Opouštíme mamahotel

Bylo to krásné, po dva měsíce si válet šunky na "mamahotelu" provozovaném společností BBF Business Flats a jen nakupovat, občas prát a trochu žehlit, prostě pankáčova pohodička. Od zítřka začíná nová a zajímavější etapa Mise Brusel: zrychlený přesun do nejluxusnějšího squatu na světě, ve snobském městečku Tervuren, kde každého nového občana přijde přivítat pan policista osobně a když nemáte Bávo v elektrice, radši děti nevozte před školu alébrž je vykládejte za rohem.

Včera jsem do squatu navezl rám postele, rošty a první matraci. Dneska se mi povedlo do auta nasoukat matraci druhou a ještě se vlezlo žehlicí prkno a dvě krásný plastový sesle, skládací, white trash quality.

Plán na zítřek je všechno to postupně vyvalit z garáže do přízemí a následně do patra, rozbalit a skládat si. Což je lepší dělat v jednom, nehrozí pak rozpad vztahů či vraždy v afektu. Nicméně nelze vyloučit sebevraždu. Následně plán na pátek je sehnat, co jsem koupit zapomněl (už teď vím, že to je žehlička a stůl a kua čtyři vruty na ty rošty), a hlavně čekat na pana Interneta a taky na pány z Ikey, co přivezou a doufejme i do přízemí vynesou sedací soupravu, co má 164 kilogramů.

Za něco málo přes tisíc éček, bratru, by to pro mě mohli udělat. Snad budou nadávat jen v nějaké nesrozumitelné řeči, jako já, když v práci uvozuju každou druhou větu "tyvole" a Tomáš Rollo z teamu Enterprise Architects se tomu směje. Jednou jsem řek i "kurva", tomu rozuměla i Antoinette, protože prej měli na baráku polský dělníky. "Bordel" radši neříkám, to je úplně mezinárodní slovo, i když v mnoha situacích by se to hodilo přesně.

Co jinak novýho v práci, heh.... všechno interní informace, takže cenzurováno, cenzurováno... k vobědu byla ryba s fazolkama, v Ikeě už jsem zas padal hlady, tak jsem si koupil dva veggie hotdogy. Po nich jsem chytil sladkožrouta, ale v restauraci bylo plno, tak jsem si koupil balené ovesné sušenky a můžu zodpovědně a s jistotou prohlásit, že to jsou ty nejtvrdší sušenky v Kanadě. Je mi jasný, že tenhle insider joke pochopí jen tak úzká skupina lidí, že si je můžeme klidně vyjmenovat: Dan "Křída" Křížek, Ondra ze Zaječova (jak se jmenoval?) a Jan Katchaba Klimeš. Jo a ještě ten pankáč co mi šel za svědka na svatbě. To jsou moji bývalí spolubydlící z plzeňského squatu "U bezhlavého sněhuláka", Bendova 8, kteří měli ve videu jen jednu kazetu a na ní South Park. Nevím, jestli nešla vyndat nebo to nikdo nezkoušel, ale SP tam běžel nonstop dokola.

Aktualizace: Koukám, že Křída má doktorát a přišel o dredy. Nevím, jestli to byla dobrá výměna; jeslipa se na doktorát taky daj lovit holky? ;-)

Finové jsou praštění... ale krásně

Nejdřív Apocalyptica, teďka zas tohle.

Schválně kdo z vás je dost starej* na to, aby tohle ocenil.

Ostatní si můžou doplnit vzdělání hýr:

*latentní raver

Vyšší level

Hard fighting in IKEA earned you a combat badge.
Jestli tohle dám, bude ze mě vyšší, lepší bytost.

Možná si zařídím i IKEA family kartičku.

Mise Brusel, D +57

To nám to letí, vité, pani.... den 57. Eště přežít dnešek (sedím na workshopu o robotickém zpracování faktur, ale nějak to nedávám), pak zejtřek, čt je volno a na pá jsem si vzal relokační den. A budou to dva měsíce. Dvacet dva dalších to go, uf, to je eště za hektar. V dlouhejch závodech, jako je tento, je dobrá taktika nepřemejšlet o cíli, ale užívat si průběh, jak jen to jde. A jde to dobře, hlava nebolí, tak what could possibly go wrong, že?

Včera jsem převzal klíče od krásného prázdného baráku v krásné zelené lokalitě. Myslel jsem, že tam rovnou nechám kola, ale musel jsem do práce. Pak jsem myslel, že tam kola hodím odpolko, ale dorazil jsem z práce až v sedm a už jsem měl dost. Takže to vzdávám, nechám to na středu večer nebo čtvrtek ráno. Pak ve čtvrtek odvalím zbytek, co jsem si nasyslil na bytě - oblečení, jídlo, nějaký nádobí. V pátek je pracovní den, takže zkusím Ikeu; hlavní je postel a matrace. Zkusím poprosit Toma o pomoc, sám asi matraci do auta, z auta a do patra nevyvalím.
Update: Skajpnul jsem Tomovi, ale říká, že má dovču a zítra letí do ČR. Tak zkusím nějaký ty borce, co prý s dodávkama zevlujou před Ikeou. Nebo si pronajmu Rudolfa.

Při převzetí klíčů jsem se dozvěděl pár užitečnejch věcí, jako třeba že se budu muset zas zaregistrovat na obecním úřadě, koupit si pytle na odpadky (naší ulici svážej v úterý; pytle na recyklovanej odpad jsou levnější než na směšnej; směšnej odpad je v kalendáři označen šedě, ale pytle jsou béžový), nastavit trvalej příkaz na nájem (splatný koncem měsíce, aby prvního byl jistě na účtě paní Anne a pana Jana), nastavit souhlas s inkasem na plyn a elektriku a udělat si poznámku, abych za čtvrt roku zkontroloval množství soli ve změkčovači na vodu... což je něco, co bysme si v Jestřábce rozhodně měli pořídit.

V pátek odpoledne přijede pan Internet, tak potom nafotím a natočím a pošlu nějaký obrázky.
A pak si konečně pudu zaběhat do toho megalesoparku, co ho mám za barákem.

(Po)Stesk

Stejská se mi po prostředí, kde když řeknu: "Screw you, guys, I'm goin' home!", nikdo se neurazí.

Mise Madrid, D -16

Jak to vypadá, svět automobilů se mění. Lidi už nechtěj mít auto, starat se vo něj, garážovat ho, jezdit s ním na servisní prohlídky, platit pojistky a daně, dokonce ani lejt do něj benzín. To všechno žere čas, který můžete využít líp, třeba ležať doma na lehátku a pozerať sa na Chelsea. Proto budoucnost patří třeba autonomním autům nebo aspoň normálním sdílenejm autům, co se stejně jako dneska kolobrndy válej na ulici a člověk ho prostě čapne, když ho potřebuje; něco jako samořiditelnýho taxíka.

Naše milá Toyota si je toho plně vědoma a chce se zřejmě tohoto nového světa účastnit stejně silně, jako dominuje světu starému.

A aby se změnila Toyota, musí se změnit i lidi co v ní makaj. Proto nás, starý psy, vysílá na týdenní školení Nového myšlení a Pjerestrojky a proč ne třeba do Madridu. Mám dojem, možná se pletu, že Aleš už na tom byl a nijak negativně ho to nepoznamenalo :-).

Já už v životě lecjaký změny zažil a jistě mi neupřete, že jsem poměrně flexibilní tvor. Tož se těším. Když už na nic, tak aspoň jak se v dresu Barcy vyfotím před staďákem Realu.

Týničko mi neříkej!

Sedíme s Alejandrem zády ke stěně, v rohu openspacu. Naproti nám jsou stoly určené pro onsite kontraktory a jiné nomády. Občas je používají i kolegáčkové, kteří běžně sedí v R&D centru v Zaventemu.

Dneska si naproti Alejandrovi sedla Tine Slabbinck, co dělá Microsoft cloud a takový tyhle moderní, progresivní věci. Měli jsme překvapivě svižnej rozhovor:

Alejandro: Hele, je Tine jen zkratka od Tinekke? Jak se ti má správně říkat?
Tine: Jedině Tine. Vždycky Tine. Tinekke se říká malým holčičkám, co se jmenujou Tine.
Já: Víš, v češtině bys byla "Týnička". Lepší?
Tine: Ne. Prostě Tine. OK?

Moc smysl pro srandu teda nemá, holka.
Už se těším, až tam zas zejtra zasedne Ervín a bude mi dávat rady ohledně belgickýho píva.

Maturita, D +25 let

V sobotu proběhlo setkání 4.C. Najděte 25 rozdílů.

