Už před časem jsem objevil sérii Extreme Interviews s Lucií Výbornou, na Streamu. Ve druhém díle Lucie zpovídá Peggy Marvanovou, mladičkou účastnici extrémních cyklistických závodů (v osmnácti vyhrála 1000 Mil a pak už to jelo jeden úspěch za druhým).
No, proč to píšu. Peggy a Lucie při rozhovoru jedou na solidní vyjížďku. Vyrážejí za rozbřesku na bajkách, na těžko se spacákama, jedou celej den asi 80 kiláků z kopce do kopce, ve finále někde na kopci přechrupnou. A to je dobrá inspirace pro mikrodobrodružství.
Ještě to nemám úplně doražený, ale tady v Belgii by se něco takového dalo taky zprubnout, při delším víkendu nebo tak. Chtělo by to parťáka, kterej bude stejnej magor (zatím mě napadá tak jenom náš Marťas) a nějakou tu logistickou podporu.
Pln této inspirace jsem vyrazil na vejlet. Tentokrát jsem Karbouse nechal doma a vzal si "to hrubší" kolo. Bylo to dobře, bylo to lesem, směr Water Loo (ha ha, vtip, to je jakože splachovací záchod... no nic).
Tradičně jsem si vzal jenom ionťák a jednu ovocnou kapsičku, myslel jsem, že to kua je blízko, ale ouha, už okolo dvacátýho kiláčku mi došly cukry a táhnul jsem se jak smrad směr domov. Po cestě jsem potkal tuhle značku (červená dole), hmmm, hundrt kilométr, to zní jako dobrá výzva pro mikrodobrodružství a la Peggy Marvanová. Tož to musím prostudovat.
Vyjížďka to byla povšechně ucházející, potvrdil jsem, že opravdu houby v Belgii sbírat zapovězeno (kokoti), ale cyklistů ráj. Dokonce všechny cesty v lese byly označeny, jestli jsou jen pro cyklisty, pro cyklisty a chodce, pro koně a chodce, pro chodce se psama... prostě aby se lidi různejch rychlostí pokudmožno nepotkávali a vzájemně se nepletli.
Domů jsem dorazil dle očekávání hladov jak pes a jal se kuchtit Dinuch, na který mi tu Dáda nechala ty správné ingredience, zejména pak slaninku a vajíčka. Jasně, že jsem to spálil, smrad se linul po celém baráku, ale tentokrát žádnej kouřovej detektor nezačal vyvádět, což je asi tím, že jsem do něj nikdy nevrátil tu vyndanou baterku.
Díky vydatnému Dinuchu, podpořenému Rádlerem a serošem na Netflixu (jedu znovu první sérii Narcos) jsem vytuh a probral se až před chvílí.
Sprcha, vyžehlit košile na následující pracovní týden, umejt utřít uklidit nádobí a všeobecně přesunout miliardy věcí na jiné místo ve vesmíru, kam zdánlivě patřej. To všechno, abych si sebe moh stále vážit jako člověka :-).
A to je vše přátelé, přeji dobrou noc a produktivní pracovní tentononc, dyť víte. Je potřeba vyrobit a prodat nějaký to auto, aby bylo čím (a v mém případě i za co) jezdit na vejlety.
Zejtra uvažuju, že hodím kolo do auta, odpo nechám auto v práci a pojedu dom na kole, není to ani 11km. Jen ta logistika podělaná, na nic nezapomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat