ČSA má zpoždění dvacet let

Už jsem to leckomu vyprávěl, tak jen pro zápis: páteční let Brussels Airlines, operovaný ČSA, měl nehezkou předehru. Kapitán nás vítal na palubě zhruba těmito slovy:

Kapitán: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vítejte na palubě letadla Boeing 747 na pravidelném letu do Prahy. Moje jméno je Ladislav Kolín, a společně s prvním důstojníkem Jaroslavem Novotným a palubním personálem Jarmilkou, Alenkou a Vendulkou se postaráme o váš příjemný let.

A já jenom vzhlédl od knížky a říkám si, to si děláš asi srandu žejo?
A distinguovaná žena středního věku vedle mě taktéž vzhlédla od knížky a povídá, sakra jaké to vlastně služby budou nabízet?

Srandu si nedělal, kapitán Pako, opakoval to ještě anglicky, takže nebylo sporu o tom, jakej to je blb. Jen jsem si lámal hlavu, jak to v roce 2019 mohlo dojít takhle daleko. Že to nevadí Jarmilce, Alence a Vendulce, no, to nevím, možná si chtěj prostě udržet dobrej flek. Ale že to nevadí jinejm cestujícím, to mi teda zůstává rozum stát.

Naštěstí cesta zpět byla již pod taktovkou Brussel Airlines osobně a proto k podobným faux-pas dojít nemohlo. Nafasoval jsem (díky přátelské nabídce bruselských basketbalových reprezentantek co chtěly sedět u sebe) místo v řadě s emergency exitem; koukněte toho placu.

Akorát když jsem chtěl koukat na dílek Černobylu, stewardka mě nejdřív taktně a poté rázně upozornila, ať koukám ty ušadla vyndat, protože jako pasažér u emergency exitu mám kua nějakou zodpovědnost, minimálně nezavazet, až to s náma hupsne na zem a lidi se kolem mě budou drát ven. Co kdybych si toho zakoukán do seroše náhodou nevšim, žejo? Tak jsem si musel čumění nechat až na doma.