Hmyze Bruzel, D +3, pomocníci neužiteční

Dneska se nedělo nic, do práce jsem šel opět v převleku za pana Blažka, ale pod ním, pod ním se schovával Pietro, to je manžel Lenky Filipové. Všimněte si, už začínám slackovat, z důvodu nedostatku vhodných barev nechal jsem dnes doma vodpočnout pana Chorvata.

A protože se těšíte na další post, nastal ten správný čas představit si skupinu pomocníčků, které mám ve svém zákopu k dispozici. Každý z nich má svůj vlastní kus charakteru.

Nejprve tu máme paní žehličku prkennou. Je docela v pohodě. Má napařovat, ale dlabe na to, musí se pošťuchovat takovým tím čudlíkem, aby si aspoň trochu upšoukla.

Pan kufr, můj věrný souputník, má sebevražedné tendence. Každý večer hrozí, že tentokrát, tentokrát fakt skočí ze skříně a ukončí to věčné trápení, svoje i moje (spím přímo pod ním). Je to kámoš.

Naštěstí má vedle sebe tu rudou mladou kočku, tašku na kostýmy a převleky, a ta mu furt slibuje, že když shodí ještě pár kilo, půjde s ním aspoň na rande. Doufám, že jim to vyjde, fandím jim, měli by spolu krásný růžový cabin luggage.

Dále je tu pan rámeček, je to skorem ještě hoch, a jak je mladej, tak je sklerotickej. Jednu chvíli říká "Hele, si pamatuju, jaks vypadal za mlada, to je vlasů, coooo? A ten předpotopní telefon, ha haha!" a za chvíli už jen "Ciwe, cosemto kua... něco sem ti chtěl ukázat nebo možná zazpívat... nevíš?" A já mu říkám, rámečku, už to nehul, čéče.

Příjemnou společnost mi dělají akumulačky. Teda, když je zima. Když je teplo, jako by se chtěly vytáhnout, že přece uměj ještě větší teplo. A nedaj se vypnout. Naštěstí se vytahujou svojí teplotvůrnou schopností jen přes den a to tu nejsem. Po nocích nasávaj, teda jako energii, tož to mi neva, každému co jeho jest.

Paní konvice rychlovarná je rozvedená a ve středním věku. Furt brečí, nebo možná něco horšího, pomočuje se, těžko soudit. Porád aby po ní člověk vytíral. Tipuju, že byla s tím toustovačem, protože nejvíc to z ní leje když je v jeho těsné blízkosti. Toustovač je zatím v klidu, ale počítám, že jednou zareaguje podrážděně a pošle dolů pojistky.

Největší kráva ze všech je lednice. A to neni ani zdaleka tak velká, jako je kráva. 

Fakt mám na ní pifku a vona to ví. Včera říkala, "Hele, jsi na mě nasranej, žejo?" A já na to, že jo. A vona "Je to proto, že se nedovírám, viď? Ale já se dokážu dovřít, když chci. Jen vobčas prostě nechci, no." A já na to, né, ledničko krávo, tím to není. Je to tím, že bručíš a vibruješ a mě to budí, a když ti přídu vynadat, tváříš se jako nic, úplně tichoučká, a jak zas zalezu do postele a usnu tak "brrrrrrrr brrrrrrrrrrrrr brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr". A lednička se zasněně usměje a tichým hlasem povídá "Jó jó, to nejsi jedinej. Ten co tu bydlel před Tebou skočil z vokna už vo čtvrtý noci. Kolikátou noc tu dneska spíš ty?"

Budu

jí

muset

zabít.

Pššššššt.

Dřív než na mě pošle pana kufra.