cestu tramvají už jsem prospal. Neděle ušla, protože po běhání jsem se moh válet na gauči a čučet do krbu, ale bylo mi jasný, že i drak jenom nabírá sílu.

Dneska máme pondělí, hlava začíná bolet odzadu. To bude dlouhej den a dlouhej tejden.

Ale hlava-nehlava, ráno jsem se famfárově projel na Dádině horáku! Auta stála v masivních zácpách a já jel kolem po stezce či chodníku, usmívaje se mentálně. Nemít uši, vobesměju si hlavu dokolečka. Už se těším na cestu zpět domů.

Teďka čekám na schůzku, co má začít za dvacet minut, už málo času na to abych začal něco seriózně dělat; to jen aby někdo neřek, že se tadyk jentak poflakuju :-).

Zanedbával jsem poslední dobou tu meditativní knížku; jak mi bylo dobře, moc se mi nechtělo s tím něco dělat. Takže je čas se k tomu vrátit. Knížka říká, mimo jiné, že nemá cenu se trápit s věcma co byly nebo co si myslíme že budou, a má se radši člověk zabývat tím, co je teď. Ale prej to nemá furt srovnávat s nějakým ideálním stavem a chtít to měnit. Knížka říká, že člověk má zaregistrovat věci a hlavně myšlenky takový, jaký jsou, a udělat hm, a nechat je bejt. A věnovat se soustředěně tomu, co opravdu dělá, třeba jezení hrozinky nebo pití čaje. Divili byste se, ale je to turecky těžký a vyžaduje to vobrovský soustředění.... soustředění na to se nesoustředit. Protože člověčí hlava přemejšlí a pak taky přemejšlí o tom, že přemejšlí (vlastně dozoruje to první přemejšlení). Ten trik je zúžit to první přemejšlení a použít k tomu to dozorovací přemejšlení a ve druhém kroku vypnout i to dozorovací přemejšlení a zůstane tam jenom ta hrozinka.

Víkendy jsou stále prima

Víkendy v Belgii, to je pro mě velký kontrast v porovnání s pracovním týdnem. Je to asi hlavně díky Dádě, která přes týden zvládá pofackovat věci, který jsme v Čechách dělávali právě v sobotu, tj. hlavně úklidy. Takže mám relativně havaj. Tentokrát jsem jí využil pro masivní horsko-kolo cyklování, konkrétně 20 nočně-ranní jízda + 34km odpolední jízda , s drobným pádem, po kterém mi teď rameno říká "Dáme pauzu, viď?" a tím pádem (doslova) mám omluvenku k paření Heroes and Generals. A k meditování, což, jak jsem zjistil, je pro lidi, co se potřebujou uklidnit. Já naopak potřebuju trochu nakopnout :-), ale meditování mi nečiní nejmenší potíže a tak mě to i baví. Včerejší meditace byla hrozinková a dnešní taková už tradičnější dejchací. Princip je furt stejnej, naučit se vypustit z hlavy myšlenky a prožívat a soustředit se v obrovským detailu na jednu konkrétní věc nebo činnost a pak tento přístup aplikovat do denní praxe. Takže třeba když jsem si jako teenager čistil každej den hodinu boty, byla to dokonalá meditace. Nebo když jsem pařil Snoopy Tennis čtyři hodiny v kuse = meditace. Nebo když jsme se školníkovic Bohoušem promeditovali celej víkend na žíněnkách ve školní tělocvičně, napojení na Didaktik Gama. Easy money, nic novýho.

Marťas byl včera reprezentovat školu ve fotbalu, hráli venku (v Dusseldorfu) a přivezli dvě vítězství. Vypadal, že si to užil. Chlubil se, že byl v jednom zápase nejfaulovanějším hráčem, což beru jako že byl druhým teamem vnímaný jako hrozba :-). Bohužel nyní (neděle) zas dohání školu, vtipně zrovna němčinu, asi školení v Dusseldorfu nestačilo. Rozhod se, že se bude soustředit na fotbal a bude muset vypustit tréninky přespolního běhání, i když v tom byl taky turecky dobrej.

Brnčoska se dneska trochu trápil s matikou, s (geometrickejma?) transformacema, což jsem nevěděl co je, ale díky jeho pracovnímu sešitu (pokud se dá takto nazvat software na počítači) i díky troše googlování jsem to pochopil, nadchnul jsem se a pak už se mi mu to nechtělo vysvětlovat, jenom sem si furt transformoval. Výborná zábava, tahle matika, těším se, až zas dovalí nějakou novou výzvu. Říkám si, jak je univerzita třetího věku, tak jestli by se nenašla i nějaká základka-střední škola třetího věku, až budu někdy mít hromadu času, rád bych si tyhle matematický blbinky projel znovu vod začátku. Taky měl Brnčos úkol z výtvarky, ten byl zajímavej díky tomu, že měl dokreslovat obrázek podle předlohy, ale měl se tomu věnovat jenom 70 minut a pak to nechat bejt. Geniální. No a pak ještě fránina, tam teprve začíná (počítat, dny v týdnu, měsíce v roce a tak). Všiml jsem si, že jeho hlava si pamatuje jak je to napsaný, né jak to zní, takže má velice speciální výslovnost :-). Musí víc poslouchat, když už má na hlavě furt ty tykadla.

Víceméně jsme zdraví, jen Dádu bolej záda, tak se nahřejvá u krbu. Marťas smrká a občas se mu spustí z nosu krev. Brnčos si stěžoval na bolavej kotník, ale pak si začal čutat s molitanovým míčkem a přešlo ho to. Já mám, bú, vodřený kolínko, loktíček a bolavý ramínko, ale jsem vysmátej a nechce se mi do práce.

No a to je asi pro dnešek vše. Next: HnG.