Svodka událostí posledních dní: jak už jste zaznamenali, první výlet do Ikea byl ve středu. Krabice, masové koule s hranolama a marmeládou, všude lidí... uf zážitek. Čtvrtek se mi nějak vypařil, to byl svátek, takže poslední praní a balení před opuštěním BBF. Pátek: velký přesun, všechno jsem zkontroloval, zamknul a klíče hodil do trezoru. Teď už je to na mě. Další nakupování (stůl, koš, čistící a uklízecí věci). Odpolko dorazili najednou pan pojišťovák, pan Internet a hoší z Ikey. Myslel jsem, že tu sedačku co dovalej dovalej složenou, ale ouha. Myslel jsem, že jí teda složej ale ouha ouha. Takže přišli o tipa (hubenýho, jen deset eur), dostal ho pan Internet, mladej kluk ale snaživej, v lecčems mi píchnul. Pan pojišťovák byl... pojišťovák. Takovej starší srandovní strejda, řek mi co a jak, hlavně prej nenechávat šperky v ložnici a v koupelně, a taky se poroučel.
Z pátka na sobotu jsem spal v Tervu poprvé, na čerstvě složený posteli v pokoji s výhledem do zahrady. Pak jsem si ale uvědomil, že to bude pokoj jednoho z chlapců, tak jsem ráno postel rozebral (myslel jsem, že jen sundám čelo, ale ouha, musel jsem jít prakticky do šroubku), přesunul do naší hlavní ložnice a tam jí zas celou... znáte to.
Barák je situovanej podobně jako třeba u Fromů nebo Žilků a tedy hlavní ložnice je do ulice, kde je lampa, a ta svítí celou noc. Stačí, abych se na posteli jen trochu zvedl a šajnila mi do očí. Jak je ten mozek v noci zároveň otupělej a zároveň kreativní, namísto abych postel prostě pootočil, bral jsem její pozici jako danou a místo toho jsem na parapet vyskládal spoustu rolí toaleťáku, aby aspoň trochu stínily :-). Dneska mě to čeká zas, přemejšlím.
Sedačka byla ořech, protože to je zároveň dvousedačka a zároveň skládací postel a ještě je k tomu z jedné strany přibitá taková lenoška. Jako, v pohodě, ale ono to nebylo ani potažený, potahy byly extra a připevňujou se sucháčem. Tak to jsem se luxusně vyblbnul.
Protože mi ty krabice borci naházeli dovniř oknem, neváhal jsem ani prázdný kartony vracet stejnou cestou. Dole jsem je pak skrz garáž natahal do sklepní místnosti, dříve hair saloonu, nyní cardboard room. Ještě jsem si tu nějaký nechal, udělal jsem si z nich dráhu a proháním na ní mini-Mini Coopera, co mi přivez Brnčos z Anglie.
Dneska, neděle, to už byl jen lehký dokončení, úklid, trochu sportu. Jel jsem se projet na kole, krásnou cyklostezkou v lese a najednou jsem byl uprostřed města. Nemám na kole košík na pití, tak jsem si aspoň vzal nějaký prachy, ale všude byly hromady lidí, tak jsem to otočil a s jazykem na vestě dorazil skoro až dom, kde jsem konečně narazil na otevřenej obchod a dal si parádně do trumpety - jednoho Rádlera rovnou na ex a další dva kousky do bočních kapes u kraťasů. Já vím, na cyklistiku nicmoc, ale k pizze co zbyla od oběda se báječně hodily.
Žádné komentáře:
Okomentovat