Koukám, že už semsem dlouho nic nenapsal. Není to proto, že by se nic nedělo, naopak, děje se toho tolik, že prostě na psaní už není čas, prostor ani mentální kapacita. Ale máme se zaplaťpámbů dobře, krom občasného fňukotu.
Nicméně jedna novinka je vskutku zapsáníhodná a to je: Míle budou! Pro ty z vás kdo nemaj tušení, Míle jsou závod na 1000 mil napříč Českou a Slovenskou Federativní republikou, přičemž se lehce dotkneme hranice s Německem a težce dopadneme na hranici s Ukrajinou. Závod je to bez podpory, co si kdo veze, nakoupí nebo cestou odcizí, to má. Jo a jasně, Tome, že se jede na vlastní pohon, žádný fosilní ani jiný energie se nepoužijou, jen co se profiltruje krz lidský tělo, vytvářejíce jako odpadní by-produkt pot, krev a nějakou tu slzu.
Závodní příprava spočívá hlavně v logistické části (shromáždit matroš, naučit se, vyzkoušet), docela dost v mentální části (naučit se triky, jak se hodit do pohody, když je neveselo, když je truchlivo. Míč! 😂) a jen docela málo v části fyzické přípravy, protože jak se chcete připravit na výkon 100-200km denně, když mušíte chodit do práce? No, vlastně jo, vosedět si zadek, aby neprudil.
Já si sem plánuju zapisovat poznámky ze všech částí přípravy, aby potom, až to vzdám po dvou dnech, bylo možné vysledovat, kde se stala chyba, případně na koho to shodit.
Takže jestli jste doufali, že uvidíte tuna na blogu nějaký fotky dětiček a belgických památek, tož to jste si měli přečíst nějakou pohádku (naboli Dády Facebook), a neposloucha tuto pravdivou příhodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat