To nám to letí, vité, pani.... den 57. Eště přežít dnešek (sedím na workshopu o robotickém zpracování faktur, ale nějak to nedávám), pak zejtřek, čt je volno a na pá jsem si vzal relokační den. A budou to dva měsíce. Dvacet dva dalších to go, uf, to je eště za hektar. V dlouhejch závodech, jako je tento, je dobrá taktika nepřemejšlet o cíli, ale užívat si průběh, jak jen to jde. A jde to dobře, hlava nebolí, tak what could possibly go wrong, že?
Včera jsem převzal klíče od krásného prázdného baráku v krásné zelené lokalitě. Myslel jsem, že tam rovnou nechám kola, ale musel jsem do práce. Pak jsem myslel, že tam kola hodím odpolko, ale dorazil jsem z práce až v sedm a už jsem měl dost. Takže to vzdávám, nechám to na středu večer nebo čtvrtek ráno. Pak ve čtvrtek odvalím zbytek, co jsem si nasyslil na bytě - oblečení, jídlo, nějaký nádobí. V pátek je pracovní den, takže zkusím Ikeu; hlavní je postel a matrace. Zkusím poprosit Toma o pomoc, sám asi matraci do auta, z auta a do patra nevyvalím.
Update: Skajpnul jsem Tomovi, ale říká, že má dovču a zítra letí do ČR. Tak zkusím nějaký ty borce, co prý s dodávkama zevlujou před Ikeou. Nebo si pronajmu Rudolfa.
Při převzetí klíčů jsem se dozvěděl pár užitečnejch věcí, jako třeba že se budu muset zas zaregistrovat na obecním úřadě, koupit si pytle na odpadky (naší ulici svážej v úterý; pytle na recyklovanej odpad jsou levnější než na směšnej; směšnej odpad je v kalendáři označen šedě, ale pytle jsou béžový), nastavit trvalej příkaz na nájem (splatný koncem měsíce, aby prvního byl jistě na účtě paní Anne a pana Jana), nastavit souhlas s inkasem na plyn a elektriku a udělat si poznámku, abych za čtvrt roku zkontroloval množství soli ve změkčovači na vodu... což je něco, co bysme si v Jestřábce rozhodně měli pořídit.
V pátek odpoledne přijede pan Internet, tak potom nafotím a natočím a pošlu nějaký obrázky.
A pak si konečně pudu zaběhat do toho megalesoparku, co ho mám za barákem.
Žádné komentáře:
Okomentovat