Za účast děkujeme: 

horní brázda: Holina, Kope, Maťa, Rich, Péta, paní profesorka Eliška, Céla, Čulha, José, Alenka, Lipča

prostřední brázda: Kačenka, Janička, Dečka, Evička, Jituška, Liduška, Romanka

spodní brázda: moje maličkost, Houdy, Anička, Lenička, pan profesor Sklenář, Jituška, Petruška a Lenička. Leničku jsem si při přivítání splet s Haničkou (Frkovou), tož mi to odpustí, už je to dávno.

Po focení dorazil ještě Tiška.

Omluveni byli:

Zetko - R.I.P.

Alfi - reprezentuje 4.C kdesi v zahraničí

Trkalka (toho času +1) - reprezentuje 4.C na závodech v plodnosti

Martinka - reprezentuje 4.C kdesi v Anglii

Hanička - reprezentuje 4.C kdesi v Hong Kongu

Míša - reprezentuje 4.C kdesi v Itálii, snad na business tripu nebo jiném tripu

Neomluvitelná absence:

Kňavička, Lucinka, Evička (Novotnejch) a Jedle

Hoši prokázali statisticky přesvědčivě nejnovější vědeckou teorii, podle níž jsou muži s bříškem spokojenější, zdravější a pro ženy atraktivnější než muži bez bříška. Dámy prokázaly neuvěřitelnou schopnost cestovat v čase z devadesátého čtvrtého a zhmotnit se přesně ve stejné podobě. Všichni prokázali výdrž ve zdolávání překážek spojených s konzumací lihovin a společně jsme zavřeli první a posléze i druhou restauraci. Já jsem si pak šel dát do hotelu snídani :-)

Obecně vzato, byla to nesmírná radost se se všemi setkat, a těším se opět za pět.*

*Viz nesmrtelná scéna:

- Hlašte se na zkoušení, ať si to vopravíte. Nebo jste s těma koulema spokojený?

- Paní profesorko, já jsem se svejma koulema docela spokojenej.

- Jen abyste to nepřechválil, Průcho.

Mise Anglie, den D -1

(Intelligence report od účastníků zatím nedorazil, pročež mám jen střídmé informace.)

Kpt. Dáda s nadporučíky Kubíkem, Marťasem a Brnčosem jsou nyní společně s dalším mužstvem v kargo transportéru na cestě na nepřátelské území. Cílem jejich mise je výzvědná činnost. Očekávají odpor zejména ve formě logistických saboráží. Jezdí se tam totiž vlevo.

Na štábu sedí pplk. bab. Hanička a průběh mise monitoruje přes síť výzvědných satelitů. Plk. děd. Honza patroluje se svým OTčkem Jestřabáckou základnu.

Jak bývá u misí tohoto typu obvyklé, velící důstojníci užívají desinfekční prostředky k udržení morálky, zejména své vlastní. ETA mise je stanovený na noc z pátku na sobotu tt. Zásobovači odhadují, že desinfekce do té doby dojde a pokud nebude dostupnost lokálních zdrojů, hrozí, že nastane chaos, vzpoura a boj muže proti muži, resp. žen proti všem.

Karma vrací úder

Zas jsem na cestě na letiště. Vzpomínáte, jak v postu nazvaném Situace se opakuje byl v autobusu boreček, co mi rozměnil za dvacku osmnáct? Dneska se situace obrátila. Stál jsem ve frontě ve dveřích do busu. Ze zadních mezitím vystoupila paní, usmála se na mě a se slovy "Tumáš, ještě platí" mi dala svůj lupen. :-)

C'est cool, eh?

MB, D +46

Připojuji se k přání všeho nejlepšího Přemyslům, ať už jsou skuteční, nebo inkognito z Nepomuku.

Jak se říká ve znělce Malého pitavala, svodka událostí dnešního dne:

Udělal jsem faux-pas na audio meetinku s Business Support Group.
Naštval jsem účetní.
Udělal jsem faux-pas na chodbě, když jsem potkal Tima z TPCA.
Stavil se u mě Sato, pokecali jsme.
Musím namalovat komiks.

Asi bych to měl trochu rozvést. Začnem u BSG. To je partička, co patří do TME, ale sedí v UK. Měli jsme audio na nějaké pracovní téma. Když jsme skončili, až moc plynule jsem přešel do informálu a zeptal se manažera BSG Steva:
-Steve, nejsi náhodou z Essexu?
-Co?
-Jestli nejsi z Essexu?
-Ne, já jsem z BSG.
-Já myslím odkud pocházíš.
-Jo, aha, z Birminghamu.

