Ráno standardní situace: stojím v prádle u prkna a žehlím košili. Když jsem cca v půlce, zvoní zvonek. Zvonek? WTF?
Hodil jsem na sebe napůl vyžehlenou košili a první kalhoty co byly po ruce (kraťasy, bohužel, takže v kombinaci s černejma ponožkama dopůl lejtek jsem vypadal jak jinak než famfárově :-D) a letěl jsem otevřít. Ještě jsem musel vyštrachat klíče, bo jsem měl zamčeno na sedm západů.
Pan policista, už starší chlápek, s perfektní angličtinou. Přišel se podívat, jestli tam opravdu bydlím, aby se mohla posunout moje registrace na městském úřadě. Pozval jsem ho dál a usadil na novou Ikeáckou pohovku, papíry jsme vyřešili na novém Ikeáckém konferenčním stolku, zaplaťpámbu že jsem je měl už dostavěné a měl jsem relativně i uklizeno, jinak bych se musel hambou propadnout do Západního německa.
Píšu to proto, že policista byl naprosto neuvěřitelnej: ...tady máte oficiální kontakty na Policii, tady jsou krizová čísla a pro jistotu tady je ještě číslo na mě, jmenuji se tak a tak, neváhejte se s důvěrou obrátit. Máte nějaké otázky?
Dovedete si představit českou cizineckou policii, jak poskytuje takový servis třeba ukrajinským občanům? Já teda moc ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat