Včera bylo pondělí, toto utíká, odvez jsem si do práce běhací věci a nějaké čisté prádlo. Protože nemám locker (jsem na waiting listu, bude to tak napřesrok nejdřív), udělal jsem si locker z auta zaparkovanýho na parkovišti. Odpolko jsem se převlík do běhacího, pana Huga jsem zamknul do auta a zaběh si dom.
Další lehká botka se ukázala v tom smyslu, že jsem nechal v autě i pouzdro s dokladama a tedy i kartama, takže jsem včera nemoh vyrazit nikam na lov a musel jsem přežít s existujícíma zásobama. V praxi to vypadalo tak, že jsem při Skype rozhovoru s rodinkou doloval poslední zbytky boloňské omáčky ze sklenice a kladl je na nepoměrně větší množství těstovin. Sejra jsem na ně dát nemoh, ten jsem sežral už v neděli. Tož, dneska to kompenzuju, po těstovinovém týdnu tu máme týden bramborový. Vzal jsem jich jen tak do čepice, jako v tom vtipu "Děti se mi smějou, že mám velkou hlavu, mami."
Dneska budou s tzatzikama, napříště uvidíme, možnosti tu jsou: s máslem, s maremeládou, s tuňákem, s Heinzovic fazolema, fantazii se meze nekladou. Nemám škrabku, ale to mi taky nikdy nevadilo.
Dneska jsem (konečně) musel v práci trochu máknout. To bylo tak: šéf ocelový Marc si vyžádal, esli už máme hotový roční plány (v TPCA se tomu říká hoshiny) k podepsání. Tak na to Alejandro sednul, aby to doladil. Večer koukám a říkám, tyjo, Alejandro, tam u spousty aktivit chybí časoplán, žejo? A on na to, že jo, že nám business nedodal žádný vstupy. A já si říkám, tyjo, budem za blbce že neumíme dodat žádnej plán a ještě se budem vymlouvat na někoho jinýho, to si koledujem o pěknej průser. A ještě na každou z těch aktivit bez plánu chceme 100K EUR a víc.
Tak jsme se s A. domluvili, že já pohoním ty zodpovědný manažery z AF, co to pro ně děláme, aby aspoň naznačili do kdy dodají ty vstupy. A. mi popřál hodně štěstí a šel dom :-). Tak jsem sednul, napsal pár mailů a když nebude odezva, budu to honit osobně, ti kucí jsou jen o dvě patra nade mnou.
Taky jsem dneska dorazil jako pozorovatel na "Feasibility Assesment Meeting", v podstatě takový před-ringi. A helemese, kdo tam prezentoval svůj projekt, moje stará známá Tapashree, kterou pilní čtenáři znají z výletu do Kjótó. Tak jsme po meetinku chvíli pokecali, vylezlo z ní, že má teďko osmnáctiměsíčního synka a už od jeho pěti měsíců chodí do práce (standard v Belgii je už od třech měsíců, natáhla si to). Říkám si, že blbne, že příde vo všechnu tu srandu co s takhle starejma dětmama je, ale nahlas jsem neříkal nic, aby se třeba neurazila. Snad u druhýho dítěte už bude chytřejší, holka indická, bláznivá.
Žádné komentáře:
Okomentovat