Naštěstí to pokračovalo dobře, říkám.
-Aha. Ptám se proto, že máš přízvuk úplně jako Keith Flint.
-To jsem rád! Prodigy je moje nejvíc nejoblíbenější kapela.
-Moje taky! Škoda Keitha (pozn. nedávno spáchal sebevraždu).
-Jo, to je škoda.

Poznámka: přivézt pro Steva raritní vydání Music for the Jilted Generation, co vyšlo jen v Japonsku. Mám ho v nějakém kufru doma.

---
Pak jsem taky naštval účetní. Všichni by měli vědět, že mzdové účetní, učitelky a taky normální účetní je potřeba si považovat... jinak s váma zametou.
Psala mi účetní, že potřebuje dodat originál faktury za letenky z Bru domů, co jsem si je nechal proplatit. A já jí píšu, že originál má přiložené v Oraclu. A ona že potřebuje papíry. A já říkám že to už nebude originál, bo originál jsem dostal elektronicky. A ona že potřebuje papíry. A já se jí ptám, co s těma papírama bude dělat dál. A ona že je založí pro případ auditu. A já jestli by se auditor nemoh podívat do Oraclu. A ona že jen dělá svou práci podle standardů. A já že oceňuju že dělá práci dle standardu a že by taky měla mít dobrý přehled o následujících procesech, bo to jsou z Toyota way logiky její zákazníci. A ona se naprdla.

Uvědomil jsem si pozdě, jakou chybu dělám, že jí rozvíjím po mailu. Tak jsem vyběh dvě patra, představil jsem se jí, omluvil jsem se jí, vysvětlili jsme si to. Ukázalo se, že i ona dlouho rozporovala tuto praštěnou praxi a pak to vzdala, protože v TME něco změnit je prakticky nemožný, ale že jí to taky sere a nejvíc jí sere když jí někdo naznačuje že by to měla zlepšit protože ona už to zkusila.

Tak jsem vytisk všechny ty papíry, byla jich hromada, i cover sheety na ně, s čárovejma kódama, aby se to účetní dobře skenovalo ;-) a všechno jsem jí to tam během hodinky odnes a už jsme zas kamarádi.

A pak jsem se ptal Lorie, jestli ty věci taky dodává dvojitě, v papíru i v digitálu, a ona povídá, že ne. :-)
---
Dneska byl jeden z těch dlouuuuhejch dnů, domů jsem razil asi 18:30 a dorazil asi v 19:00. Musela to bejt hezká podívaná, kravaťák v bílý košili a obleku, v hybridním autě za bratru bezmála mega, se stočenejma okýnkama si nahlas béká My máme v hlavě svý punkový království...

Zabékejte si se mnou a já jdu vařit čočku, snad už je odmočená.

Co se v mládí naučíš ...

Mise Brusel D +45 Úkryt prozraten, nutná evakuace

Tak už mě našli. Mám 14 dní na opuštění objektu dobrovolně, pak bude použito donucovacích prostředků.

 

=====================================

 

Thank you for your move out confirmation. Your contract will end on 31-05-2019. Check out time is at 11:00am. The apartment has to be vacated and the keys returned at this time. Please drop the keys to your apartment in the BBF dropbox at the entrance of your building (marked with our logo).

Please make sure that the apartment is in the same condition as you found it.

How to proceed:

O Clean kitchen counters and hard surfaces of apartment
O Empty refrigerator
O Garbage should be removed from the apartment
O Personal items should be packed and/or removed from apartment

Additional charges for damages or excessive use of water and electricity will be deducted from the deposit amount.

If you would like to be present during the final inspection, please contact us for an appointment. The final inspection will take place on the last day of your contract or the following working day.

Should you have any questions, please feel free to contact us.

 

Get comfortable being uncomfortable

Kdysi kdesi, možná v nějaké běhací knížce, jsem čet následující radu:

Get comfortable being uncomfortable.
V překladu: naučte se hovět si v nepohodlí.

Každý běžec ví, o čem jde řeč. Při běhu jsou chvíle, někdy časté, někdy řídké, kdy byste se nejradši na všechno vyprdli. Ale jsou možnosti, jak si ulevit. Můžete začít mentálně: vytáhnout v mysli něco super motivačního, plácnout si s diváky nebo se prostě začít usmívat jak kretén; nebo si můžete ulevit fyzicky: zkrátit krok, změnit tempo, dát si na vobčerstvovačce melouna. Ale nesmíte to přehnat, musíte zůstat pořád lehce mimo komfortní zónu, to je jasný, jinak je konec.

No a tato zkušenost se báječně uplatňuje i mimo sport. Zkuste to taky. :-)

A takhle si tu žijeme...

