Ani po hodině sakrování se mi nepovedlo připojit v IBISu firemní noťas na wifi, pročež aspoň takto ve zkratce.
Ráno tradičně budíček ve 4, rozcvičit a odjezd na aeropuerto (španělština, zvykejte si). Nalačno, bohužel.
Myslel jsem, že odlet je 6:30, tak jsem valil, ale ukázalo se, že až 6:50, zaplaťpámbů.
Budgetové mi půjčili auto docela špinavý, tak jsem ani neměl špatný svědomí, že jsem natankoval ve Voseku a cestu do Prahy jsem měl zadarmiko; nádržoměr furt ukazoval plnou, i při předání.
U přepážky jsem měl velkou kliku, paní Lenka mi odbavila pana Kufra až do Madridu, tož jsem ho nemusel honit (stejně bych to nedal).
V Brusli jsme se nalodili podle plánu, ale pak jsme ještě hoďku poctivě poseděli, bo se čekalo na přípoj a pak ještě na volnou dráhu, jejíž předchozí slot jsme prokaučovali tím prvním čekáním. Ale já čekám čímdál radši: knížka, chrupka... probral jsem se a už jsme šli na přistání.
Špáňo je žlutý, vyprahlý.
Španělé jsou prima ale líný kuci, což dokládá doba, po kterou vykládali pana Kufra (další hoďka).
Nevěděl jsem úplně přesně jak z letiště, tak jsem nainstalil Uber a zavolal si vodvoz.
Prej Luciano, pět hvězd, excellent conversation, hyundai i40.
Hyundai dorazila, v ní Rumun co neuměl slova anglicky; tož tomu říkám excellent conversation pro nás introverty. Hodil mě na hotel ok. Vybalil jsem a vyrazil na obchůzku jako Mike J. Dundee ve slavném filmu. Akorát jsem nenašel odvahu vlézt do hospod obleželejch lokálama a potupně jsem zapad do Mekáče. Dádu by to jistě nepotěšilo, totok.
Pak jsem sháněl nějaký suvenýry pro všechny doma, ale zatím příliš nepochodil. Nyní zpět na hotelu, opět hladov* a vyčerpán bezúspěšným laděním wifiny se záměrem konečně se trochu připravit na ten zejtřek.
*Dám si ještě kolečko, třeba pro změnu narazím na Burger King.
Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.
Žádné komentáře:
Okomentovat