To je takový trochu lamský, že? Nicméně YouTube má tu úžasnou funkci, že vám doporučí tématicky vhodná další videa a v nich jsem našel naprosto neuvěřitelný dvouhodinový video angličana s přezdívkou Brave Dave, kterej dělá horského vůdce doma v UK a odskočil si do Kanady projet se z jednoho konce na druhý právě nákladním vlakem. Máte-li čas, doporučuju zkouknout.
Jasně, může u toho umřít nebo se nepěkně připravit o končetiny. Je mu kosa, je špinavej, furt někde čeká, hladoví, žízní a nakonec málem dostane přesdržku. Mě na tom fascinuje to, že všechna tahle příkoří Brave Dave přijímá jako součást toho dobrodružství, jako něco, co nezbytně přichází "v balíčku" s tím úžasným zážitkem jet si kabriovlakem krásnou kanadskou přírodou hodiny a hodiny. Zůstává pozitivní, směje se a neustále natáčí (vyjma okamžiku kdy už vážně věří, že přes tu tlamu dostane, a tak vypne kameru a schová SD kartu).
My všichni fňukáci bychom si měli vzít příklad z takovýho přístupu a pro cokoliv se rozhodnem, měli bychom to přijmout jako celek a nejen vyžírat hrozinky. Nebo, vzpomínaje na Grossmannovy brambory s rumem, vylizovat omáčku a brambory nechat. A když se ukáže že rozhodnutí nebylo správný, rozhodnout se pro něco jinýho, znovu a znovu. Protože na životě je právě to fantastický, že každej z nás se může svobodně rozhodnout a jít si za svým cílem. Ještě před třema desítkama let to tak vůbec nebylo, měli bysme si to připomínat kua každej den, zejména když se rozhodneme blbě :-) a máme falešnej pocit, že v dobách kdy za nás rozhodovali jiní to bylo lepší. Kua nebylo.
Konec školení, četaři velte rozchod.
Žádné komentáře:
Okomentovat