O víkendu, konkrétněji v sobotu, si Dáda naplánovala odškrtnout další položku z jejího bucket listu, a to konkrétně návštěvu belgického tradičního pivovaru. Ale nepředbíhejme.
Nejprve jsme se jeli nasladit do dalšího čoko-outletu, tentokrát firmy Neuhaus.
Jako i posledně v té druhé fabrice jsem dal tři kousky a odpad. Kluci na tom byli o fous líp, ale myslím, že přes 6 se nedostali.
Ponakupovali jsme a vyrazili směrem k vodnímu hradu. Ten byl hééééézkéééj, zvláště super mini věžička až na půdě. Dobře by se tam hrál paintball, konstatoval Brnčos.
Taky mučeníčko tam probíhalo jakési...
Nafasovali jsme papírového průvodce s tím, že ho máme po prohlídce vrátit a nemáme ho prej vohnout. V jedné místnosti hradu se povážlivě prohýbala podlaha. Marťas zmínil, že by byl průšvih tady spadnout, protože za takových okolností bychom ohnutí průvodce jen těžko zabránili. Naštěstí se prognóza nepotvrdila a papír jsme vrátili vrátnému do budky. Měl tam kompa, hrál zrovna nějakou hru na stavění - dobývání hradů. Touché.
Pak jsme šli na prochajdu a dorazili k pívováru ve městě Lambiek.
Pamatuju si, že místní pívo se nechává dofermentovat ve flaškách a proto perlí jako šamaňský víno. Jedno jsme koupili za drahý peníze.
Teda chuť vám popíšu celkem jednoduše: jako když necháte překvasit zelí, až je na vyhození. Já jsem nedal ani celou jednu skleničku, ale Dáda s připomínkou těch nemalých výdajů zbytek nějak dopila (každý lok zajídala tortilla chipsama, ale i tak je drrrrrsnáááá). Myslím, že by to měla být součást přijímacího rituálu do studentských bratrstev po celé zemi, namísto aby se nechali mrznout v jámě a podobný hovadiny.
V neděli jsem musel do práce, bo rozpočet se sám nerozpočítá. Marťas za mnou přiběh (10km) a pak jsme spolu běželi zpět (dalších 10km) a pak přemejšlel, že to ještě natáhne do parku, ale nakonec jsme šli dom. Dneska ho bolí koleno, prej, ale stálo to za to.
V sobotu jsou u nás v práci závody ve zvláštní disciplíně "koloběh", což jsou tři kolečka po 6 km, celkem tedy za osmnáct (bez dvou za dvacet). Závodí dvojice a má s sebou jeden bycikl, vo kterej se střídaj (tipuju že po patnáctém už se i perou). Mám dojem, že prostřední kolo musej ten bycikl nechat někde v depu, nejsem si jistej. Jestli se M. to koleno vopraví, můžem to jít spolu vyhrát. Musíme se naučit hlavně rychle naskakovat a seskakovat :-)
Tak nám držte palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat