Fíkend: zámek a pivko... houby, kyselé hrozny

O víkendu, konkrétněji v sobotu, si Dáda naplánovala odškrtnout další položku z jejího bucket listu, a to konkrétně návštěvu belgického tradičního pivovaru. Ale nepředbíhejme.

Nejprve jsme se jeli nasladit do dalšího čoko-outletu, tentokrát firmy Neuhaus.

Jako i posledně v té druhé fabrice jsem dal tři kousky a odpad. Kluci na tom byli o fous líp, ale myslím, že přes 6 se nedostali.

Ponakupovali jsme a vyrazili směrem k vodnímu hradu. Ten byl hééééézkéééj, zvláště super mini věžička až na půdě. Dobře by se tam hrál paintball, konstatoval Brnčos.

Taky mučeníčko tam probíhalo jakési...

Nafasovali jsme papírového průvodce s tím, že ho máme po prohlídce vrátit a nemáme ho prej vohnout. V jedné místnosti hradu se povážlivě prohýbala podlaha. Marťas zmínil, že by byl průšvih tady spadnout, protože za takových okolností bychom ohnutí průvodce jen těžko zabránili. Naštěstí se prognóza nepotvrdila a papír jsme vrátili vrátnému do budky. Měl tam kompa, hrál zrovna nějakou hru na stavění - dobývání hradů. Touché.

Pak jsme šli na prochajdu a dorazili k pívováru ve městě Lambiek.

 Pamatuju si, že místní pívo se nechává dofermentovat ve flaškách a proto perlí jako šamaňský víno. Jedno jsme koupili za drahý peníze.

Teda chuť vám popíšu celkem jednoduše: jako když necháte překvasit zelí, až je na vyhození. Já jsem nedal ani celou jednu skleničku, ale Dáda s připomínkou těch nemalých výdajů zbytek nějak dopila (každý lok zajídala tortilla chipsama, ale i tak je drrrrrsnáááá). Myslím, že by to měla být součást přijímacího rituálu do studentských bratrstev po celé zemi, namísto aby se nechali mrznout v jámě a podobný hovadiny.

V neděli jsem musel do práce, bo rozpočet se sám nerozpočítá. Marťas za mnou přiběh (10km) a pak jsme spolu běželi zpět (dalších 10km) a pak přemejšlel, že to ještě natáhne do parku, ale nakonec jsme šli dom. Dneska ho bolí koleno, prej, ale stálo to za to.

V sobotu jsou u nás v práci závody ve zvláštní disciplíně "koloběh", což jsou tři kolečka po 6 km, celkem tedy za osmnáct (bez dvou za dvacet). Závodí dvojice a má s sebou jeden bycikl, vo kterej se střídaj (tipuju že po patnáctém už se i perou). Mám dojem, že prostřední kolo musej ten bycikl nechat někde v depu, nejsem si jistej. Jestli se M. to koleno vopraví, můžem to jít spolu vyhrát. Musíme se naučit hlavně rychle naskakovat a seskakovat :-)

Tak nám držte palce.

Mise Brusel D -496.... jestli mě nesežerou

V meetinkovce na jižní straně budovy ve třetím patře (S34) dedikované na projekt PeopleSoft se žerou lidi! Oficiálně! Teda, až když jsou udělaný do měkka.

Máte možnosti: sežer, nebo buď sežrán.

Bojim, bojim...

Pořád nám to není jedno.

Pořád nám není jedno, a nikdy nebude, že premiér je lhář, zloděj a podvodník, spolupracovník STB, komunista, populista a navíc má špatnej vkus.

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa................

Moje práce spočívá hodně v tom opakovaně ukazovat, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevzniká. :-)

Spotify cooking

Jak nežeru sladký, už dlouho mám strašlivou chuť na palačinky ;-).

A protože to je asi jediný jídlo, který umím udělat od začátku až do konce (u většiny ostatních umím tak nakoupit suroviny dle seznamu, pak dlouho nic a pak umejt nádobí), zadal jsem si na dnešek úkol přihotovit rodince tuto chutnou krmi ke svátečnímu šábesovému obědu.

Mám takový pravidlo, že kdykoliv když vařím, musím u toho něco popíjet (dneska nebylo, chjo) a poslouchat punkovou muziku vhodnou do auta a na večírky. Už nějakou dobu používám Spotify, teda konkrétně pátý měsíc: první tři jsem to měl za 99 eurocentů/měsíc, pak mi zdražili čtvrtej měsíc na 9.99EUR a nyní, pátý měsíc, jsem zpět v zadarmikovém programu. Zadarmikovém znamená, že vám to mezi písničky tu a tam šoupne nějakou reklamku, jako v rádiu.

Reklamky na Spotify se říděj tím, kde se nacházím, takže u nás doma v Tervíku jsou reklamy v Dučtině. A musím říct, že jsou docela efektivní. Sice nerozumím ani slova, ale kdykoliv si nějakou reklamu poslechnu, mám intenzivní touhu běžet do obchodu a koupit si chrrrroooochhhhhhrrrr.

Tak dobrou chuť.

Martin 50. z 89ti

Nejen Brnča, ale i Marťas se stal součástí zahraniční reprezentace, tentokrát v Zurichu na kroskántry běhání (to má po mě, buhehe). Na kopcovité, zablácené trati o délce 5 kiláčků skončil padesátý z osmdesáti devíti borců, i když čas byl podle mě raketotvorný: o 20:27 by se mi mohlo jen snívat, a to nejen v pokročilém středním věku, ale i v pokročilém teenage věku. Velká gratulace, synáčku!

Brnčos: bronzová a žlutá

Mr. B. byl jak víme reprezentovat školu na fotbalovém turnaji ve Vídni. Obecně si to moc užil a i teamu se dařilo. V rozhodujícím zápase o postup do finále Brnčos zakročil ve vápně na hranici pravidel (existuje z toho videozáznam a Brnča ho dal na Instáč s hlasováním Faul ano nebo ne? s výsledkem 12:24).

Každopádně rozhodčí výsledky hlasování neměl a musel foukat podle svého nejlepšího vědomí, což znamenalo že faul. Náš tichý, slušný a v angličtině neobratný chlapec se na něj obrátil se slovy: "Why, are you serious?", za což nafasoval navíc žlutou kartičku.

Jsem na něj pyšnej, na borce, má velkou fotbalově-jazykovou budoucnost.