Jak jsem se jel předminulej tejden v pátek báječně projet, tož pak mi nic nebylo, ale přesto jsem se šetřil, abych byl fit na středu, na kterou jsme měli naplánovanej prima vejšlap 24km nahoru-dolu po Ardenách. Aby se zas nemohlo říct, že jsem přetrénovanej a proto mě bolí koleno. Jen jsem se poctivě rozcvičoval a protahoval a bylo mi fajn.
Do Arden jsme vyrazili už v pondělí odpo, hotel štyry hvězdy, bazén, dokonce výtah ;-). Přechrupli jsme, ráno jsem se opět zodpovědně rozcvičil, hlavně ty kolena, žejo, a vyrazil dolů pro snídani. Čapnul jsem tác a protože jsme bydeli v prvním patře, těch deset schodů jsem chtěl vyjít pěšky coby mladý zdravý jedinec. Šláp jsem na první schod, pravý koleno řeklo AU! a bylo po srandě. Hybnost omezená tak na půlku, v tý dobrý půlce jsem o něm skoro nevěděl, ale jak jsem překročil hranici tý blbý půlky, tj. ve flexi, bolest jak krá... velká, no.
Docela v pohodě jsem odpajdal návštěvu EuroSpace Centra, kterou jsme měli naplánovanou na úterý, bo tam neměli moc schodů (asi ani v raketoplánech nejsou, asi aby nediskriminovali hendikepovaný astronauty, žejo). Ale pak jsem koleno dorazil, když jsem uklouz na schodech kebabárny, takže to bylo fuk. Dáda mezitím pochopila, že 24km prochajda následující den je nereálná, tak našla takovou hezkou cestu kolem dvou opatsví, hele fotky:
No a zbytek dovči, tj. až do neděle, jsem pokulhával doma po baráku a polohlasně prudil. Koleno bylo ale každej den tak o deset procent lepší, postupně jsem začal protahovat, chodit, pak i kousek popoběhnout, jenom ta plná flexe je furt problém.
Nicméně stav byl už dost dobrej a taky jsem nemoh pominout fakt, že do Belgie dorazilo z jihu jaro, najednou bylo 18 stupňů, překvapivě beze srážek, vylezly kytky, ptáci začali řvát a zanedlouho se k nim přidaly žáby s velkou hubou. Taková situace se tady děje tak tři dny do roka, takže koleno nekoleno, osedlal jsem býka a včera po práci vyrazil na prima vejlet.
Podél dálkové cesty pro pěší GR Dijleland, jednou už jsem jí jel, tak tentokrát jsem si to dal v protisměru. Díky suchu nebylo bláta po pás, ale jenom cca po kolena a místy ani to né, takže se dalo docela jet. V rychlejších úsecích bylo potřeba mít zavřenou pusu, jak kuličky bláta lítaly od kola, a to bylo blbý, protože já měl zas v uších sluchadla a zas poslouchal Sestry, né ty Markojc, ale taky tři. Spotify mi točilo asi dvacet písniček furt dokola, takže jsem si stih udělat i top-3 hitparádu.
Bronz obsadil Dederon:
U stříbra trochu váhám, dovolte mi obsadit dvěma hity: Ahoj
a Igelitku
No a nejvíc ze zlata mi přišla píseň Aleš. Tu si dycinky dám nahlas.
Jasně že jako spousta dalších sesterskejch hitů je i Aleš předělávka jinýho punkovýho kusu od Die Toten Hosen (to jsem nevěděl, to jsem si mušel vygooglovat). Ale v podání Sester lepší!
Tak jestli jsem někomu udělal hezkou hudební desetiminutovku, jsem rád.
A abych to dokončil, valil jsem až do dvou, na vyhlídce nad Leuven přechrup, nejdřív bylo teplo ale pak začlo fučet, tak jsem se narval do všeho včetně takovýho igelitovýho bivakovacího pytle, kterej zas nedejchal takže jsem se zpotil a zas mi bylo kosa. Po třech hodinách nekvalitního spánku jsem to zapích a šel se projet. Dom jsem dorazil asi na osmou, sprcha, zuby, velká snídaně a šup do procesu, budovat ten kapitalizmus! 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat