pátek 14. června 2019

Mise Madrid D4

O čem teda vlastně byla Mise Madrid? Vlastně ani nevím. Každý z účastníků má trošku jinou teorii. Mě napadají hned tři, ale dvě jsou extrémní, tak to asi bude ta prostřední.
a. Máme se začít chovat jako startup.*
b. Máme se naučit pracovat se startupy.
c. Máme prostě jen urychlit a zjednodušit naše korporátní procesy a korporátní myšlení, bejt akční a nebát se dělat chyby v rámci procesu učení.

* ha ha, takovej startup dělá jednu jedinou aplikaci na globální úrovni pro stovky tisíc lidí a proto si na rozvoj, údržbu a provoz té aplikace může dovolit najmout tři stovky programátorů. My děláme tři stovky aplikací každou tak maximálně pro stovky lidí a je nás na to na všechno asi 850. Takže chovat se jako startup asi neklapne.

Každopádně, naučili jsme se vymyslet si nějakou pitomost, rozumějte inovaci, se kterou půjdeme na trh. Naučili jsme se rozšířit tu pitomost ad absurdum* a zase zúžit zpět do reality.

* třeba, jak by se toho nápadu zhostil Elon Musk, vaše matka, Madonna nebo jak by se nápad realizoval v horrorovém filmu

Pak jsme tu pitomost popsali na takovou jakoby A3ku, vysvětlili kolegům, udělali prototyp (papírovej model, video nebo role-play) a nakonec jsme udělali prézošku, kterou jsme představili GMkám a Pierrovi.









A je možný, že to celý byl jen poměrně nákladnej a únavnej tejdenní teambuilding. V tom případě jsem zapad správně mezi asi takovouhle partičku. :-)


Tady je potřeba si doupřesnit, že oficiální teambuilding skutečně proběhl a to ve středu večer na terase hotelu Casa Suicida a vzhledem k tomu, že nebylo žádný seriozní jídlo a jen pití, troufám si tvrdit, že skutečný účel toho hotelu je aby lidé v komfortním prostředí přemýšleli o svém neuspokojivém hladovém životě, ideálně ho rychle ukončili skokem do hloubky. No, záměr se nepovedl, všichni přežili. Dokonce nikdo neumřel ani hlady, což když uvážíme že byly jen zeleninové talíře a nějaké tapasy byl vlastně poloviční zázrak.






Žádné komentáře:

Okomentovat