Dnešní obídek.

MB, D+ 43, největší nepřátelé člověka

Jistě si vzpomínáte na mlynáře, co na otázku svého krále "Co je největší nepřítel člověka?" odpověděl, že největším nepřítelem člověka jsou daně.

To podepisuju. A přidávám, že na druhém místě je účetnictví a všechna další místa obsazují obdobná témata z ekonomie. Aktualizace: taky cla, celní deklarace a celnící obecně; čistý, zbytečný zlo.

Protože kua já vo tom nevím nic, level 0, úplně vymalováno.
Všichni okolo jsou level 5 a víc.

Už mě ani nebaví se ptát. Stejně tak by mohli mluvit v hindštině.

Dáme si vadí-nevadí

Nejít na bazén: vadí. (Už zavírali, ušáci, v sedm.)
Nemít prachy na pizzu: nevadí.
Nemít drobný na praní: vadí. (Měl jsem s sebou jen 5tiéčko a po cestě byla neodolatelná měnička na drobný, kterých se jinak nedostává, takže rozhodování bylo rychlé).


Takže ve výsledku Nejít na pizzu: vadí.

Což má svoje důsledky:

Dělat řeckej salát bez vokurky: nevadí. (Jak říká Babica: "Vrzněte tam vo to víc cibule.)
Nemít nůž: vadí.
Nemít brousek: nevadí. (Ten můj novej nůž z Cory je tupej jak poleno už od narození. Není divu, je značky Peugeot, to vysvětluje vše.)

Diversity forum

Měl jsem meeting dole v podzemí, "v dungeonu", u auditoria. V auditoriu právě začínalo fórum diverzity. Proč, prohoba? TME je už nejvíc diverse místo, jaký si dovedete představit. Všechny kombinace národností, jazyků, pohlaví, odstínů barev kůže, najdete tady. Holky, kluky, transky (viz předchozí post ;-)); černý, bílý, hnědý, žlutý; japonce, kazachstánce, čechy, rumuny, valony i vlámy, francouze angličany němce, prostě každej je jinej až tolik, že ve finále nikdo nevyčnívá.

Vlastně jedna holka tady na našem patře vyčnívá velice. Představte si evropskou postavu, evropské rysy, ale úplně úplně černá jak uhel, jak kdyby prolezla komínem. Té si všimne každej. Halina Šimková by nechápala.

MB D+ 42

Dneska jsem jen empty suit, i když co si budem nalhávat, hezkej*1, ale žádná přidaná hodnota pro společnost :-(. Všichni kolem vypadají busy, tak se snažím aspoň nerušit, a píšu o včerejšku:

Včerejší firemní Ekiden (štafeta 4x2km), hm, co k tomu dodat?
* 2 km je prakticky sprint. Nic pro nás starý psy. I tak jsem si udržel slušný tempíčko cca 4:01/km a nezklamal tím zbytek manšaftu. Prej jsme nakonec skončili jedenáctí asi z třiceti teamů, ale kdo ví. Časy si totiž každej team měřil sám.

* Fakt, že si každej team měřil čas sám, krásně ilustruje low-costovost celého podniku. Vlastně to byly dva nafukovací hrady.

Dokonce nebyl ani sound-systém, takže když se vyhlašovalo, vlastně se nevědělo co a proč. Třeba u téhle partičky na fotce jsem si mohl snadno tipnout, že ocenění je za nejlepší kostýmy - šmoula, pan hranolka a dvě fousatý transky. Ale když nastupovali další, absolutně jsem netušil, která bije. Bylo vidět, že i Dr. Van Zyl, prezident TME, na fotce ten ve slunečních brýlích, kdybyste si ho náhodou chtěli splést s jednou z fousatejch transek, je z toho zmatenej. Naštěstí všechny medaile byly stejný, zlatý, takže prostor pro chybu byl minimální.

* Fakt, že si každej měřil čas sám je i důvod, proč nebyly vyhlašovány individuální výsledky, což je něco, na co jsem se tak trochu cílil - bejt aspoň v top 20 chlapů. Leč, je to všechno o teamovosti, že?

* Teamovost byla v našem případě dokonalá, protože jsme se vlastně neznali. Přesněji řečeno já jsem se znal s Bogdanem, Bogdan se znal s Marcem, ale toho posledního koně neznal nikdo. Ani jméno jsme nevěděli. Já jsem teda doufal, že se jmenuje Usain, ale ukázalo se, že se jmenuje Ambuj (čteno Ambuš, v překladu z AJ je to "přepadení ze zálohy"). Ambuš nás nepřepadl, jen dorazil fakticky na poslední chvíli. Pak ale zaběh solidní výsledek, jak vidno z tabulky, tak jsme mu jeho just-in-time příjezd prominuli.

