DoksyRace 2018

Včerejší Dokeský závod bych charakterizoval těmito cintáty:


(Při tréninku)

"Do one thing every day that scares you." Každý den udělej jednu věc, která ti nahání strach.
Eleanor Roosevelt

(A na podobnou notu)

“If you are willing to do only what’s easy, life will be hard. But if you are willing to do what’s hard, life will be easy.” Pokud chceš dělat jen jednoduché věci, Tvůj život bude obtížný. Ale pokud jsi ochotný dělat obtížné věci, život bude jednoduchý.

T. Harv Eker

(Těsně před závodem)

Není frajeřina frajeřit a mít na to. Frajeřina je nemít na to.

Frajer Luke

(A pak při závodě)

Čeho je moc, toho je příliš. :-)

Protože, tyvole, bylo to dlouhý.

Jak ukazují výsledky, průběh byl tradiční: vynikající plavání (31 minut, třináctej z vody) bylo následováno docela dobrým kolem (90 km za 2:47) a tragickým během (půlmaraton, ale spíš tak 24 km v kopcovatém a klouzavém terénu za 2:21). S nějakými zdrženími v depu vcelku bratru za 5:45.

Spokojenost, ale ten běh mě fakt nebavil. Vždycky jsem se těšil na občerstvovačku, že si dám melouna (zadarmo, buhehe), a takhle od melouna k melounu jsem to nakonec doběh celý :-)

Fotky asi teprv budou mám jen pár svejch z telefonu:

A po závodě:

Bylo mi lehce nevolno, ale pomohlo najíst se smažený přesolený rejže od Vietnamců a pár rajčat a byl jsem fit. Na cestě zpět jsem si dal u Mekáče ještě hranolky, číze a vanilkovej šejk a domů jsem dorazil docela fit.... no, chodil jsem jako koza. Ale dneska už dobrý.

Těším se na feraty.