Krize ranní

Ráno bylo vskutku zajímavé a víceméně vlastní vinou jsem se dostal do poměrně silnýho stresu.

Všechno začalo už včera, když jsem jel domů z večeře, všiml jsem si, že mám málo benzínu. Jedna pumpa byla zavřená komplet, druhá jela jen na karty a z nějakýho důvodu moje karta říkala Insufficient balance. Soukromou jsem tam cpát nechtěl a dvě pivka v krevním oběhu říkala, že na to dlabem a jdem spát, takže nádrž zůstala prázdná.

Ráno nejdřív zazvonil budík standardně 6:30, ale protože Andrei s Muratem jsou ve Finsku a tedy odpadl ranní HR GM weekly meeting, říkal jsem si přispím si. Naštěstí mě asi po deseti minutách vyhnalo z postele vědomí, že musím sbalit na víkend a na misi Madrid, tak jsem zahájil standardní procesy né až s takovým zpožděním.

Vybral jsem schránku a našel tam formulář firmy Electrabel na souhlas s tím, že budu za elektriku platit inkasem (teda, ve vlámštině, ale vcelku jasné). Se snídaní jsem sed ke kompu, abych zjistil, jak nastavit v bance souhlas s tím inkasem. Rýpal jsem se v tom asi dvacet minut, nepřišel na nic (poznámka: zeptat se Ervína). Když jsem náhodou vzhlédl od kompu a zaostřil na zahradu, uviděl jsem tu katastrofu: včerejší bouřka urvala větev, ta těsně minula zahradní domek a poroučela se rovnou na houpajdu, která je nyní na hadry.

Takže s bankou jsem skončil a jal se dokumentovat událost pro Anne, majitelku baráku. Snad to pořeší, bo já fakt nemám čas.

Už už jsem razil do práce, když jsem před barákem narazil na souseda (milej chlápek, zdá se). Seznámili jsme se, řek jsem mu o té spadlé větvi a dal jsem mu vizitku, aby mi kdyžtak dal vědět, jestli je nějakej dopad i na jejich zahradě. Soused taky spěchal s dětma do školy, ale i tak jsme se zdrželi.

Pak jsem vyrazil k té pumpě konečně, jedna tradičně furt zavřená a druhá byla mimo cestu, tak jsem si řek, že to dojedu. Nastavil jsem navigaci a najednou koukám, že jedu nějak podezřele blbě, kolem Ikey a tak. Všim jsem si dost pozdě, že navigace ukazuje na Toyota Motor Europe Technical Centre, což je v Zaventemu, a já dělám v Evere. Hm, tak další zdržení, další lehkej stresík.

A když jsem dorazil do práce, zas v kantýně nešel prodejní systém, tož bye bye dobrý kafe. A dojezdová vzdálenost v autě je asi 12km.

Naštěstí tu nic moc nehoří a můžu si dovolit napsat tento blog post.

Další úkoly:
* Kua konečně dotankovat.
* Poprosit Ervína, aby mi helfnul s tím inkasním souhlasem.
* Poslat ten podepsanej papír zpět do Electrabel.
* Check-in na zejtřejší let.
* Sbalit všechno na celej tejden.
* Eště Delojti chtěli nějakej pos... dělanej dotazník kůli daním, už mě uháněj od 15.5.

Aktualizace: vzdor cvičení zkrutu sval stále bolí, děkuji za voptání.