Mladí běží, staří se vezou

Aktualizace: výsledky hýr, osmačtyřicátí z pětadevadesáti, to je tradiční Průchovský střed.

---

Jak již bylo avizováno, v sobotu jsme s Marťasem pronikli do zcela nového sportu s názvem Run & Bike, neboli Mladí běží & Staří se vezou. 

Závod na 18km se konal přímo u nás v práci, a i když znalost domácího prostředí nijak nepomohla, pořád jsme si toto dobrodružství báječně užili. Startovat se mělo v 11:00 dopoledne, my u startu byli, ale jináč nikdo, bo na druhé straně baráku probíhala rozprava :-). Když jsme to zjistili a přesunuli se, stejně nám to nebylo nic platný, protože rozprava byla v žabožroutském jazyce. Pochopili jsme dost na to, že běžci se řaděj někde a kolisti někde jinde, tak jsme se rozloučili a šli na to.

Ve startovním roštu pro kola jsem zaujal místo vedle paní a hned jsem z ní vydoloval nějaký ty informace, akurát že ona nemluvila dost dobře anglicky, takže to bylo takto:

Paní: běžec přiběhne, kolista se za něj zařadí a maj se držet max. tři metry od sebe

Skutečné pravidlo: až deset metrů

Realita: Marťas mi proběh a protože jsem si nebyl jistej, čekal jsem ještě nějakou dobu, než jsem se ho jal stíhat. Vzdálenost mezi náma byla asi třičtvrtě kiláčku počítám. Přes skurmáž ostatních závodníků jsem se nemoh dostat, tak jsem to vzal maličko po poli a fakt, že předjíždím celej peloton musel jasně ukázat, že úplně pravidla nedodržujem. Ale nikdo se nezlobil.

Původní taktika, že poběžíme dlouhý úseky (5km - 3km - 5km - 3km a 2km) vzala za své prakticky okamžitě. Všiml jsem si, že většina dvojic střídá daleko častějc a že tempo závodu je brutální, třeba 3 minuty na kilák. Takže jsme si ustálili takový místa asi po 400 metrech a docela nám to šlo.

Trať byla brutál bahnivá a já blbec sundal z kola blatník, takže jsme byli za chvíli jak čuňící a vlastně ani nevadilo, že jsem se ve druhém kole vymáz do louže, to už byl jen takovej bonuzz.

Výsledky doplním jen co je najdu, ale jestli se soutěžilo v tom, kdo si to nejvíc užije, tož bychom určo byli na bedně. Fakticky jsme byli spíš tak jako na chvostě, cejtím. 

Po závodě jsme dali čajík, nějaký ovoce, brownies, nacpali zablácený kolo do auta a jali se jet shánět nějakou myčku :-), kde bychom se opláchli Wapkou. Myčky byly plný, protože bylo hezky, tak jsem nakonec kolo umyl doma a vnitřek auta mě ještě čeká.