Dneska je středa, jak známo, dobrej den na kalení.
Včera jsem byl v práci dlouho, čekal jsem na schůzku s Pierrem a Danielem (to je jeden z ředitelů z Accounting and Finance), byl to celkem zápek, tak jsem se dneska ráno odměnil, přispal si, do kanclu dorazil až na půl devátou a i teď se schovávám v kavárně, cpu se mafiánama a kafé olé! a mám trošičku
kopr, esli víte co to je (Dáda: ne, ale zní to odporně).
 |
| Obídek outdoorowy |
Schůzka dopadla asi dobře, zejména z toho důvodu, že Pierre nečet mail od Marca a proto nevěděl, proč se vlastně scházíme. Akorát jsem ho v průběhu asi nakrk, když jsem řek, že AF je napřed ve studii a implementaci robotického zpracování kancelářských činností (honosnej název pro v podstatě starý dobrý makra), což je sice fakt, ale on si to vzal asi jako osobní urážku. Pak ještě po meetinku, když jsme kecali už jen spolu a se Shafiim, manažerem od Enterprise Architektů, jsem Pierra asi nakrk podruhý, když jsem mu připomněl situaci v TPCA IS. Myslím, že Pierre je ohledně TPCA IS dost rozpolcenej, na jednu stranu oceňuje tamní lidi a co všechno uměj a co dokázali, na druhou stranu by byl hrozně rád, aby všechno bylo podle korporátních standardů, což uznejte se vzájemně vylučuje. Jenom doufám, že na mě nějak nezanevře. Doufám tak podle svojí zkušenosti - kdykoliv mě někdo v minulosti nepotěšil, obvykle to trvalo asi tak deset minut než jsem na to v závalu jinejch priorit zapomněl. Snad to má Pierre stejně.
Po návratu domů někdy kolem osmý jsem si vzpomněl na svojí výzvu že dneska přespím venku. Připoměly mi jí dvě nafukovací matrace, který jsem ráno vytáh ze skříně a nafouk abych zjistil, která z nich je ta píchlá. Tady se mi chce napsat že obě, ale ne, jedna byla ok. Tu ok tj. ne úplně placatou jsem vytáh za barák, hodil na ní spacáček a polštářek, vzal si extra mikinu a juchů, čučet na letadla zespoda. Vypadají jako skutečný UFO, těch barevnejch světel, asi se bojej, aby je tam nahoře něco nesrazilo.
Poznatky: letní spacák, zřejmě kůli úspoře hmotnosti, má slušnou izolaci jen na bocích a vršku. Záda má hodně hubený. Takže když ležíte na zádech na dobrý matraci, je vám jakžtakž teplo, ale když se otočíte na bok, "na vypínač", a chystáte se usnout, rázem vám začne bejt kosa. Nezůstává tedy než spát jako v rakvi. Na přežití dobrý, ale mě to okolo čtvrt na dvě přestalo bavit a odkutálel jsem se do postele ;-).
Dneska jsem měl sportovní záměry, tj. zopakovat si pondělně-úterní běžecko-cyklistickou dopravu do práce. Pak jsem si vzpomněl, že večer jdeme s HRIS teamem oslavit úspěšné přepnutí Toyota Motor Italy na novej HR systém a změnil jsem plány: v práci nechám auto, napěchovaný oblečením na zejtra, pudu do hospy, z hospy Uberem dom, ráno si zaběhnu do práce. Tak uvidíme. Musím to stihnout s jistotou do devíti, to je IS GM+HR GM meeting. Ale jak říká propagační video, co tu nade mnou běží furt dokola,
When you are free to move, anything is possible.
V Toyotě běží interní zaměstnanecká soutěž vo to, kdo ponese olympijskej oheň. Né přímo na olympiádu, to dá rozum, ale kousek někde po cestě. Soutěž spočívá v tom, že člověk má napsat esej o tom, jak se překonal a dosáh nemožného (Toyota moto je
Start your impossible). Asi dvacet vteřin jsem o tom uvažoval a pak jsem to zavrh, moje Impossible nikoho nezajímá. Téma by nejspíš bylo
Jak jsem vydržel v tomto blázinci 107 dní and counting. :-D
Mimochodem, večer jdeme do hospy s názvem
Caberdouche, což zní pro anglicky mluvící lidi trochu srandovně (douche je doslova něco jako výplach tělních dutin), ale web mají hezký a blbá hospa by se v Bruselu stejně neuživila. Normálně do hospod nechodim, protože jsou tam lidi, ale tentokrát se kousnu a vezmu to jako průzkumnou misi, abych tam pak moh vzít Dádu a ona udělá
jéééé, to se těším moc. Tak zatím.
