Dnes je osmdesátý den mise Brusel.
V práci nic nového, furt stejnej shit, takže přeskočím a ušetřím vás fňukity fňuk. Nebo vlastně ne, musím si trochu postěžovat: Tepovka na meetinku, kde mám fungovat v angličtině, je 44, v podstatě hybernuju. Je to náročný, dal bych levou nohu za to kdybych si teď moh chvilku schrupnout. Myslím, že takhle se cejtí horolezci ve velkejch nadmořskejch vejškách, když mají jít ale ve skutečnosti by nejradši lehli a krááááásně zmrzli, jako Hanč a Vrbata, zkrátka "v nejlepším přespat".
Nesouvisí to se spánkem v noci, teď poslední dvě noci jsem spal cca 9 hodin každou noc, nerušeně, je to spíš spojený se sportem a s výživou.
Na večer jsem zvaný na rozlučku s Tapashree, kterou znáte z Japonských postů z global innovation fairu 2016. Je to někde v parku ve městě, takže asi vyrazím autmo, jináč bych se zpět do Tervu nedostal. Bude tam asi bambilion lidí, no uvidíme, jestli někdo zajímavej. Nevím, proč si v Belgii na týmové oslavování vybíraj vždycky čtvrtky, asi to bude nějaká národní kultura.
Žádné komentáře:
Okomentovat