Protože jsem kupoval letenky na víkend pozdě, už byly jenom ty drahý, což má svoje výhody a úskalíčka. Totiž, když jsem se čeknul na cestu z BRU do PRG a vytiskl jsem si boarding pass, zjistil jsem, že jsem v programu Flex@Fast. To je takový jako Business class, ale né úplně. Tak třeba na letišti, (kde jsem byl příšerně brzy a proto mi to nijak nepomohlo), jsem měl přednost před ooooooo oooooo hromnou frontou na bezpečností kontrole i před o trochu menší frontou při nástupu do beztak zpožděnýho letadla. Výhody úplně na nic, ale zvyk bych si rychle. Také v letadle jsem měl v ceně nějakej sendvič a pití, pro srovnání Business class měli teplou večeři a plebs vzadu nedostal nic, chá. Ale každé štěstí jednou končí.
S očekáváním stejného luxusu jsem se i dnes ráno řítil odevzdat tašku na drop-off. Tradičně jsem předbíhal zasmušilou frontu, přišel jsem k přepážce a paní na mě: "Vy máte nějakou prioritu?" No, ještě v pátek jsem měl, ale jak vidno, už nemám :-(. Letenka byla drahá jen na cestu z bruselu do prahy, zpět už byla úplně obyč plebsovská. Paní na přepážce mě sice odbavila, naštěstí aspoň ta taška byla v ceně, ale jen tím prohloubila moje rozpaky a stud. Nejradši bych se propad hambou do Západního německa, velebnosti. Takže od té doby žádné předbíhání front a taky žádná snídaně na palubě, hezky pěkně si přines vlastní nebo si zaplať. Byl jsem rád, že mě včera osvítil duch a při mazání svačinek synkům jsem si taky jednu připravil; v letadle chlebák se sýrem a paprika hodily.
Let byl na čas a bez potíží, prospal jsem ho zvesela, jen po přistání jsem si sakra počkal na tu svojí tašku, takže jsem chyt autobus až v 9:00 a s převlíkáním do pana Stonese jsem v kanclu byl asi v půl desátý. Docela v poho, pokud mohu soudit, ale má to možnosti na zlepšení. Mimochodem, v tašce jsem přivezl spacák a nafukovačku pro případ, že by dorazila návštěva, se kterou bych nechtěl sdílet manželské lůžko... což je prakticky každá :-).
V BRU na letišti je vystavená nová RAVka, má výrazně evropštější rysy než její dvě předchůdkyně a trochu se vrací ke kořenům. Snad budu mít kliku a budu si moct jednu půjčit jako služebáka.
Zítra mám sraz s relokační agentkou Christine na radnici, aby mě tam zapsali k pobytu. Na poslední chvíli jsem zjišťoval, co sakra mám mít s sebou a hele, zaměstnaneckej kontrakt (mám jen v ČJ ale nešť), pas (OK), nějaký love (OK pumpnu bankomat) a tři pasový fotky. Sakra. Vzpomněl jsem si, že někde v metru byla fotobudka. Myslel jsem, že na Tombergu (hned u radnice), ale ani prd. Nakonec jsem jí našel na Roodebeeku u nákupního centra. Budka brala pětieurovky a mince a fotky stály 6EUR. Já měl jen desítku, tak jsem přemejšlel, co s tím. Long story short, nakonec jsem zastavil nějaké dvě babky, které mi vcelku ochotně rozměnily. Možná v Belgii nemaj starý lidi takovou podezíravost, možná jen pan Stones dělá zázraky.
Vezu Christine dárkovou kazetu šesti druhů kořalek od Rudolfů Jelínků, stejnou, jakou jsem uplácel paní domácí v irských penzionech. Musel jsem se tu dva tejdny přemáhat, abych ty panáky nevyslopal a budu rád, když to pokušení už bude z baráku. Příští tejden si v Práglu koupím vlastní :-).
A do té doby budu popíjet nakvašenej švestkovej biodžus, co jsem nechal v pátek v lednici otevřenej.
Tož ... na vaše.
Žádné komentáře:
Okomentovat