Dé jako Duše

 Duše je něco, co každej potřebuje, touží po tom a často se to nedostává. Po dušičkách toužili vodníci, duševní vlastnictví je často cennější než to fyzické a na Dušičky jsou všichni tak nějak smutní, protože vzpomínáme na lidi s jejichž dušemi už se nepotkáme.

Duše se ale někdy dá i prodat, třeba jako když Bart Simpson prodal tu svojí za 5 dolarů Milhousovi.

I cyklisti potřebujou duši, i když přibývá těch, co po vzoru automobilistů stávají se bezdušovými, skoro řekl bych bezcharakterními. A stejně potřebujou takovej duševní kompas, aby našli správnej směr, dojeli na Míle a v Mílích následně od startu do cíle.

Belgie je tak oduševnělá země, že tady možno duši koupit na každém rohu. Jako bývají v jiných zemích automaty na cigára a kondomy a v japonsku pak na použitý dámský prádlo, belgičaní maj automaty na duše. A cena? Zhruba jako ta Bártova, možná trochu valorizovaná.

Tenhle dušomat jsem potkal na svém pátečním okružním výletě, jak jsem referoval v předchozím postu; tadyk ještě něco fotek, co jsem vyvolal až teď. 

V sobotu a v neděli jsem se rehabilitoval chozením s rodinkou (11km, 18,5km) a v neděli večer jsem se jel ještě trošičku projet (28km). V pondělí, tedy včera, ranní obligátní cvičení a pak zevl, rozumějte práce. Dneska též ránko cvičení a běh 9.5km, začínám bejt vážně namakanej, buhehe.

Je čas začít dávat dohromady vejbavičku, pročež zítra si posvítíme na kolové osvětlení. Do startu Mil zbejvá 158 dní.