Zbytek neděle jsem trochu čet (Hedvábník), ale když se v jedné scéně hlavní hrdina Cormoran Strike jal mýt nádobí a uklízet, aby si zachoval aspoň nějaké zbytky sebeúcty, inspirovalo mě to. Zavřel jsem knížku a ... a šel si zapařit Heroes and Generals.

*1 Aktualizace: hezkej suit, samozřejmě, né vobsah.

Mise Brusel, D +41 sobota paraniodní

Nevím, jestli už jsem to psal nebo jen vyprávěl, každopádně na víkend 25-26.5. jedu domů autem, abych si přivez pár věcí na stěhování, co mě čeká víkend následující. A hlavně kolo :-). Představa 900km / 10 hodin road tripu, krát dva, a to stylem HanSólo mi přijde dobrodružná, ale zas bych u toho nechtěl umřít vyčerpáním :-). Řekl jsem si, že potřebuju parťáka řidiče. V této paralele nejlépe Wookieho jménem Chewbacca, ale spokojím se s kýmkoli, kdo bude točit volantem a občas vydávat zvuky.

Obrovskou náhodou na cestu z BE do ČR naberu rodinku, která se bude zrovna blížit ze školního výletu z Anglie, takže v řízení se budu střídat s Dádou. Na zpáteční cestu jsem na doporučení kolegyně z práce hledal "Chewbaccu" v inzerátech na webu CeSloBe.org. Nejdřív jsem si dal sám inzerát, ale ozvala se mi jen nějaká nezmámá paní, že potřebuje převézt plechovky s barvou. Hmmm, nejsem si jistej jejich řidičskými schopnostmi a taky po nedávném shlédnutí Breaking Bad, kde se přesně v takovejch plechovkách pašoval methamphetamin, jsem byl poměrně nervózní. Radši jsem šel svůj inzerát sundat a při té příležitosti jsem si všim, že nějaká Jana s emailovou adresou z akademické sféry přesně na ten termín potřebuje jet zpět z ČR do BE. Asi studentka, říkám si. A dá se předpokládat, že její řidičské schopnosti budou lepší než u těch plechovek.

S přetrvávající paranoiou, nebo spíš zvědavostí, jsem Jany dostupné informace prohnal Googlem a helemese, žádná studentka, je to doc. Ing. Jana, PhD. :-) Což opět přestalo dávat smysl, proč by doc. Ing. Jana, PhD., chtěla cestovat tímto navýsost pankáčským způsobem? Můj postižený mozek informačního specialisty vydedukoval, že je to buď (a) úplný fejk nebo (b) identity theft. Dáda pak přidala reálněji znějící možnost, a to že (c) platy v akademické sféře jsou ještě horší než v základním a středním školství. Bylo potřeba to lehce prověřit.

O úplný fejk se nejednalo, Jana mě kontaktovala telefonicky, protože potřebovala vědět SPZ na cesťák. Další paranoia - jaký cesťák a proč SPZ na něj? Kdyby se bývala zeptala na značku a stáří auta, rovnou bych to býval celé zrušil.

Bylo ještě potřeba prověřit možnost (b) a to je identity theft, neboli odcizení identity. Vektor takového útoku bych si doved docela snadno představit a to buď … ale to nerozebírejme. Jediná možnost, jak zcela rozptýlit obavy, byla s Janou se sejít a porovnat veřejně dostupné fotky z akademických webů s realitou. Po troše váhání jsem si teda domluvil sraz v parku pod vítězným obloukem, u wafflostáku. Dorazila v originále, prima paní asi v mém věku, přišla se synkem asi ve věku našeho Brnčose (což jsem opět vyhodnotil jako chytré bezpečnostní opatření, ale možná ho prostě chtěla vytáhnout ven). Dali jsme si waffli, docela dobře jsme pokecali, Jana mi dala hromadu tipů na všelijaké kulturně vzdělávací akce a instituce, co jich jen v Bruselu je, a zejména na vyhlášenou hranolkárnu :-). Navíc jsme se domluvili, že si vezme moje startovní číslo na Bruselských 20km, na kterýžto závod kvůli srazu s gymplem nemůžu.

Jo a vysvětlení, proč Jana chce cestovat autem je... teď mě napadlo napsat, že si chce převézt plechovky s barvou :-D, ale ne, vysvětlení je, že si chce z Čech přivézt kompoty a jiné zavařené dobroty.

Mise Brusel, D +36, hlad

Tipněte si, kolik dní z pracovního týdne mám v práci hlad, že bych jed hřebiki.
Všechny dny.
A tipněte si, kolikrát si připravím svačinu.
Nikdy.

(Ano, vidím ten potenciál na zlepšení.)

No každopádně po takovém pracovním dni dojedu domů, jako třeba včera v šest, abych zjistil, že lednička má zas rozbitou tu funkci automatického doplňování, co normálně ledničky mívaj, třeba u nás doma v Jestřábce. Takže jdu nakoupit. Mám vždycky takovou představu, že budu vařit, takže nakoupím suroviny a k tomu ještě na přežití nějakou rychlovku, třeba hotovej salát nebo polívku YumYumku. Pak přijdu dom, zbouchám salát a tím to končí.

Další den, jako třeba dneska, přijedu hladovej dom, tentokrát v půl sedmý. Hurá, lednička si obnovila samodoplňovací funkci, to je potěšitelné. A jde se vařit. Vaření má to úskalí, podobně jako nakupování potravin, že když vaříte hladoví, vaříte hodně. V mém případě brambory s tzatzikama a ještě vejce na tvrdo a ještě salát. A ještě dezertík. Když se to pak hodí na stůl, sliny se jen sbíhaj, ale sníte první chod (brambory) a na salát jaksi už není místo.

Dezertík, ten má svůj vlastní žaludek, takže ten se vleze vždycky.

A tenhle dezertík v nenápadné plastové krabičce je velmi speciální dezertík. Jedná se o Trio dessert - creme brulée, bosbes (to je asi čučoriedka, resp. čučoriedková zavarenina) a melkchocolade mousse a vyrábí to firma Charles již od roku 1935. Možná to je důvod, proč se němečtí nacisté rozhodli expandovat svoje impérium i na západ Evropy. Nevím, jestli znáte Futuramu, ale v jednom díle hlavní hrdinové objevili na neznámé planetě takový věci, Popplers jím říkali, který když ochutnali, už nemohli přestat, dokonce i když zjistili, že jsou to mláďata od téměř vyhynulého druhu.

Tak přesně takhle funguje Trio dessert.

Vlk verze 2.0

Jak vypadá vlkův belgický bratranec? Teď už to víme. Motorku vyměnil za starobylýho cotoje Volkswagena možná, papirosku za doutníček, a je černej jako bota. Ale musí to bejt on, bo na SPZce má napsáno VLK.

Jídlo i pozdě v noci... do šesti.

Sedím v Tyremasters pneuservisu a trochu se nudím. A mám hlad. Google mapy mi nabídly, abych kliknul na volbu "Jídlo i pozdě v noci", protože jejich umělá inteligence ví, že v Tyremasters je to na dlouho.

Ale jiná umělá inteligence, ne už tak bystrá, na dotaz Jídlo i pozdě v noci vrátila odpověď, že je tu blízko hambárna co má do šesti. Večer.


Aktualizace: aha, haha, otevírá v šest večer. Google se tedy nemýlí, to jen já jsem chytil hladovou dyslexii. Shniju tady do noci, uáááááááá!

Punk rock is back

Cesta s vojínem Ryanem "na otočku", tj. domů a pak zas domů, byla nesmírně punková a tedy obohacující záležitost.

V sobotu ráno jsem vyrazil s kuropěním, teda vlastně za zvuků ptáků kteří se naučili zvuky autoalarmů. Myslel jsem, že mě paní v navigaci pošle na dálnici a pak už jen juchů, ale zjevně paní usoudila, že potřebuju nějakou víc městskou zkušenost, a tak mě prvních asi dvanáct kilometrů hnala městskou zástavbou po úzkých ulicích. V jednu chvíli jsem si dokonce uvědomil, že silnice je nějaká extra úzká a, divná věc, o jeden živý plot nalevo ode mě je druhá, širší. Ano, jel jsem po cyklostezce, ale asi jen tři kiláky, a netrefil jsem ani jednoho cyklistu :-).

Letiště Charleroi, které se honosí přídomkem Brussels South, je vzdáleno asi hodinu cesty od Bruselu.

To je jako kdyby si Kolín udělal letiště a nazval ho Praha Východ. Letiště je to malé, vpravdě punkové a pravděpodobně v permanentní rekonstrukci. Počítám, že vydělává hlavně na poplatcích za parkování. Já jsem měl předplacené parkovací místo ani ne na P1, ani ne na P2, dokonce ani ne na P4, ale až, považte, na Q4. Což je zhruba dva kiláčky od termiálu. Doufal jsem v shuttlomikrobus, ale mýlil jsem se a dvojku si poctivě došel, v dešti, v rychle vlhnoucí péřovce.

Dlouho předlouho jsem nemoh najít vlez do terminálu, furt jsem se motal po různých patrech parkoviště zjevně itegrovaného do terminálu, až jsem si říkal, jestli třeba na jeho střeše není už startovací plocha. Nakonec jsem se prostě připojil k nějakejm lidem doufaje, že nepřiletěli alébrž že též odlítaj. Zjevně se vyznali, protože bez váhání zamířili do takového bílého plastového party stanu, který jak se ukázalo byl vchod do terminálu a zároveň i celnice a kus security.

Poslední zážitek byl při nastupování, kdy nejdřív měli jít ti co si zakoupili Priority, což bylo devadesát procent cestujících, a ti pak stáli v dlouuuuhatánský frontě. Ti pankáči jako já, co jeli non-priority a jen s pytlikem se cvičkama, jsme si vysedávali, smáli jsme se jim a nakonec, jak velcí páni, jsme bez čekání prošli a zaujali svá místa v letadle.

Let nevím jak probíhal, usnul jsem ještě na ranveji a probral se těsně před přistáním v naší krásné, žlutě kropenaté zemičce.

Víkend jsme si s rodinkou super užili, jak jinak, dva fotbaly dvě vítězství, domácí bašta a zevl u Top Gearu, co může bejt lepšího.

Cesta zpět měla nemenší kouzlo, měl jsme sedadlo 33A, což je úpa poslení řada u okýnka. Opět jsem vytuh při rollování po runwayi a spal sladce, ale za letu mě vzbudily intenzivní turbulence. Lidé různými způsoby vyjadřovali drobné obavy. Já, bývalý dragoun, který už v životě něco zažil, jsem s případnou smrtí v hořícím vraku letadla smířenej a dobře na životě pojištěnej, a protože byla situace tak absurdní, usmál jsem se na letušku a koupil si od ní dva losy charitativní loterie Ryanairu. Vrátila mi minci, což bylo dobře, bo losy byly šmrdlací. A vida, jeden z nich postupuje do nějakýho slosování vo milion eur; potřebuju se jen zaregistrovat na netu mezi stovky tisíc dalších doufajících. Hm, ani nevím, co bych s milionem eur dělal, ale vona Dáda něco vymyslí, třeba. Takto uspokojen jsme zase usnul a vzbudil se zas až při klesání na přistání v domnění, že přistáváme v Bruselu, jen mi bylo divný, že nejsou nikde žádný baráky a silnice, až jsem si uvědomil, že jsem zas v tom zapadákově. Při vystupování z letadla jsem zaregistroval dokonce ještě vymazlenější způsob čekání na let než jsme prožil v sobotu a to tento viz foto; kam se hrabe fronta na autobus ve Vlašimi.

Cestou z letiště na byt mi dělali společnost Horkýže, jak jinak, protože mají silný refrén jak hovado a tedy, jak říkával Fanánek, jsou hudbou nadmíru vhodnou zejména do auta a na večírek.

Jdu zaregistrovat ten los, ať na to nezapomenu. Se mějte všici.

Zachraňte vojína Ryana

Zejtra letím domů, zalevno, s Ryanem. Ale ty diliny se úplně pomátly, pouštěj na palubu (bez exxxtra příplatku) jen zavazadla do 40*20*25cm. Ale já jim ukážu...

Teda, možná, když bude nouze nejvyšší, budu muset kamarádům sežrat dobrůtky... ;-)

… a to nechci, bo bych se megaliticky přesladil. Dneska jsem si dal jednu wafli jen tak do ruky a měl jsem upřímně řečeno dost.

J-B

Dneska mi zas přišlo, že když je někdo Jan podle Jana Křtitele (svátek 24.6., né jako my pravověrní Janové, co slavíme s Přemdou Podlahou), měl by se do francouzštiny překládat jako Jean-Baptiste. Žejo?

Laundering money

Nikdy mi nedošlo, že slovní spojení "laundering money" nese dva významy. 

Tohle jsou moje laundering money.

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.